11.05.2011, Hospodářské noviny

Evropská komise minulý týden navrhla pod tlakem jihoevropských zemí Francie rozšíření podmínek, za nichž budou moci země v schengenském prostoru obnovit kontroly na svých hranicích. Konkrétní kontury zatím návrh nemá, ústy eurokomisařky Malmstrőmové zodpovědné za migrační politiku jsme se ale dozvěděli, že by mělo jít o opatření výjimečná a dočasná. Pro někoho jde o příklad oslabení schengenské dohody, pro jiné o logické vyústění akutních problémů s přílivem uprchlíků ze severní Afriky zmítané politickými nepokoji. Reakce Komise vyvolaná aktuální situací v tomto regionu každopádně předznamenává velmi závažný problém, kterému bude muset EU v příštích letech čelit.

Počet nelegálních imigrantů, kteří přicházejí do evropských zemí bez vidiny pracovního uplatnění a úspěšného zapojení do většinové společnosti, rok od roku roste. České republiky se tento trend zatím nedotýká, protože většina imigrantů dává přednost našim bohatším sousedům. Nemusí ale trvat dlouho a diskuse o možné "redistribuci" uprchlíků do všech členských zemí se může z bruselských kuloárů přenést na veřejnost. A nelze vyloučit, že i ČR, která má dnes jednu z nejpřísnějších azylových politik v unii, bude tlačena k uvolnění doposud poměrně konzervativního přístupu k migrační politice. Na příkladu zemí, kterých se uprchlické vlny zatím dotýkají nejvíce, se ukazuje, že tradiční evropský liberální přístup k migrační politice selhává. Důsledkem je i plíživé posilování pozice populistických a krajně pravicových hnutí napříč Evropou.

Tendence sladit přístupy jednotlivých států k migrační politice v EU v posledních letech neustále sílí. Pracuje se i na společném evropském azylovém systému, který by měl poskytnout stejné standardy ochrany všem žadatelům. Ve svých materiálech k migrační politice pak unijní instituce nezapomínají zdůrazňovat význam legálních imigrantů, kteří mohou představovat potřebnou pracovní sílu a pomáhat řešit populační propad. Bohulibá předsevzetí na bruselském papíře ale není a nebude lehké převést do praxe. Často jsou naopak příkladem jisté naivity, s níž evropské instituce k řešení palčivých problémů přistupují.

Je příznačné, že problém migrace se v souvislosti s možnou korekcí schengenského systému otevírá ve dnech, kdy si připomínáme samotný vznik Evropské unie. Její zakladatelé tehdy jen těžko mohli předvídat, jakými starostmi budou evropské země žít za několik desítek let. Migrační politika je vedle finanční stability eurozóny aktuálně tématem číslo jedna. Evropské země se musí rozhodnout, zda půjdou v přístupu k imigrantům dál liberální cestou, nebo zařadí zpátečku směrem ke konzervativnějším opatřením.