O stávce, kterou odložili
Pavel Kopecký

České odborové hnutí je v mezinárodním srovnání mírné. Skoro se chce říci legračně krotké. To už musí být, aby se vybabralo ze společenské atmosféry země, kde má občanský aktivismus nádech potížismu a jeho míra proto sklony obsazovat poslední místa od konce ve vyspělé Evropě. Zkrátka se ani zdaleka neblíží kolegům západnějších zemí, v nichž by zpravidla srovnání ústavou chráněných aktivit stávkujících s politickým extremismem neznačilo tvrdší rétoriku poslance vládní koalice, nýbrž tvrdý konec jeho kariéry.
 
 Teď se však situace mění. Odborové centrály postupně přišlapují plyn. Po silně navštívených demonstracích vyhlašují stávku, co ve čtvrtek zasáhne mnohé oblasti života. Nemíní všeobecné zastavení práce (i když také s ním odboráři ve svých projevech pracují), nýbrž akci převážné většiny zaměstnaneckých svazů v dopravě. Zastaví vlaky, pražské metro, tramvaje, autobusy a není úplně vyloučena ani blokáda některých komunikací. Nejtěžší dopad pocítí nejspíše obyvatelstvo hlavního města a moravské metropole Brna. Nicméně projevy nespokojenosti s reformami pravicového kabinetu s tou největší pravděpodobností zasáhnou i řadu dalších regionálních center.

Exekutiva slabého premiéra Petra Nečase si o zřetelnou manifestaci nesouhlasu, jíž vyjádřila podporu opozice, neziskové organizace nebo známé osobnostmi duchovního života, dlouho vysloveně koledovala. Proč? Plánovanou akci sice zkouší představovat jakožto svévoli „nikým nevolených“ vůči voleným, což je samo o sobě v demokracii absurdní, leč zejména dává průchod agresivitě, z níž přímo odkapává míra zoufalství z vlastní neschopnosti. Místo úvah nad hlubším smyslem sociálního signálu si pravice na pomoc nerozumně přivolala soudní dvůr. Nalezla značně spornou právní kličku a původní, pondělní termín stávky překazila předběžným opatřením. Dosti zvláštní je, že v této vládě získal post ministra vnitra explukovník policie Kubice, jehož řízenou aférou byla před několika lety poškozena předvolební role levicové opozice.

Vyhlášení delší a zřejmě masivnější stávky tudíž do jisté míry reflektuje vývoj republiky. Podtrhuje zajímavý paradox, na jehož konci výjimečně početná parlamentní většina čelí prohospodařenému zisku loňské voličské podpory. Císař je prostě nahý.  Nekončící hádky i spory uvnitř údajně reformního spojení Občanské demokratické strany (ODS), Věcí veřejných (VV) a TOP 09 vplynuly do krize. Způsobily zadrhnutí provázené sprostotami, které jsme za posledních dvacet let snad ještě neviděli. Jde o šňůru vzájemných odposlechů, veřejně větraných urážek, diskreditačních kampaní, organizování páté kolony uvnitř spoluvládnoucí partaje, dále o vzájemné žaloby, zřejmě důvodná podezření na tunelování veřejných financí, demagogii, „starou dobrou“ neprofesionalitu a iracionalitu konkrétních ministrů. V neposlední řadě nekompromisní dekretování jedině správných, totiž neoliberálních řešení zadluženosti, za nimiž se důsledky pro společnost mohou táhnout desetiletí. Tady nejspíš tkví jádro nastávajícího „klidu na pracovišti“.

Nafoukanou nemístnost nynější vládních sil bohužel futruje též prázdnota stranických pokladen, nedůslednost vedení opozice, případně mladé poslanecké hypotéky. Dotyčným umožňují opájet se představou, že „důstojnost“ nechtěného kabaretiéra a bývalého novináře Radka Johna nebo neslýchané nálepkování práv pracujících od předsedy vlády ujede v mocenských kolejích ještě dlouhou trať. Je čas na stopku, nejen odborářskou.


V překladu zveřejnil slovenský deník Pravda

Jako prognostik jste pane

Jako prognostik jste pane Kopecký selhal, ale to se stává často, jako např.Paroubkovi v očekávání výsledků loňských voleb. Stávka skončila pro odbory naprostým fiaskem a pokud to VV opět nezbabrají, spíše posílila vládu. Panu Dufkovi nepřeji nic zlého, protože jako jeden z mála bossů nepatří smýšlením mezi rudé odbory, ale asi si oslabil osobní pozici čelného odborového předáka.

Úplně nejvyspělejší Evropa je

Úplně nejvyspělejší Evropa je tedy podle autorovy logiky Řecko. Tam se s tím odboráři nemažou.

Uložit

Uložit