Jiná zpráva zase uvádí, že byl snad už vytvořen jakýsi revoluční výbor v sestavě :

politolog Jiří Pehe, bývalí politici Unie svobody Jan Ruml, Hana Marvanová či Václav Krása, režiséři Fero Fenič, Olga Sommerová, Břetislav Rychlík a Helena Třeštíková, herci Táňa Fischerová, Tomáš Hanák či Jan Kraus, filozof Erazim Kohák, teolog Tomáš Halík, výtvarník Jiří David, písničkáři Jan Burian a Jaroslav Hutka, Helena Illnerová nebo romský aktivista Karel Holomek.

V jakémsi manifestu téhle partičky, která si říká Veřejnost proti korupci je srovnáván současný režim s tím předlistopadovým a takovou ústřední myšlenkou je: Svrhli jsme komunismu – teď je na řadě korupční režim. Opravdu hezké!

Což o to, to častokrát zmiňované korupční, málo průhledné prostředí, neodpovědnost, beztrestnost jsou neoddiskutovatelné - náprava  potřebná! I tak však mám na okraj té nové iniciativy haldu kritických poznámek.

Hlavně jsem tedy přesvědčenej, že jsme zase až takoví  pašáci nebyli, že  jsme ten komunismus nesvrhli, že se spíše, chudinka, samovolně zhroutil.

Ale i kdyby – podstatné je, že jsme se s tím zlem nedokázali vyrovnat  – umožnili jsme mu přežít, transformovat se do státní správy, ekonomiky, podnikání a podobně. Žádné vyrovnání , žádná spravedlnost, žádná morálka – jen samé takové sametové kompromisy –  kecy a kšefty. Nerad bych se mýlil, ale právě tohle je pravý prapůvod dnešního, právem kritizovaného stavu!

Když tak sleduju jména těch obroditelů, přijde mi, že jde vesměs o lidi, kteří měli svého času velký vliv a dokonce i politickou moc. Že jde objektivně o lidi, kteří se sami aktivně podileli na tom současném stavu společnosti, chcete – li marasmu.

Potom je tu ještě jeden takový spojovací článek – nejenže většina z nich se už v politice angažovala, ale drtivá většina z nich také výrazně neuspěla, často opakovaně nedokázali v regulérních volbách přesvědčit veřejnost. Takže, tyhle iniciativy chápu jako taková ta zadní vrátka, alternativní cestičku, jak se znovu dostat na scénu, do záře reflektorů...

Na druhé straně, tyhle lidi s obrovským mediální vlivem a s nezanedbatelným zázemím nepodceňuju. Nepochybně dokážou zorganizovat působivé demonstrace, za jistých okolností i přispět k pádu vlády, což v současné rozjitřené atmosféře nemusí být zase až tak velký problém.

Jenže, co dál?! Nemám nějaký sentimentální vztah k současné koaliční vládě, jen si myslím, že v ČR neexistují relevantní síly, které by představovaly alespoň teoretickou naději na pozitivní zvrat. Ti lidé, kteří se dnes tak ochotně nabízejí - už, minimálně jednou, dokázali, že to nedokážou!