Jak bezpečně prokázat zločinnost justice?
Jan Suchánek

    Ve čtvrtek tady pan Stín a v pátek na Neviditelném psu pan Jemelík napsali o školených expertech na bolševické třídní právo, kteří „skutečně žalovali a odsuzovali své spoluobčany za to, že se hlásili o občanská práva“, že „s tvářemi pokerových hráčů ... podvracejí právní řád státu, jejž by z pohledu jejich předlistopadového smýšlení měli vnímat jako nepřátelský ... Zatím pokojně působí zejména na soudech a státních zastupitelstvích vyšších a nejvyšších stupňů. ... Pokud se sami nezastydí a neodejdou … budou zjevně škodit lidem až do svého odchodu do důchodu, ne-li déle.“

    Tohle jejich poznání jsem absolvoval, když mi spolužačka jako podnikového právníka doporučila dalšího spolužáka, bývalého prokurátora, který měl mezi z minulosti zavázanými kolegy například alkoholu propadlého soudce, který mu zapisoval do obchodního rejstříku i neřádně založené firmy a hned. Jinak se specializoval na úspěšnou obhajobu zkorumpovaných policajtů a nešikovných zlodějů aut. Svou korupční praxí navázanou na justici se k získání naší důvěry a peněz důsledně chlubil, vědom si beztrestnosti, protože v očích jeho starých kolegů v justici, jsme byli zločinci (třídní nepřátelé) my, podnikatelé, ne on a jeho klienti, zkorumpovaní policajti a chycení zloději. Proto, když se s námi rozkmotřil a vydal naši firmu pod záštitou přátel soudců a prokurátorů organizovanému zločinu, věděl jsem čemu čelíme.

    Aby bylo možno získat důkaz zkorumpovanosti justice a jejího angažmá ve prospěch organizovaného zločinu, je nutno vybrat soudní spor, v které vlastně vůbec o nic nejde a v kterém vám zkorumpovaný soudce nemůže ublížit. Například, aby soud potvrdil, že právní úkony dobrého dlouholetého přítele jednoho ze soudců, policejního agenta a živého nástroje organizovaného zločinu za právnickou osobu, která ho nikdy k ničemu nezmocnila a v které nikdy nepracoval, jsou od počátku neplatné. To je neplatné ze zákona a v odvozených sporech se už k tomu nemá nikdo odvahu přihlásit. Přesto to soud, na který se obrátíte, výslovně nevyjádří, roky vám dokazuje, že to platí, aniž by k tomu měl jakýkoliv právní důvod, když výslovně a do našeho mikrofonu vyzývá žalovaného správce konkurzní podstaty, aby potvrdil nespornost takového podvrženého právního úkonu.
 
Nakonec soudci někdo poradí, že se k organizovanému zločinu přihlásil až příliš neopatrně, a žalobu odmítne, protože prý neexistuje žádný právní zájem žalobce na tom, aby tu nezákonnost přiznal a neplatnost potvrdil. Týden na to se jeho kolega, s kterým se vzájemně zastupují, jako prokazatelně zkorumpovaný soudce, který se demonstrativně účastní defraudací konkurzní podstaty, na takový neplatný právní úkon odvolá, aby jím zbavil většinové konkurzní věřitele jejich práv. Dokonce zcela idiotsky, protože se jednalo o podvrh fiktivní pohledávky, která byla ze zákona i v případě její legitimity promlčená. Udělá tuhle nezákonnost jako první z mnoha a po téměř deseti letech, protože již neví, jak by důkazům své zkorumpovanosti jinak čelil a může využít toho, že proti této jeho korupci dle Nejvyššího i Ústavního soudu neexistuje opravný prostředek.

    Ale tenhle text píšu kvůli daleko lepšímu příkladu. Zločinný správce konkurzní podstaty se rozhodl ukrást celého konkurzního věřitele, firmu, tím, že zapsal její akcie do konkurzní podstaty. Díky lajdáctví zmíněného advokáta, žádné akcie nebyly ale dosud vydány. Bez ohledu na to, konkurzní správce poslal soudu návrh na zapsání nového představenstva a zapsání, že akcie patří jemu osobně jako jedinému akcionáři. Zase výjimečný zjev nezkorumpovaného soudce, když spřízněný alkoholik se už uchlastal, tenhle zločinný návrh odmítl a Nejvyšší správní soud v reakci na zločinnou podporu, kterou konkurznímu správci poskytl finanční úřad, konstatoval, že tohle jednání bylo zcela nezákonné. Takhle vznikla situace, kdy bylo možno udělat bezpečný test, zda justice je korupčně ovládána organizovaným zločinem k vytvoření fenoménu justiční konkurzní mafie nebo ne.

    Pod záminkou, aby někdo nemohl členům představenstva vytýkat, že ten nezákonný útok pod záštitou konkurzního soudce strpěli bez řádné péče, kterou jsou ze zákona svěřené firmě věnovat, žalovali sami s akcionáři svou firmu, že ta fiktivní valná hromada podvržená konkurzním správcem dlužníka je neplatná. Kolega konkurzního soudce žalobu, které žalovaná  firma navrhla vyhovět, odmítl s tím, že život již vše napravil. Kdo by měl odvahu usvědčit konkurzního kolegu ze zločinu? Žalobci i žalovaná se proti tomu odvolali. Odvolací soud se už zcela postavil na stranu v řízení se formálně neúčastnícího organizovaného zločinu a demonstrativně šíleně protiústavní rozsudek proti vůli žalobců i žalovaného potvrdil.

    Odvolací soud se vyslovil, že s čímkoliv, co má konkurzní správce v konkurzní podstatě, může okamžitě nakládat. Tím ignoroval zákon, který říká, že se spornými položkami nakládat nesmí. Odvolací soud svoji nezákonnou vizi rozšířil i na nakládání s něčím, co v konkurzní podstatě ve skutečnosti není, ale je zapsáno. I s tím prý může konkurzní správce nakládat po libosti i když to nedrží a zákon říká, že od toho zápisu je odvozena pouze povinnost skutečného držitele vydat tu věc do konkurzní podstaty. A odvolací soud šel ještě dál, aby nároky organizovaného zločinu uspokojil. Konkurzní správce prý může nakládat i s věcmi, které sice neexistují, ale do konkurzní podstaty jsou zapsány. Odvolací soud v bolševické a protiústavní neúctě k vlastnickým právům dává vlastně organizovanému zločinu právo prostřednictvím konkurzních nebo insolvenčních  správců kohokoliv vyvlastnit. Díky insolventnímu zákonu to je možné nezvratně. Tím insolventní správci trumfují exekutory a organizovaný zločin se stává díky impotenci nekomunistických politiků přímým nástupcem bolševické moci.
 
    Protože v daném případě šlo o neemitované akcie, tak si zkuste představit, co by se stalo, kdyby justiční konkurzní mafie měla zálusk na Temelín. Stačí, aby správce, dnes insolvenční, zapsal do (konkurzní) majetkové podstaty jakéhokoliv úpadce akcie ČEZu. Ty pak v dražbě přiklepne (prodá) nějaké americké či německé firmě opřené o autoritu své vlády a nejede přes to vlak! Stovky miliard ztraceny. Důchodovou reformu už z ničeho nikdy nezaplatíme. Nemylme se, ono to po malých částkách k těm stovkám miliard dospěje snadno i takhle. Proto justiční konkurzní mafie neriskuje tak velkou zlodějinu jako ČEZ. Ne, že by nemohla, ale takhle je to bezpečnější a trvalý. Ještě štěstí, že nemáme EURO. Inflace tenhle bordel uhradí přes státní tiskárnu peněz a znehodnocení úspor.

    Na tomhle případě je charakteristické, že tenhle senát odvolacího soudu ve vztahu k akciím ve prospěch organizovaného zločinu vydal rozsudek, který byl založen na naprosto opačném právním názoru než ten, o který se opíral dřívější rozsudek toho samého senátu ne prospěch stejné mafie. Odvozeno od liknavosti stejného advokáta další firma neemitovala akcie, aby ji organizovaný zločin ukradl s tím, že orgány činné v trestním řízení tuhle zlodějinu kryli tím, že všechny zakladatele a členy představenstva dlouhá léta nezákonně trestně stíhaly. Když zase díky zjevení nezkorumpovaného soudce tahle nezákonnost pominula, zakladatelé požádali soud, aby jim dal právo pořádat valnou hromadu, aby se ta firma mohla účastnit svého konkurzu a čelit tam zkorumpovanému soudci.

    Zase kolega konkurzního soudce a i odvolací soud tenhle návrh zamítli, když odvolací soud to postavil na tom, že neemitované akcie nemohl advokát, který zakladatele zastupoval, na své klienty, skutečné investory převést. Globální praxi, kterou respektují určitě i čínští komunisté, tady justice nechce akceptovat. Nebyl nikdo jiný, kdo by se o akcie hlásil, organizovanému zločinu stačilo, že pod záštitou prokuratury lživě pár let tvrdil, že si je koupil ten policejní agent. Když přišli  na to, že ještě neexistují, tak to mafiáni sami ve větší než soudců úctě k psanému právu vzdali. Vlastnické právo vyjádřené právem investorů, kteří zaplatili kapitálový vklad, na vydání akcií není a nebylo ničím zákonným omezeno. Přesto soudci až po druhém odkladu rozhodnutí nalezli v beletrii jednoho advokáta, který zbohatl na tom, že Viktoru Koženému poskytoval výklady obchodního zákoníku, aby mohl okrást statisíce našich spoluobčanů, oporu pro svůj zločin. Našli jednu větu, která převod práva na vydání akcií zpochybňovala. Pak rozhodli, že tyto ze zákona akcionáře vyvlastňují, aby jednání justiční konkurzní mafie nebylo ničím zpochybněno. Vlastně rozhodli, že nelze převádět pohledávky. Tomu snad ani sami nevěří, když naopak věří, že Nejvyšší i Ústavní soud mají své správné konkurzní specialisty.
 
    Tak vidíte, justice ve prospěch organizovaného zločinu v téměř totožných souvislostech rozhodne naprosto opačně a vždy protiústavně. Ostatně být vzdělán v bolševickém právu či ekonomii je stejné jako absolvovat práva v Plzni u Kindla za rok. Protože takoví soudci nejsou z justice vylučováni, jsou absolutně nezávislí na psaném právu, když jistotou je jim solidarita stejně nekvalifikovaných a zkorumpovaných a o jejich cti, na kterou skládali soudcovský slib, lze úspěšně pochybovat, pak z hlediska systémové teorie, statistiky či teorie rozhodování v nejistotě, lze prohlásit, že justice jedná běžně v rozporu s ústavou a laický odhad její zločinnosti je potvrzen.

    To, že je to možné, je odvozeno od toho idiotismu, který je zde nastolen pro soulad podprůměrných s jejich politickými representanty. Minule jsem psal, že politici odpovědní za Pandury by měli být radši, aby se úplatky prokázaly, protože jinak musí být za totální blbce, absolutně ekonomicky negramotné. Přesto místopředseda vlády tu gradaci nevýhodnosti obhájil minulý týden tím, že musel v 30% nárůstu ceny akceptovat inflaci. Jakoby si Rakušáci nebyli schopni už v původním kontraktu inflaci v průběhu dodávek započítat rovnou sami. Ti oproti našim prosťáčkům časovou hodnotu peněz znají! Předseda vlády to nesmyslné vysvětlení  akceptoval. Jací jsou to prosťáčci a jaké jsou zde poměry, prokazuje, když se k tahle vysoko postaveným představitelům státu dostane někdo, kdo jim nakuká, že u nás byla takováhle inflace. Nebyl ten předseda vlády za to počítání inflace dokonce profesionálně odpovědný? Pak pokyn předsedy vlády k zahájení vyšetřování této demonstrované korupce, v níž je hlavním podezřelým jeho místopředseda aniž by resignoval, jen dokresluje, co jsme za absurdistán.
 
    Pokud mne někdo odsoudí za to, že tak v předchozím povolání excelentního místopředsedu vlády označuji za blbce, pak musím vysvětlit. V ekonomii se zkoumalo selhání managementu a došlo se k závěru, že kariéry jsou zakončovány dosažením absolutní neschopnosti. A teď si představte, že vrcholu své kariéry dosáhnete v jiném oboru, kterému vůbec nerozumíte. Pak jste za blbce snadno, kór když kvůli politické korektnosti nemůžete zpochybnit ty, kteří absence vaší kvalifikace chtějí zneužít. Pak ti blbci na vrcholu svých kariér jsou radši, když si mohou nechat zaplatit za to, že o desítkách miliard ze státního rozpočtu rozhodnou úředníčci a vláda se nemusí na nic ptát, protože by se žádný z jejích členů neuměl na nic kloudného zeptat. A to se stalo jen s Pandury ve dvou vládách.
 
Aby to neznělo tak zoufale, přiznávám, že na jiném odvolacím soudě jsem nedávno narazil na nezkorumpovaný senát a tak kvalifikovaný, že i advokát vedlejšího účastníka se divil, jak je to možné. Dokonce konstatoval, že je škoda, že s tímhle nebude možno v mezinárodní arbitráži proti tomuhle zkorumpovanému státu argumentovat a že poškozeným hrozí, že budou muset daně za satisfakci konkurzních škod zaplatit tady.  Dokonce i dva předsedové neparlamentních stran umějí ve svém projevu dát nezpochybnitelně najevo, že něčemu rozumí. Machův návrh na snížení rozpočtového schodku by zasloužit víc pozornosti.

___________________________________________________________________________________