Takhle dopadla Modrava s jejími daňovými příjmy, co tahle rovnostářská společnost vedená politickými representanty průměrných a podprůměrných voličů vyhnala Bakalu do Švýcarska. Teď ta rebolševizace pokračuje, když ministr zahraničí prý uspěl v USA hrozbou, že vypovíme smlouvu na ochranu investic. A zrovna ve středu byla jarní přednáška v Liberálním institutu, kdy bylo připomenuto, že španělští kněží, scholastici, v době, kdy nad Španělskem slunce nezapadalo a Španělsko bylo daleko nejbohatší, přišli na to, že bohatství je vedle přízně Boží dáno respektem k osobnímu vlastnictví a ochranou měny a svobodného trhu. To je vše co naše severoatlantická civilizace opouští na cestě ke svému úpadku.

Rebolševizace v naší zemi je snadnější, protože marxismus v duších politiků, novinářů a občanů zůstal pevně zakořeněn a právníci nejen jako soudci a prokurátoři třídní právo nepřestali praktikovat nikdy. Teď právě někde byl příběh důchodců Pištělákových, kteří si koupili byt od někoho, na koho byl následně prohlášen konkurz. Hvězda justice, elitní vykladačka úpadkového práva do kamery prohlásila, že ti důchodci nemají žádnou naději, že by své vlastnictví uhájili. To tenhle stát dal konkurzním a ještě více insolvenčním správcům subjektivně rušit smlouvy úpadců a zabavovat novým majitelům majetek. Ti důchodci nemohli vědět, že koupi si musí pojistit tím, že si založí zahraniční subjekt a tomu nemovitost ještě jednou přeprodají a uzavřou si na užívání vlastního baráku nájemní smlouvu.

A to je v situaci, kdy nám navrhují nový občanský zákoník, který má pojistit práva kupujícího. Jenže v naší praxi to nemůže omezit práva justiční konkurzní mafie. To si justice pohlídá. Jen se podívejme na SAZKU. Její konkurz začíná tím, že insolvenční správce přivádí do SAZKY velký a drahý tým manažerů. Ten tým je buď neschopný, protože dostupný, nebo ještě dražší, protože se mu musí zaplatit i to čekání na příležitost a rizika s tím spojená. Obrovské náklady navíc. Správce si bere k nezaplaceným desítkám miliard další novou půjčku. To vše na úkor věřitelů. On totiž není zainteresován na tom, co věřitelé dostanou, ale kolik do konkurzní majetkové podstaty utrží, bez ohledu na náklady. Navíc ty náklady ani nemusí dle české justiční praxe dodavatelům platit. A tohle je důsledek toho, že jsme s vírou v Boha odvrhli na Marxovu a Leninovu radu staletá doporučení španělských kněží, scholastiků, nebo tradiční českou sedláckou moudrost.

Ona ta SAZKA ale není ideální příklad úpadku. V tom konkurzu bojují dvě skupiny velkokapitálu o tržní podíl SAZKY a možná i o výhodný nákup jejích nemovitostí, takže to není příklad jednání justiční konkurzní mafie, ale jen příklad nesmyslných zákonů a praxe, které vlastnictví nechrání. Hodnotu konkurzem oddlužené SAZKY zatím jediný zájemce cení na 3,5 miliardy a určitě mu nebude prodána a soud bude prostřednictvím správce vesele podnikat, aniž sportovci cokoliv dostanou. Tohle bylo zákonodárcům zdůvodněno tím, že se musí chránit přednostně právo zaměstnanců na práci. Socialistický šílenství, které perfektně slouží jen justiční konkurzní mafii, protože o zaměstnance SAZKY má konkurence eminentní zájem. I ten konkurz, který je zneužit proti Pištělákovým, probíhá nezákonně, protože prodejce bytu je prý nedohledatelný, tak se nemohl účastnit jednání o svém konkurzu a takže podle rozhodnutí ESLP je takové vyhlášení konkurzu nezákonné. Ale to justici nevadí, dokonce při znejišťování vlastnictví ve prospěch zločinů správců a exekutorů je zajišťována jistota těch, kterým to správci a exekutoři pod cenou za provizi prodají!

To je obraz vydání země do rukou parazitujících právníků, které vlastně dohodl s Rusy sám Havel tím, že bolševikům ponechal v rukách justici. Prostě právníci třídního práva, kteří vůbec neměli ponětí o principech právního státu, hledali výklady práva tak dlouho, až vytvořili protiústavní stav, který zajišťuje solidarita zkorumpovaných, že konkurzní nebo insolvenční správci a exekutoři mohou porušovat beztrestně zákony a zasahovat do vlastnických práv kohokoliv. Dokonce mohou kohokoliv ochudit k dokonalé bezbrannosti a z vůle Nejvyššího soudu neplatit daně. Jsem příkladem důsledků, ne bezbrannosti. Protože jsem byl už od roku 2000 zbaven nezákonnými obviněními výdělkových možností, tak jsem dostal důchod ve výši 11 tisíc. Na ten mi skočil exekutor a tak mi nechali jen 5 tisíc a třináct stovek na každé dítě. Připomenu, že dlužím za bývalou manželku, která dle dokumentů v soudních spisech koupila od jejích bráchy a bratranců za mé peníze dům a oni ji zaplacení před notářem potvrdili. Tomu potvrzení soud neuvěřil, protože prokurátoři ve službách justiční konkurzní mafie proti mně už v té době najmuli jako poškozeného akcionáře, který byl bývalým předsedou KSČ na odvolacím soudě a kterému jsem na valné hromadě přiznal problémy s rodinou bývalé manželky.

Tak toho bolševického předsedu poslali, aby soudkyni, která u něj úspěšně povýšila z SSM do KSČ, upozornil, že v justičním informačním systému mám asi třináct řádků o vyšetřování mých zločinů a jako nepochybný zločinec jsem byl po třídním právu bez jakýchkoliv práv. To mi dokonce písemně potvrdila sama místopředsedkyně Ústavního soudu. Dle dalších dvou dokumentů v soudních spisech bylo přiznáno, že mne podvedli, že cena byla jiná než ve smlouvě a tudíž bývalá zkasírovala na rozloučenou mne a pak se o to jeden její bratranec, s kterým se nepodělila, s pomocí soudu pokusil znovu. Mezitím bývalé soud povolil předmět koupě prodat a deklarovaný dluh nezaplatit a exekuce byla namířena na mne a moji novou manželku.

Mé osobní neštěstí není to podstatné, když navíc, protože se snažím chovat podle Desatera, když hřeším snad jen prací v neděli, tak mám dobrého anděla strážného a děti se se mnou dělí o stravu a přístřeší, které jim matka poskytuje. Já je za to vedu k tomu, aby se učili jazyky, aby se z téhle země bezpráví mohli odstěhovat jako Bakalovic. Podstatný je, že tady není přes důkazy fikce dluhu a přiznání podvodu možnost rozsudek zvrátit a exekuci zastavit. Soudci se ani nesnažili spočítat, kolik vlastně dlužím, a tak to dodnes neví ani exekutor natož oprávněný „věřitel“. Bývalou soud i exekutor nechávají žít z mnohadesetimiliónového inkasa za „mnou nezaplacený“ dům. Jako nepříteli státu mi žádný prokurátor nepomůže ani prokázáním „de jure“ podvodu na mně spáchaného, který byl „de facto“ přiznán. A pro neprávní stát je charakteristické, že ani ten můj fiktivní věřitel, oprávněný, nikdy nic nedostane. Deset let srážek z mého důchodu nemohou zaplatit ty miliónové náklady na exekutora, které si on, jak přiznává, zatím jen odhadl. Po deseti letech by exekutor ty náklady měl vlastně vymáhat po oprávněném! Dokonalé zacyklení zkorumpovaného sociálního státu právníků třídního práva.

Takže místo užití mé kvalifikace k tomu, abych mohl dát práci spoustě našich, v té cestě naší země do chudoby, kterou dokumentuje příklad Modravy, tak pracuji zadarmo pro zahraničního investora, který zde zatím sbírá důkazy o neposkytnutí práva na ochranu jeho investice do pohledávky na úhradu škody v souvislosti s útokem justiční konkurzní mafie na majetek, který mi svěřili do péče bývalí DIKové a který se mi podařilo významně zhodnotit. Po tom, co ten útok zorganizovalo solidární souručenství bývalých a současných prokurátorů, se DIKové postupně vzdali svých podílů a ty lacino skončili v zahraničních rukách. No a já jsem teď tomu investorovi vděčný, že on mi recipročně zadarmo pomáhá s mojí snahou dostat náhradu za škody, které mi desetiletým upřením práv způsobili. Z té náhrady škod bych se těm dětem chtěl taky odvděčit zaplacením školného na nějaké škole, která poskytuje skutečné vzdělání, ne těch našich, které v lepším případě jen poskytují reklamu profesorům a docentům v jejich mimoškolních podnikatelských aktivitách.  
      
Kdybych teď skončil, tak by to bylo na mý poměry moc krátký, tak přidám jednu konfrontaci tohohle neprávního státu s mojí původní kvalifikací stavebního ekonoma. Jednomu podnikateli spadl dům, který na pokyn investora podle investorova projektu a stavebního povolení rekonstruoval. Prostě projektantův subdodavatel, statik, špatně odhadl vliv špatně před sto lety provedené rekonstrukce na stabilitu budovy. Konkrétně byly tehdy nové stropní nosníky málo ukotveny do zdi. Pár lidí to zabilo a teď je stíhán majitel té stavební firmy, protože měl on odhadnout riziko práce podle projektu. V řetězu odpovědnosti je ten stavitel daleko poslední a z hlediska zákonné odpovědnosti, kterou zdůrazňuje například nový zákon o obchodních korporacích, on odpovídá za zdaleka něco jiného. Jenže prokurátor a vyšetřovatel potřebují vykázat nějaké stíhání, investor je cizinec, který sem teď radši nepáchne, a pochopit dělbu práce mezi projektantem a statikem je nad síly orgánů obžaloby.

  Podle mne je to klasický příklad, kdy trestní řízení je vlastně vymáháním výpalného. Obviněný má smůlu v tom, že si je jist svojí nevinou a má advokáta, který v obchodu s výpalným nejede, takže neplatí. Tak jsem mu radil, že má trpělivě stížnostmi přerecitovat prokurátorovi celá vysokoškolská skripta „Provádění staveb“ a počkat do soudní síně, kde zkusí soudu vysvětlit, že jeho odpovědnost je podobná odpovědnosti samotného soudce, který je do soudní síně pozval. To že ta soudní budova pevně stojí sto let, je totiž možná důkazem toho, že byla dobře postavena, nebo také toho, že je už na hraně životnosti a rozvody počítačové sítě, které byly nedávno v budově provedeny, ji odsoudily k brzkému zhroucení. Takže by soud měl učinit předběžné opatření a budovu vyklidit nebo obžalovaného zprostit obžaloby a navrhnout prokurátorovo kárné řízení pro zneužití pravomoci veřejného činitele. Pravděpodobně ale po dlouhých letech stavitele marxistický soudce odsoudí na výstrahu stavitelů ostatních a ve prospěch mezinárodního velkokapitálu, na který si naše zkorumpovaná justice netroufne.

Neprávní vědomí a sebevědomí ignorantů se ale dá využívat i daleko rozsáhleji. V politice. Babákovi nikdo neprokázal, že by pral špinavé peníze. Jen s ním spojené převody hotovosti nesou znaky převodů, které praní špinavých peněz charakterizují. Nic víc a stát by mu měl nekalý původ těch peněz prokázat při respektu k jeho obchodním tajemstvím, což je myslím naprosto nemožné, když vláda ujistila korunní svědky, že budou taky odsouzeni. A stejně jako v případě toho stavitele to nakonec ten Babák odnese. A „pravicová“ vláda tak vytlačuje VV do leva, že musí zradit tu střední třídu, kterou chtěli hájit, a VV nakonec přinutí střední třídu platit amalgámové plomby pro voliče komunistů a socialistů. Ten analytický útvar prokázal své schopnosti i tím, že neudal poradce svého ministra, který v Reportérech přiznal, že jako ministerský zbohatl nákupem pozemků za korunu, aby je pak výhodně prodal na výstavbu rodinných domků. To je protikorupční transparentnost! Normálně se peníze perou tak, že restituentům se platí přemrštěný ceny, teď je inovace v tom, že se to dál prodá za korunu, aby nebyly ty dohledatelný převody hotovosti.

A nakonec Nečas pořádá konferenci platonických bojovníků o boji proti korupci, kde mu projev asi napíše Drobil, a tleskat bude Onderka z Transparency international za poskytnutou vládní dotaci za toleranci. Dokonce jde asi o tak velkou korupci, že její nevyšetřování musí skrýt rozpad vlády. Taky to mediální dávkování informací o financování Sisáka ze strany ODS je velmi podezřelé. A stále nikdo nikde, kdo by aspoň připomenul, že změnu může založit jen většinový volební systém, který nastolí hůře korumpovatelný výběr poslanců v individuální soutěži, protože již středověcí španělští kněží, scholastici, věděli, že spravedlivá cena může být jen výsledkem svobodné tržní soutěže, což není oligopol státem financovaných politických stran.