Už od pondělka, kdy peaková dáma vyrukovala s myšlenkou, že se doposud  s odbory se málo a špatně jednalo, jsem čekal, zda šlo jen o obligátní véčkařské plácnutí do vody, nebo se té role Trojského koně odborů ještě někdo chytne…

Stát se nejrozumnějším, nejvnímavějším elementem vládní koalice se schopností domluvit se i s odpůrci, je nesporně hezká i když hodně lidovecká idea. Ovšem, Věci veřejné si už dnes nemohou příliš vybírat, že…

Podle zákona pravděpodobnosti, by se to předsedovi Johnovi, který  tak nadšeně adoptoval nápad Karolíny Peak, snad mohlo povést. Vždyť, zatím na co jen ve vládní funkci sáhnul to zkazil. Neobstál jako ministr, ani místopředseda vlády, není žádná náhoda, že ze všeho nejvíc je zpodobňován v šaškovské čapce…

Odboráři sice tu a tam mluví o reformách, ale je to spíše taková líbivá zástěrka, než vážně míněné návrhy, které by něco řešily. Jen vyložený trouba si může myslet, že mixem těch vládních návrhů s nápady odborářů může dojít k nějakému kompromisnímu řešení. Ale hlavně, odboráři mají úplně, ale úplně jiné politické kamarády, než je ten véčkařský spolek, co se teď každého stébla chytá!

Nutno připustit, že hlediska té již zmiňované pravděpodobnosti, jistá teoretická šance na úspěch Radka Johna v roli velkého komunikátora mezi odbory a vládou existuje.

Nicméně, mnohem pravděpodobnější mi přijde, že to zase nedotáhne dál, než na toho Trojského koně odborů…