My jsme matiku neměli!
Jan Suchánek


Než začnu s oblíbenou korupcí v justici, tak si dovolím pár poznámek. Minulé úterý a tohle to bude pokračovat, bylo na ČT2 o čínské cestě ke kapitalismu v podání BBC. Hluboký obdiv před Teng Siao-pchingem. A jak mu to vlastně dlouho trvalo i když byl v roli nejsilnějšího muže komunistické strany. A jakou měl výhodu, že neměl Číňanům co rozdávat, jen jim mohl nabídnout práci, nebo vlastně místo radostného budování socialismu vykořisťování globálním kapitalismem, pokud použiji výkladový slovník našich odborářů? A máme k ruce srovnání. Právě ten nedostatečný hold nebo spíš vulgární populismus k sedmdesátinám našeho presidenta zdůrazňuje souvislosti. Klaus neměl jinou moc než nabídnout myšlenku a měl proti sobě ikonu v očích téměř všech nejsvětější, která se místo dohody s ním na tržní svobodě dohodla s Rusy na socialismu s lidskou tváří prostřednictvím konsumních orgií sociálního státu.
 
Teng Siao-pching měl na své straně iniciativu a podporu miliónů rolníků chtivých prostoru pro osobní angažovanost i ochotných podstoupit riziko. To Klaus nikoho takového tady neměl. Jako našim odborářům, komunistům a sociálním demokratům nikdo nevysvětlí, že mrakodrapy a mnohaproudé zaplněné městské magistrály nejsou znakem vykořisťování Číňanů ale plody kapitalismu, tak tu nenajdete politika, který by měl schopnost pochopit a třeba stávkujícím odborářům ze svazu KOVO vysvětlovat, že odboráři, které zaměstnává stát, je stejně jako ostatní z privátního sektoru připraví o práci, kterou za ně rádi udělají ti Číňané. A naopak žádní naši politici nejsou schopni vyřešit to, na co odboráři upozorňují. Tvrdě manuálně pracující opravdu asi do sedmdesáti pracovat nevydrží. Mě klouby vydržely necelých let šedesát a to jsem seděl furt v kanceláři. Tohle zadlužený sociální stát nemůže zvládnout. A tudíž jsme stále před bodem zvratu, který je spojen s Teng Siao-pchingem. A justici si vezměme za důkaz.

Tak si představte běžnou situaci, kdy advokát jde k soudu a vezme si spis jiného klienta. A pak před tím klientem hraje, že je v obraze a že mu bude oprávněně fakturovat ty tisíce za každou načatou hodinu zastoupení. Teď jsem zažil, jak to vypadá, když soudce zapomene spis a nemůže si pro něj dojít, protože spis je moc velký, má sedm svazků, soudce je mladá, něžná a půvabná žena, v tom horku se jí s ním nechce tahat nebo je to nad její možnosti a kancelář se spisem má v patře bez výtahu. To soudní řízení začalo po třech letech odchodů přidělených dvou soudců na mateřskou, když se až před čtvrt rokem soud konečně uvolil žalobu právnické osoby, konkurzního věřitele, začít projednávat tím, že soud se nechával postupně informovat bez provádění důkazů o tom, jak žalobou tvrzený nesprávný úřední postup justice ve prospěch konkurzní mafie je v rozporu s psaným právem.

Nakonec se soud dokonce rozhodl si konkurzní spis od konkurzního soudu vyžádat a bylo mu radostně vyhověno, protože v konkurzu se již poslední dva roky z jedenácti nic neděje, když z konkurzní podstaty předtím defraudovali podle účetnictví přes 700 miliónů, a teď budou mít aspoň pro nic nedělání (protiústavní prodlevy) záminku. O konkurzní spis v jednání o škodě způsobené konkurzním soudcem mohl soud požádat rovnou, když kopii svých důkazů domnívané legality toho konkurzu si neobstaralo žalované ministerstvo nespravedlnosti a jednající soud ministerstvo i zkorumpovaného konkurzního soudce protiústavně zastupuje sám. A aby to nevypadalo blbě, že to jednání bylo o ničem, tak požádá žalobce o další důkazy, kterými by svá tvrzení doložil. A jednání o čtvrt roku odloží. Jenže to bylo trochu složitější.

Mezitím v jiném sporu, který rozhoduje stejný soudce a jedná se o stejný konkurz, jen škodu žaluje fyzická osoba, společník úpadce, který tvrdí, že, aby (prokurátoři) mohly majetek toho velmi ziskového úpadce ukrást, tak jej nezákonně trestně dlouhá léta stíhali. A ta soudkyně, když už měla ten konkurzní spis a nevěděla co dělat, tak z toho konkurzního spisu provedla důkazy toho, jak prokurátoři zneužili konkurz k angažování finančního úřadu, aby fabuloval neexistující nezaplacenou daň, a nevydali podnik úpadce do konkurzní podstaty, protože si jej nechali zpeněžit a na inkaso nasadili křivé svědky obžaloby. Nakonec v euforii boje proti korupci soudkyně prohlásila, že bude v dokazování pokračovat i v tom sporu konkurzního věřitele a dokazování spojí.

 Jenže ministerstvo nespravedlnosti zřejmě mobilizovalo své protiústavní korupční jednání a soudce byl hrubě umravněn. I tím, že mu nikdo do soudní síně spisy nedopravil. Půl roku, dvě dvouhodinová jednání u soudu a nakonec přiznání, že to bylo celé podvod, kdyby justiční praxe takové pojmenování skutečnosti umožňovala. Celé kouzlo je v tom, že konečně přišli na to, že se dosud v několika souběžných řízeních ministerstvo samo usvědčovalo. Argumentovalo, že nesprávný úřední postup konkurzního soudu nelze žalovat, protože směruje k rozhodnutí o rozdělení majetku úpadce věřitelům, které musí být prohlášeno za nezákonné a ke kterému nedojde, protože jej už rozdělili prokurátoři v tom nezákonném trestním stíhání. Pak už bude škoda promlčená, protože vznikla na začátku konkurzu.

A právě obrana ministerstva, že nárok je promlčen, přinutil žalobce, aby se bránil dvojí argumentací. První je v tom, že se žalobce nedověděl dodnes, kdo konkrétně za škodu odpovídá, protože prokurátoři a na jejich pokyn policie, zaměnili poškozené věřitele za dlužníky a jimi najaté zloděje učinili svědky. Takže vlastnická práva poškozených vůbec nechránili a organizovanému zločinu ponechali výnosy z trestné činnosti. A tohle je žalovaný nesprávný úřední postup v absolutní nečinnosti těch, kteří ze zákona měli konat. Dál žalobci poukázali na to, že konkurzní řízení směřovalo k nezákonným trestním obviněním statutárních zástupců úpadce i většinových konkurzních věřitelů a všechen majetek úpadce byl zkonzumován prokuraturou na náklady křivých svědků obžaloby. A teď ministr svými zástupci nařídil soudcům, že nesmí připustit spojování trestní věci s konkurzem. To nejde tak snadno, a proto ze sebe soudci musí dělat blbce. Několik jich není například schopno ani měsíc po zákonné lhůtě zdůvodnit nařízený zamítavý rozsudek.

V nastalé situaci přijde žalobce na jednání dokonale připraven argumentovat listinnými důkazy. Nejdříve totální sprcha. Zamítají se tvrzení žalobce, kterými rozšířil žalobní tvrzení tak, jak mu to soud minule uložil. Žalobce totiž poukázal, že soudy při projednávání žalob na škody způsobené trestním řízení automaticky díky již v justici obecné znalosti o řádění dotčené justiční konkurzní mafie provádějí dokazování dokonce na návrh samotného ministerstva konkurzním spisem. To je vlastně přiznání a to se musí zvrátit. Na to žalobce, že zahraniční investor bude rád, když tedy žaloba bude takto okamžitě zamítnuta, když soud odmítá žalobu na multikauzální zavinění, když soud nepovažuje za vadu, že úpadce se konkurzu neúčastnil a místo něj soud jednal s korunním svědkem obžaloby, že úpadce byl velmi ziskovou společností, dluh byl míň než desetinou konkurzní podstaty, podnik úpadce si nechali prokurátoři, kteří na zákonnost konkurzu dohlíželi, prostřednictvím svědka obžaloby, majetek žalobce, kdysi úpadci pronajatý, soud nařídil správci zpeněžit i když to zákon výslovně zakazuje. Nejen to, soud mu nařídil tržby za zpeněžení defraudovat. Jde o nekonečnou řadu dalších nezákonností.

A co následuje? Pětkrát se soud usnesl, že žalobce má doplnit další tvrzení, kterými prokáže tvrzení, která jsou v žalobě. Nepřijde vám to blbý, když na začátku jednání, před pěti minutami, další důkazy odmítl. Ale co má soudce dělat, když nesmí připustit důkazy zkorumpovanosti konkurzního soudu a žalovaného ministerstva. Jako vrchol a důkaz úpadku tohohle státu soud nakonec taky vyzval žalobce, aby mu dodal důkazy, které byly před třemi a půl lety přiloženy k žalobě, protože soud zjistil, že se mu ztratili. Jak je možné, že mezitím dospěl k řadě dílčích rozhodnutí, proti kterým neexistuje odvolání, to žalobce nechápe a soud nevysvětluje ani po požádání.

Místo toho naplní čas jednání neurčitým blábolením, které mělo zastřít zákaz zabývat se důkazy korupce, a zase se soud chaoticky zabýval tím, že je škoda promlčena. Na to žalobce, že korupční útok na jeho vlastnická práva a právo na spravedlivý proces trvá v režii žalovaného ministerstva nespravedlnosti dodnes. Pak nemůže být promlčen, protože se podle Občanského zákoníků promlčí až za deset let. Na to soud, že není trestním soudem, aby se zabýval korupcí. Nakonec soudkyně po upozornění na Evropskou občanskoprávní úmluvu o korupci a zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti reagovala překvapením, kdy konstatovala, že by se měla vlastně sama pro korupci udat, když žalovanému ministerstvu (ne)spravedlnosti pomáhá organizovanému zločinu, konkurzní mafii, konzumovat výnosy z jejich trestné činnosti, které jsou ekvivalentem škody, která byla způsobena žalobci. Že by se korupčně neměla chovat, to ji ani nenapadlo a aby zachovala dekorum, tak žalobci nakázal předložit důkazy korupce, kterou v prvé řadě pojmově vůbec nezvládá.

V tom rozčarování nad tím, jak se soudu nedařilo realizovat pokyny žalovaného ministerstva, soud lituje, že žalobu včas nezahodil, protože ji nerozumí, a nechtě přiznal, že tam už ministerstvo projednává tyhle žaloby konkurzních věřitelů a společníků úpadce mimo soudní síně bez účasti žalobců a v kooperaci několika angažovaných soudců. Jeden ze společníků úpadce je v jednom z jeho dvou sporů zastupován advokátem, který chtěl nahlédnout do trestního spisu a ten je připojen k mému sporu o náhradu škody, kde ten společník je vedlejším účastníkem s jiným advokátem. Ani v jednom z těch sporů nejedná ta půvabná mladá soudkyně, o které zde byla řeč. Přesto zástupkyni ministerstva informovala, že spis bude v nějaké kanceláři k nahlédnutí tomu advokátovi mého vedlejšího účastníka, což vůbec neměla vědět.

A ilustrující je, že zástupkyně ministra nespravedlnosti chtěla vidět konkurzní spis a ne trestní, z kterého je prý již jen torzo. Kdo by se v naší justici takovými detaily zabýval. Ilustrující je i to, že obrana ministerstva nespravedlnosti v ostatních sporech, které neměla soudkyně znát, je, že ministerstvo (ne)spravedlnosti neodpovídá za to, že finanční úřad na popud prokuratury a díky nezákonnému prostoru jak časovému tak pardonu ze zákonné restrikce od konkurzního soudce vymyslel to neexistující daňové zadlužení, kterým ovládl výbor věřitelů a které umožnilo to trestní stíhání. A naše soudkyně, aby pana ministra poslechla, tak vyčlenila zavinění finančním úřadem do samostatného jednání a ač místně nepříslušná prohlásila, že bude řešit i tento příklad. Zase se usvědčila, že bez provedených důkazů absolutně nepochybuje o způsobené škodě.

Nakonec se soud snažil zachovat dekorum a tak začal podrobně žalobce poučovat, že musí žalobu znovu podle těch nových usnesení doplnit tak, aby specifikoval každý nesprávný úřední postup, každou korupci a k tomu pokaždé, jaká konkrétní škoda byla způsobena. Výslovně je to protokolováno takto: „Soud vyzývá žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil svá skutková tvrzení a předložil důkazy k prokázání příčinné souvislosti mezi jednotlivým nezákonným jednáním žalované, které spatřuje ve skutcích popsaných v žalobě pod písmeny A až L a vznikem škody, a v jaké konkrétní výši, tzn. přesně z každého nezákonného úředního postupu uvede, v jaké příčinné souvislosti vznikla jaká škoda.“
 
Aby to čtenář Virtually pochopil, tak je to stejné, jakoby soud projednával žalobu na rodiče, že usoužili dítě hlady. Tak soud by nejdříve rozdělil jednání na dvě samostatná proti každému z rodičů. Pak by chtěl, aby prokurátor prokázal jednotlivé činy matky bez účasti otce a u každého toho činu prokázal, o kolik dítě zhublo, jinak že je obžaloba nesrozumitelná a soud se s ní nemůže zabývat, když důkaz o tom, že dítě umřelo hlady, soud může provést až po tom, co prokurátor prokáže, že matka samostatně udělala něco špatně a mělo to konkrétní vazbu na ztrátu váhy dítěte. A totéž až bude čas také v souvislosti s otcem. Řeknete, že to je nesmysl, že takhle to nejde. Ale jde, tak takhle pracuje česká justice a ministerstvo nespravedlnosti ve prospěch legalizace zisků justiční konkurzní mafie vytvářením iluzí, že něco spravedlivě činí.

Navíc takové formální si hraní na soudní proces, kdy to, co žalobce „spatřuje ve skutcích popsaných v žalobě pod písmeny A až L“, si soudkyně nechala vysvětlovat před čtvrt rokem, kdy ještě dělala, že se soudu důkazy neztratily. Takže ještě nebyl proveden jediný důkaz, to byly, jsou a budou prodlevy, v kterých se škoda zvyšuje o 10 % ročně. Soud přesto trvá na svém a tak žalobce poukazuje, že je nemožné všem těm usnesením vyhovět, když je nelogické prokazovat, jaký je podíl jednotlivých nezákonností z jejich souvislé desetileté řady na škodě, když soud odmítá připustit důkaz, že škoda vůbec vznikla. Vlastně nejpodstatnější na tom je, že odmítá použít logický součin. A na to soud, že to logické je. Zástupce žalobce měl jedničku z matiky na technice a živil se jako programátor i ekonom, takže to soudu vysvětluje a omlouvá se, že i při ze zákona povinné úctě k soudu nemůže souhlasit s tím, že to, co soud tvrdí, je logické. A soud na to, že oni na právech matiku neměli a že jednání skončilo, na shledanou za čtvrt roku.

A tihle právníci, co neměli matiku, ovládli naši zemi a řídí stát. A není naděje. Právník Bárta v pořadu „Nikdo není dokonalý“ na dotaz, jak dlouho pojede auto stokilometrovou rychlostí do města vzdáleného sto kilometrů, odpověděl, přestože mu i několik Romů poradilo správnou odpověď, že to je při stavu našich silnic nevyzpytatelný. A to byly jeho neschopnosti redukovány jeho pobytem v tržním prostředí. Mne teď zajímá, jak se zase ta soudkyně vyrovná s tím konfliktem, kdy dětem bude doma tvrdit, že se nemá lhát, podvádět, krást a sama má ve prospěch zkorumpovaných lhát, podvádět, aby oni mohli krást. A bez hrozby třídní pomsty, bez podřízení třídnímu boji. U mne potíž pochopit ty soudce, ministra, jeho zástupce a Bárty vede k totální a diskvalifikující absenci sociální inteligence.

Chodil jsem do škol od 1954 do 1971 a přes vládu bolševiků mi stále vtloukali do hlavy respekt k racionálnu a ocenění zvládnutí matiky bylo toho symbolem. Dnes jsme dosáhli pod pseudopravicovou vládou vrcholu v tažení proti matematice, když vláda vnutila absolvujícím studentům osmiletých gymnázií stejnou maturitu jako absolventkám oboru kadeřnice s maturitou, čímž vlastně zrušila gymnázia. Protože logiku neměli vedle soudců ani novináři a politici jsou vybírání k obrazu podprůměrných voličů, tak to skoro nikomu nevadí. Oni ty střední školy už nejsou ani o matematice ani o sportující mládeži. Jen systém distribuce sociálních dávek učitelům.


A díky tomu nevypadá Moravec s jedním fyzikem a jedním poloprávníkem jako úplní pitomci, když vedou pseudoodborné diskuse o ekonomice. Taky toho televizního agenta socialistické internacionály politici uplácejí tím, že mu nepřipomínají, že se sám kritizovaným Šwarc systémem vyhýbá nezákonně placení daní a pojištění do systému sociální solidarity. To je nevýhoda malých národů, že jako Teng Siao-pching mohl kapitalistickou (buržoasní) revoluci postavit na podnikatelské revoltě rolníků v nějakém zastrčeném koutě Číny, my nemůžeme, máme všeovládající monopol hlouposti. Ani jeden okres bez sociálního státu nám nedovolí. A Teng Siao-pching by u našich elit asi dopadl ještě hůř než Klaus.   

Vážený pane Suchánku, ty

Vážený pane Suchánku,

ty pořady byly vysílány již v pondělí večer. Měly by být povínné pro naše "politiky".

S pozdravem

___________________________________________________________________________________