V rámci úspěšného provedení změny důchodového systému je třeba nestrašit občany, hovořit věcně a postupovat systematicky a neprovádět již žádné unáhlené výroky a změny. V současnosti již tolik nepopulárnímu slovu reforma, které se v češtině bohužel stalo synonymem pro cosi nenaplněného, je třeba vrátit jeho skutečný význam. Je třeba přejít od reforem k výsledkům naší práce. Již tento týden tak do třetího čtení vstupuje tzv. malá důchodová reforma, která reaguje na rozhodnutí ústavního soudu a mění výpočet důchodů. Zároveň s sebou přináší i nutné parametrické změny vedoucí ke stabilizaci průběžného systému financování důchodů. V minulých dvou týdnech se také koalice dohodla na hlavních principech fungování druhého pilíře "velké" důchodové reformy, takže nic nebrání tomu, aby se vláda zabývala jejím finálním návrhem v červnu.

Zavedení povinnosti spořit si na důchod, které se v rámci změny důchodového systému plánuje, lze chápat jako zásah státu do osobní svobody jedince. Obdobným zásahem do osobní svobody však je i povinnost platit 28% ze mzdy na důchodové pojištění. Mladí lidé jsou dnes zodpovědní. Uvědomují si, že si budou muset spořit na důchod, i skutečnost, že věk odchodu do důchodu poroste. Mnozí jsou dokonce přesvědčeni, že žádná penze nebude a že na stáří zůstanou odkázáni pouze sami na sebe či na své nejbližší. Neupravujeme důchodový systém proto, aby na penze nebylo. Ale naopak, aby i v budoucnosti po odchodu do důchodu občan důchod obdržel.

V důchodovém věku se dříve o člověka starala rodina. Poté tato role přešla na stát, který ji byl schopen v minulém století plnit. Stát byl schopen zajistit občanům důstojnou životní úroveň v jejich neproduktivní části života. V současnosti vzhledem k finanční krizi, rostoucímu zadlužení, ale i demografickému vývoji a stále se snižujícímu významu rodiny v západních společnostech přechází část této úlohy na jedince. Stát přestává být schopen tuto úlohu plnit. Je třeba zajistit větší spoluúčast občana na celém důchodovém systému. Proto je důležité diverzifikovat zdroje finančních prostředků na důchody.

Je možné namítnout, k čemu nám potom slouží stát a proč platit daně? V rámci změny důchodového systému se stát nezbavuje svého dílu odpovědnosti. Průběžný systém financování důchodů bude i nadále základní stavební jednotkou celého systému.

Stát se vedle provedení změn důchodového systému a jejich adaptace na současný stav věcí bude muset více zaměřit na vytváření takových podmínek, které povedou k větší ochotě mladých lidí zakládat rodiny.

Podstatným se tak stane nejen větší díl odpovědnosti občana zajistit se na stáří, ale zároveň i usnadnění mladým lidem zakládat rodiny a pracovat. Stát tak musí usilovat zejména o zkvalitnění poskytovaných služeb během aktivního života občana, ať se jedná o vznik nových mateřských škol, podporu práce na částečný úvazek, cílení státní podpory skutečně potřebným či zkvalitnění lékařské péče.

Do budoucna, stejně jako za roh nikdo nevidí. A investice na důchod je velmi dlouhý kontrakt. Nikdo nám neřekne, co bude za 40 či 50 let. V současnosti lze říci jen tolik, že nezbývá než být odpovědný. Ať již se jedná o stát či o občana. A právě s tímto řešením ODS přichází.