Usáma bin Ládin jako mediální fikce
Petr Štěpánek

Bin Ládinovo dopadení Obama sledoval v přímém přenosu, samotné vyvrcholení prý ale neviděl. Fotografii mrtvého arciteroristy Obama má, ale neukáže. Bin Ládina zastřelili v přestřelce, říkal Obama. Pak to ale bylo jinak. A pak zase trochu jinak. S tím u nás máme bohaté zkušenosti, říkáme tomu čunkování. Mrtvolu nemohli přeměřit, neb s sebou neměli metr, ale z náboženských důvodů ji promptně šoupli do moře. Co je a co není fikce?

Usáma žil v přepychové, luxusní vile v letovisku boháčů, prakticky na dohled od vojenské základny, krmí nás od prvopočátku orwellovská média. Jenže stačí mít oči, aby každý, kdo má v hlavě mozek, viděl, že tu něco nesedí. Luxusní vila vypadá věru jinak než ona bin Ládinova „balkánská“ betonová příšernost. Onen zkrvavený dřevěný rám s matrací má k přepychové posteli také poměrně daleko. Co je a co není fikce?

Šťoural neodolá a na Google Earth si najde Abbottábád. Předměstí s Usámovou betonovou barabiznou není žádné letovisko boháčů, ale venkovská zemědělská lokalita uprostřed polí. Zda jsou kasárna daleko kilometr, nebo pět, vyjde nastejno. Dle aktuální verze Google Earth to tam vypadá trochu jinak, než jak nám novináři ukazovali na fotografiích a pláncích. Asi si v redakcích ještě nestáhli poslední verzi. Usámův dům je prý osmkrát větší než okolní stavení. Ale vůbec ne, nijak zvlášť se nevymyká, možná jen pár kůlen navíc. Co je a co není fikce?

Na Usámovu stopu Američany přivedly výslechy a mučení vězňů na Guantánamu, dozvídáme se, zatímco Obama neprodleně míří lízat smetanu nenadálé popularity na Ground Zero. Sním, či bdím? Nebyl to snad ten samý Obama, kdo během prezidentské kampaně sliboval Gauntánamo zavřít? A není to snad jeho pseudohumánní politicky korektní novinářská kamarila, kdo má jindy plná ústa lidských práv kdejakého gaunera, přičemž právě waterboarding jí slouží jako nejkřiklavější příklad americké zlotřilosti. Co je a co není fikce?

Americký prezident polapil Usámu bin Ládina. Fikce nefikce, taková je mediální zkratka moderní doby. Jenže spíš než Obama se ten prezident jmenuje Bush. Ano, ten vysmívaný a podceňovaný, ve skutečnosti spíše nedoceněný „dabljú“, nikoli čunkující Barack.

A propos – Petr Hájek. Je to vskutku legrační, když pisálci hlavního proudu, ze kterých, jak je rok dlouhý, nevypadne originální myšlenka, se se stádovitostí sobě vlastní zastřelují na kreativní osobnost, jíž nesahají po kotníky. S Hájkem netřeba vždy a ve všem souhlasit, ale o jeho slovech obvykle stojí za to přemýšlet. Však on starý lišák Klaus moc dobře ví, proč si právě takovéhle týpky kolem sebe pěstuje.

Uložit

Uložit