Nedávno tu byl text o tom, jaký je jeden ministr slušný člověk. A slušnost tohohle ministra je hlavně v tom, že rozšafně odmítá reagovat na jakékoliv odborné argumenty proti nesmyslu, jímž je, že by rodiče malých dětí měli půjčit státu a možná ani ne našemu na 35 let další dvě procenta ze svých příjmů. A navíc ještě k té 2% dani zaplatit za jídlo pro ty děti téměř dvojnásobnou DPH. Ze slušnosti, aby snad nebylo slyšet hanlivé výrazy, se ten slušný ministr ani nezeptá těch mladých, zda se vůbec někdo z nich rozhodne k té dobrovolné dani. Možná by bezvýznamnost jejich počtu prokázala fikci té reformy, aniž by pro tento účel bylo nutno počítat pravděpodobnost nějakého výsledného důchodu. Takže jde jen o pokračování v tom, že bolševici po 48ým důchodové fondy vykradli.
 
Slušní lidé se nezatěžují tím, že byli bolševiky z historického kontextu zbaveni existenčního „know how“ a že podvod zvaný sociální stát v tom pokračuje. Je přece zřejmé, že ti mladí, na které má být hozeno břímě důchodové reformy, musí nejdřív zabezpečit své bydlení, pak vzdělání svých dětí a teprve potom spořit na důchod. Tady to je postaveno na hlavu. Slušnost je dokonce s tou bolševickou vírou ve státní regulaci, matku nedostatku, přímo spojena, jak dokazuje reforma, kterou ti slušní zavádějí ve zdravotnictví zcela v duchu bolševického demokratického centralismu. Jak je marná argumentace neslušných odpůrců té fiktivní důchodové a zdravotní reformy, tak s těmahle slušnými lidmi nakonec asi nezbyde než vést dialog prostřednictvím vídeňských soudů, jak nám lidé z Bombardýru a Šťáva dokazují.

Taky umřel jeden slušný člověk, který v intencích vědeckého socialismu pracoval léta na bolševickém státním rozpočtu, aby dokázal tuhle nekontrolovatelnou ke korupci vybízející nesrozumitelnost zachovat jako nástroj vlastní nepostradatelnosti ke škodě celého národa a potvrzení jeho ekonomické negramotnosti až do dnešních dní. Dokonce mu za to národ odpustil i účast na předražené zakázce stavby Hiltonu ve vojenské nemocnici. Také slušní spolustraníci se pohoršují nad Bártou, protože oni jsou tak slušní a čistí, že by se do toho parlamentu dostali bez jakéhokoliv pošpinění penězi na úhradu volebních nákladů, a Bártu je nutno umravnit, aby je již příště s penězi nekompromitoval. Taky se do něj pustili slušní novináři, kteří určitě od „píár“ agentur nikdy ke svým nuzným platům nevzali ani korunu a proto nás zahrnují pestrostí názorů místo sjednocených kampaní.

Slušní lidé nedávno přihráli jednomu z nejslušnějších, který má excelentní důchod a je navíc rentiérem, notně přes milión z veřejných fondů za licenci a režii mejdanu za desítky miliónů u příležitosti dokumentace díla, na které ani do divadla nikdo nechodil. Takhle to tu chodí. Já mám s těmi slušnými ty nejhorší zkušenosti. Co dalo práce je vyházet z představenstev, v kterých měli být zárukou slušnosti, když čuchli k možnosti provizí z rozhazování cizích peněz. Dokonce jsou tihle slušní lidé nesmírně nebezpeční, když jim dojde, že jste je konfrontoval s jejich neslušností, s tím, že ničemu nerozumí. A pak mají obrovskou sílu v solidaritě ostatních, kteří také ničemu nerozumí. Teda aspoň v oboru ekonomie a práva. Mám protokoly dosvědčující, jak mí slušní spoluobvinění na mne dští oheň a síru, když jsem zbavil obžalob, že mnou organizováni způsobili těžké ztráty, když jsem prokázal, že prokuratura nechala promlčet jejich jediný trestný čin, že jako členové představenstva nevedli řádně účetnictví.

 Teď dokonce rozhněvaní slušní lidé založili iniciativu, která má tlačit na to, abychom se korupce, která je rakovinou téhle společnosti, zbavili. Problém je, že ti lidé chaosem své laičnosti zaplní veřejný prostor tak, že boj proti korupci vlastně zcela znemožní. Jen příklad Jana Krause, který dští proti korupci a místo, aby útočil na politiky a úředníky, kteří nedokáží například ze semilské radnice zkopírovat veřejná výběrová řízení, útočí na anonymní kapitál. Socialista celou duší a tudíž principiálně bojovník za korupci. Oni nemají ani zájem, aby se tady korupce pojmenovala tak, jak k tomu Evropa už dávno dospěla ve svých úmluvách o korupci. Ona by pak byla vyloučena i pochybnost o účasti na korupci toho slušného Havlova ministra tehdy pro evropské záležitosti dnes obrany.

Podstatný je, že slušní lidé nemají ponětí jak přinutit justici, aby se korupcí zabývala. Dokonce je pravděpodobné, že spousta matek by ráda dala dceru tomu nepochybnému slušňákovi, který vede zkorumpované ministerstvo nespravedlnosti. A on zatím posílá k soudům další slušné své zástupce, aby slušné soudce přesvědčovali o tom, že se korupcí státních úředníků a soudců už vůbec nesmí zabývat. Právě nedávno jsem jednu slušnou soudkyni upozorňoval, že slušná zástupkyně pana ministra tím, že tvrdí, že právě dokumentované nezákonné jednání konkurzního soudce je dle ministerstva zcela legitimní, naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Bylo mi odpovězeno, že žalovaný, jako to ministerstvo, má rovná práva jako žalobce. Já na to, že Ústava umožňuje ministerstvu činit jen to, co zákon dovoluje a zákon podporovat nezákonné jednání soudce ve prospěch konkurzní mafie nedovoluje. Dokonce žalovanému ministerstvu Ústava a mezinárodní smlouvy nařizují protikorupční aktivitu.

Není v této zemi šance uspět, protože na straně žalobce stojí okradený, který byl tak bohatý, že stál konkurzní mafii za to, aby byl okraden, a tak je to fujtablový buržoa, od kterého se musí slušní lidé distancovat. Dokonce ta velmi slušná soudkyně, která mi umožňuje presentovat znění zákonů a zavazujících rozhodnutí, která mi dávají za pravdu, odkazováním na ústavní rovnost před soudem ve prospěch protiústavního jednání zástupkyně ministra vyslovuje předpoklad, že mnou zastupovaný buržoa jedná stejně rovně nezákonně jako to ministerstvo. To je také protiústavní předpoklad. Jenže se to vše děje velmi slušnou formou. Slušný zástupce ministra neříká, že soud má takhle či takhle rozhodnout. On jen říká s ministerskou autoritou, že by se mělo zjistit to či ono, tenhle paragraf už nebo v této souvislosti neplatí a že tohle nemá ten význam, který vyplývá z textu, ale význam naprosto opačný, nebo že události mají opačnou kauzalitu, třeba i časovou.

A co zbývá soudu? Soud ví, že ministr prostřednictvím státní správy soudů neveřejně řídí justici. Tahle státní správa justice je vlastně nejstabilnější součástí státu, protože zůstává takovou, jakou ji Havel dohodl s komunisty. Proto soud, stejně jako bez výjimky řada dalších, ústavní rovnost před soudem popírá rovnou tím, že vůbec si nepřipouští možnost, že by mělo ministerstvo nějaké své tvrzení prokazovat, i když mu to zákon ukládá. Soud pod praporem ústavní rovnosti účastníků bere na sebe povinnost se zcela ujmout obhajoby žalovaného ministerstva, protože mezi slušným soudcem a slušným zástupcem ministra není přece možné, chtít po zástupci ministra, aby například v konkurzním spisu vyhledal nějaký důkaz, kam se ztratil podnik úpadce s půlmiliardovým ziskem, který už deset let musí správce na pokyn soudu provozovat a který nebyl nikdy do konkurzní podstaty ani zapsán. Ten podnik si totiž nechali zpeněžit prokurátoři a na to už se žádný slušný člověk natož soudce neodváží ani pomyslet.

Formálně je to například tak, že Ústavní soud ČR v jednom rozhodnutí konstatoval, že „pokud se v kterékoliv fázi trestního řízení ukáže, že tento účel nemůže být naplněn, neboť obviněný se trestné činnosti nedopustil, a podezření orgánů činných v trestním řízení bylo zcela liché, je třeba za vadné považovat veškeré úkony, které byly v trestním řízení provedeny“. A soud protokoluje vyjádření zástupce ministra, že v jednání prokuratury, které devět let předcházelo osvobozujícímu rozsudku a byl kvůli němu zinscenován nezákonný konkurz, neshledává žádné závady, stejně jako v jednání soudce, který neměl odvahu po prokurátorech chtít, aby do konkurzní podstaty ten podnik úpadce vydali. A soud respektuje vůli ministra obhajujícího justiční konkurzní mafii nad zákon a jeho připomenutí Ústavním soudem. Myslíte, že by Jan Kraus a jeho slušní souvěrní uměli proti tomuhle bojovat? Ti radši zůstanou zaslepeni odsudkem, že okradeni byli kupónoví zbohatlíci a těm to patří.
 
Nebo teď, jak jeden mladý soudce si ve prospěch konkurzní mafie udělal takové zásluhy, že jej povýšili na kraj a jeho věci převzala maminka po mateřské. Jak se mají slušní lidé vyrovnat s tím, že ta maminka už o právu nemá ponětí a hned má v ruce korupční případ, který se týká konkurzní mafie z nadřízeného soudu a výjimečný odvážný nezkorumpovaný soudce odvolacího soudu nařídil, že se spor o vydání bezdůvodného obohacení musí projednat a jak. Takže nejdřív, že budeme prokazovat. Muselo být připomenuto, že zatím jednání dospělo k tomu, že žalovaný, člen (podvodného) výboru konkurzních věřitelů měl prokázat nějakou smlouvu, která by jeho příjmy z bezdůvodného obohacení konkurzní podstaty ospravedlnila. On nic nepředložil a jeho advokát, který pro konkurzní mafii dlouhodobě pracuje a který je také členem toho podvodného výboru konkurzních věřitelů, zvoleného hlasem finančního úřadu na základě již prokázané podvodné daňové pohledávky na zakázku prokuratury, začal soudkyni mást právě zaměňováním osob úpadce, správce, zaměstnance a dodavatele či subdodavatele pro které měl žalovaný souběžně pracovat dlouhá léta na základě jediné smlouvy na několik měsíců s tím, kdo k uzavření té smlouvy nebyl oprávněný.

Takže trpělivě soudkyni upozorňovat, že podle zákona a logiky je to tak a tak, že se nechala uvést v omyl, a tak furt dokola. To pro vás advokát nemůže udělat, ten se musí tvářit, že soudce zákony zná a podvodný advokát protistrany není podvodník. Nakonec soudce zapisovatelce diktuje, že jsme se shodli. Takže protestujeme, že jsme se shodli jen na tom, že žalovaný inkasoval skoro milión. Pak, že soud provede důkazy žalovaného. Žalobce na to, že tedy počká, až soud ukončí prokazovaní nesouvisející s jeho žalobou a soud splní povinnost říct, které důkazy žaloby provede či neprovede. Na to soud rezignoval na možnost pochopit, o co jde, nebo na možnost o tom vytvořit zdání a jednání ukončil s tím, že se seznámí s důkazy a příště učiní konečné rozhodnutí. Takže důkazy neveřejně mimo soudní síň, bez možnosti vyjádření účastníků, nebo jen efektivní cesta k rozhodnutí dle pokynu justiční konkurzní mafie. Vše tedy absolutně mimo zákon a kdo ze slušných lidí by chtěl, aby ta maminka přišla o své sociální jistoty absolutně nekvalifikovaného a v důsledku toho zkorumpovaného soudce? Samozřejmě, že nikdo. A ona je tak poučena, že se nemusí ani ten nový občanský zákoník učit. Představa, že by měla někdy čas na přečtení Úmluv o korupci je už vyloženě chimérní.

Takže řešením, jak historie opakovaně potvrzuje, není nic než soutěž a hlavně těch neslušných, co jim jde o peníze. Konečně došlo k tomu, že trh korumpování státu se naplnil a dochází k tržní soutěži. Už to není jen monopol důstojníků STB a NKVD s vyděračskými nástroji. Kdyby nedošlo k soutěži organizovaného zločinu, kterou komentoval vrchní prokurátor, tak se nic pořádně nedovíme. Znám svědky, kteří jej podobně jako nedávno média v souvislosti s Drobilem, usvědčují o tom, jak on sám jednal ve prospěch nezákonností konkurzní mafie, které je ministr ochráncem, se stamiliónovými škodami a byl za to povýšen, protože s kolegy dokázali sepsat řadu obžalob. To, že byly zamítnuty a škody nikomu neuhrazeny, prokurátorům nevadí. A z jeho sdělení vyplývá, že na něj prostřednictvím médií útočí jiná skupina organizovaného zločinu, tedy odlišná od té, která stojí za jeho kariérou, kterou přiznala blonďatá Kristínka a které byl favoritem.

To je mimořádný pokrok. Protože po této fázi přijde další a pozitivní, že bossové organizovaného zločinu přijdou na to, že zkorumpovaní prokurátoři a soudci ohrožují jejich pokojné užívání získaného majetku, a korupci tu zastaví ve prospěch vlastního legitimního podnikání. Právě tlak slušných lidí shromážděných v tupý dav ale šanci na pokrok maří, protože toho vrchního prokurátora vydají nakonec veřejnému lynči, kvůli IPB, kdy podle mne jen zabránil nekvalifikované prokurátorce čelit osvobozujícímu rozsudku soudu, kdy tohle bylo jeho mimořádně positivním krokem, protože stíhání členů představenstva IPB bylo demonstrativním příkladem nezákonnosti, který by nám mezinárodní investoři těžko odpouštěli. Už kdysi jsem veřejně popisoval svůj výslech v rámci toho stíhání, kdy vyšetřovatelka opakovaně na mne tlačila s odkazem na pokyn té prokurátorky, abych obviněné usvědčil tím, že bych popřel, že jejich jednání jim výslovně nařídil zákon, a taky tenkrát chtěla obrátit časovou kauzalitu.

Je ilustrující, jak Moravec tu kauzu IPB okamžitě využije, aby se o aktuálních korupcích řeč nevedla. Taky si nechal lhát o tom, že prokurátoři neřídí trestní řízení, když jim to zákon přímo ukládá, když policie nestihne vyšetřování ve lhůtě dle zákona, což nestihne nikdy. A pak vyřizuje sám stížnost na sebe samotného. Podobně je protiústavní, že místo prokurátora u soudu zločince usvědčuje soudce. Takže u Moravce byli zpochybněni jak ministr, tak nejvyšší i vrchní prokurátor, novináři, aby tím ta korupce byla opět demonstrována v celé své nahotě. Taky soudci mají za neúčelné trestnou činnost, s kterou jsou konfrontováni prokurátorům oznamovat, i když jim to zákon ukládá. Mnou popisovaná korupce je přímo dokladem nezákonné kolektivní a solidární nečinnosti, korupční spolupráce prokurátorů a soudců s politiky.

Pak, až překonáme tuhle fázi, že zkorumpovanost justice ohrožuje pokojnou konzumaci zisků organizovaného zločinu, zkorumpovaní požerou sami sebe, třeba dáme sluchu kvalifikovaným místo slušných lidí, jako je jeden redaktor týdeníku brojícího proti neřádu, kterého zde často paní vydavatelka přetiskuje a kterého jsem nedokázal kvalifikovat k tomu, aby se dokázal ministerstva financí zeptat, proč prokazatelně nechce vybrat daň příjmu z vykázaného půlmiliardového zisku. Nepřekonatelná slušnost a neschopnost pochopit. Pak ale bude možno vést diskusi, že podnikání soudů prostřednictvím konkurzních a insolvenčních správců je totální nesmysl, i když bude soudce, správce a členové výboru věřitelů sebeslušnější, jak potvrzuje případ SAZKY, kdy cokoliv mimo justicí nezvládnutelného okamžitého prodeje znamená její nezvratnou likvidaci, protože i jen odmítnout reorganizaci a zachraňovat konkurzem je protimluv. Náklady provozu jsou již dávno vyšší než objem sázek a aby se věřitelé skládali na Hušákův a jeho lidí plat je nemorálnost. I Kalousek v neděli horoval pro to, aby byl konkurz SAZKY nezákonně praktikován. To je u našich konkurzů možné a u SAZKY to může vést k zákonem vyloučenému a korupčně soudcům tolerovanému předlužení konkurzní podstaty, to je úpadku v úpadku. Navíc, když je mimo možnosti slušných lidí pochopit, že prokurátoři jako sabotáž tržního prostředí tohle vše umožňují tím, že nestíhají poškozování nebo zvýhodňování věřitelů.

Dokonce bych řekl, že v konzumní demokracii sociálního státu prostě neexistuje mechanismus, jak by slušní lidé pochopili, důsledky normálního (Gaussova) rozdělení pravděpodobnosti jevů, když v justici neexistuje mechanismus, jak vyloučit každý rok ty dvě procenta extrémně špatných soudců či prokurátorů. Jak pochopit, že zákonitě se v důsledku toho a v důsledku absence společenského ocenění pro ty dobré musí justice fatálně přizpůsobovat těm extrémně špatným?!