S velkým otazníkem jsem šel do Semaforu na premiéru představení (rodiny Stirských) VOCAĎ POCAĎ ANEB ZUZANA MÁ ZEBRU DOMA. Vím, že Zuzana Stirská je fenomenální (a nedoceněná) zpěvačka s obrovským hlasovým rozsahem, s kterým pracuje opravdu mistrně. Ale jaká to bude herečka? Nepůjde o exhibici muzikálních schopností rodinného (jak jinak) než hudebně laděného klanu, jehož muzikálnost bude „kazit“ jen otec Bernie svou milou češtinou, z které čiší, že není jeho mateřským jazykem?
   
Naštěstí celou hru připravil - a v první části i herecky vystoupil Jiří Suchý se svou správnou, vždy komediálně naladěnou Jitkou Molavcovou - a vpravil do ní nezaměnitelný a tolik oblíbený semaforský humor. Protože víc než polovinu rodiny zná ze společného vystupování v „jeho“ hrách - hrála s ním jak tehdy malá (opravuji - vždyť malá zůstala - mladá, velmi mladá) Zuzana Stirská, tak později i její dcery Vicky a Sany. Správně odhadl, že všichni zvládnou vystoupení na prknech divadla i jako herci. Nemohl ovšem tušit, jaký fantastický herec se vyklube z rodinného mazlíčka, pejska Mišel, který se velmi brzy stal miláčkem obecenstva.
   
Představení mělo šmrnc. Jen malým problémem bylo, že paní Zuzka – ve chvílích, kdy v ruce nedržela mikrofon – nevěděla, co s rukama, ale zato nezapřela skutečnost vůdčí osobnosti nejen na jevišti, ale i doma. Zato její nejstarší dcera Vicky všem prezentovala, že je velká, opravdu velká škoda, že se pěvecké či herecké dráze nechce věnovat profesionálně. I ona herecká složka (až na drobné problémy při tanečních kreacích) byla překvapivě působivá, až mrazilo. Byla „k sežrání“! - Hereckou cestou naopak chce jít (a na fakultu tohoto směru nastupuje) mladší syn Leny a ukázal, že na to opravdu má! Roli smutného komika (tak jak jsme my starší v ní znali Jiřího Šlitra) nemusel hrát starší syn, (již kvalitní) trumpetista Rafík, neboť on prostě takový je. Nejmladšímu „dítěti“, Sany, je jako herečce v současné chvíli na překážku její začínající puberta (jako by se začínala na jevišti stydět), ale zato její výkony na harfě (jak krásně například do představení zapadly jí hrané, staré, dobou prověřené semaforské hity) markantně rostou snad každým týdnem. A tak největším zklamáním (pro mne) bylo vystoupení Berniho, ale jen proto, že bylo jen jedno a krátké. Ti, co ho znají jsou totiž neustále častováni vtipem jeho milé nedokonalé češtiny a jistě se na ni těšili. („Prosím, můžete mi dát na talířek ten dortik, co je ta krabička na mrtvé se šlehačkou?“) Šuškalo se, že se Bern vehementně jakékoliv roli (a jak vidno úspěšně) bránil.

Dobré to bylo. Zuzana zase pěvecky řádila. Škoda snad, že v programu nebylo (na úkor již trochu oposlouchaného Zuzčiného repertoáru) víc nových písniček z pera Jiřího Suchého.

Na konci představení Zuzana Stirská i celý „ansámbl“ sklízel zasloužilé ovace. I proto jsem přivítal možnost jít znovu. Návštěvu představení doporučuji i vám! To nejbližší je v Semaforu již 12.května.