Časy kdy téměř pravidelně vítězila na hokejových šampionátech sovětská sborná, pouze sem tam jim radost zkazili Čechoslováci, jsou naštěstí už minulosti. Rovněž vítězství Československa nad Švýcarskem 19:1 na mistrovství světa v roce 1972 v Praze se už nebude opakovat a to nejen proto, že společný stát Čechů a Slováků neexistuje, ale oni Švýcaři udělali za těch necelých třicet let obrovský pokrok a nyní hrají i stými jako Kanada, Rusko apod. vyrovnané zápasy, a uvědomme si, že i takové stříbrné Švédsko prohrálo na nájezdy s Norskem a mistři světa Finové jen těsně porazili Německo.
Naši hoši nám udělali radost, hráli skvěle, nechali se rozhodit některými zákeřnými zákroky Rusa Arťjuchina a dotáhli to zaslouženě až ke medalii. Sice to se Švédskem nevyšlo, ale to se stává. Já jsem kdysi hrával národní házenou a vím jaké to je, když je člověk na hřišti. V hospodě u televize se samozřejmě raduji z úspěchů našich, ale mlčím, když někdo začne nadávat na hráče, trenéry nebo rozhodčí. Za prvé je to úsměvné od těch, kteří za prvé v životě nesportovali a pod dvaceti metrech běhu padají vysílením, za druhé spíše hledejme nejdřív chyby u sebe, než u druhých.
Vítězství v zápase s Ruskem o třetí místo mě potěšilo, protože zápasy o bronz bývají soubojem dvou zklamaných semifinalistů, kterým se rozplynuli sny o zlatě, a tak vyhraje ten, kdo se z takové „deky“ dokáže lépe motivovat. A tentokrát to byli Češi. Také se přiznám se, že kdybychom prohráli v bronzové bitvě třeba s Kanadou, problém bych neměl.
Rusákům jsem však porážku přál, už proto, že oni neumí prohrávat a jak loni v Německu tak letos to dali najevo svým ubohým nesportovním chováním. Před rokem byl skandál z toho, jaksi Rusáci provokativně sundali stříbrné medaile a nyní jeden z jejich hráčů při vyhodnocení nejlepšího hráče utkání jak křupan cosi křičel na rozhodčí. Naštěstí letos si Ovečkin a spol. neměli co sundávat.
Mimochodem oni pískali skvěle s přehledem. Údajný ofsajd při našem šestém gólu nemohli čároví kvůli tomu, že celá situace byla hodně hraniční, vidět. Navíc celkový výsledek to neovlivnilo. A proto na konce ještě jednou, hoši děkujeeeem.
Alespoň někdo ukázal, že něco
Alespoň někdo ukázal, že něco umí, a naši lidé si to užili. Až budeme umět řidit svoje soužití tak, jak pěkně hrají naši chlapci hokej díky schopnému realizačnímu týmu a profesionálnícm dovednostem jednotlivců a jejich nadšení pro spolupráci, pak to tady bude jako v chýrném Dánsku.
No dobře. Dmout se pýchou nad
No dobře. Dmout se pýchou nad "světovým" úspěchem ve sportu jenž je rozšířený v pár desítkách zemí na světě, lze ještě vzít jako určité uspokojení frenetického fanouška hokeje bez ohledu na jiné a významnější neúspěchy v jiných oblastech. U takového fanouška lze dokonce tolerovat i hrubou chybu v textu, ale to že označí Ovečkina - jediného, který si vloni stříbrnou medaili z krku nesundal jako symbol nesportovního chování, to už chce velkou dávku hokejového diletantství.