Jsem už docela alergický, když od někoho slýchávám, že na nějakém náměstí zvonil klíči. Možná jsem zbytečně podezřívavý, ale cítím v tom  trapné přeceňování vlastní důležitosti, které  možná má dát také zapomenout na mnohem méně výstavní minulost příslušného chlubila, či  stěžovatele...

Herec Jiří Krampol mě nikdy příliš nezajímal, ale i tak si ještě pamatuju, že tomu režimu, kterému snad na poslední chvíli zvonil těmi vzpomínanými klíči umíráček, docela nehezky posluhoval. Tedy, alespoň hned po osmašedesátem  účinkoval v prvních normalizačních filmech, s kterými tehdy ještě slušní lidé – herci, nechtěli mít co společného, bojkotovali je...

Pan Krampol se také svěřuje, že dnes neexistuje současný český politik, ke kterému by on, stejně jako místní lid, shlíželi s úctou a respektem. Alespoň v tom tedy cítím jistou Krampolovu sebereflexi. Není to přece ještě tak dávno, co jednoho takového politka nejenom ctil, ale pomáhal ho i veřejně oslavovat...

Potom je tu ovšem ta chvályhodná Krampolova starost o osud obyčejných lidí, kteří se jen obtížně vyrovnávají s realitou. Jsem ovšem přesvědčený, že tenhle nesporný, těžký problém se dá popsat mnohem výstižněji a inteligentněji, než tak činí Jiří Krampol:

„Ty demonstrace nebyly ničím proti tomu, co může přijít. Jezdím do Opavy za příbuznými, tam přijde do obchodu dvanáct lidí za tři dny, nemají za co nakupovat. Je tam příšerná nezaměstnanost, lidi nemají na benzín, jezdí na kolech,"

Ty sociální problémy - ještě v  mnohem dramatičtější podobě, existují a obávám se, že ještě dlouho existovat budou, podobně, jako je tomu i v těch nejvyspělejších, nesrovnatelně bohatějších zemích celého světa.

Jenže, co s tím?! Bohužel, nejenom v české společnosti sílí přesvědčení, že to vyřeší nějaké demonstrace, stávky, nepokoje. Všichni perfektně ví, kolik by měli dostat navíc, o kolik by se měla lidem zvýšit životní úroveň, ale doposud nikdo nepřišel s tím, kde na to vzít! Ano, s korupcí, klientelismem, kmotry, dinosaury, atd., je sice třeba válčit, ale nenamlouvejme si, že ten  případný - dost nepravděpodobný  úspěch, by  něco zásadně změnil, že by  se snad  všichni lidi měli  potom  dobře!

Žádná absolutní spravedlnost neexistuje, stejně jako se nikdy nedočkáme, alespoň nějaké té přibližné rovnosti. Ostatně, nebylo by to zase ani spravedlivé, že... : - )

Je to všechno velice, moc a moc komplikované. Vždyť i tihle Krampolové sice budou vždy ochotně mluvit o nespravedlnostech, poukazovat třeba na statisícové platy politků, ale například o svých statisícových honorářich obvykle  diskrétně mlčí. V těchto případech, tihle jindy tak soucítící lidé, kupodivu nepociťují nějakou konkrétní potřebu solidarizovat se s těmi chudými, trpícími...

Jen dobře - bezpečně ví, co by měli činit, ti druzí, ostatní...