Zemřela ruská disidentka, která je celosvětově považována za symbol boje za lidská práva
Iveta Chmielová Dalajková

Známe několik lidí, kteří odvážně v srpnu roku 1968 s transparenty seděli tiše na poloprázdném náměstí před Mauzoleem V.I. Lenina v Moskvě. O nich a této události, která jim sice na okamžik vtrhla adrenalin do žil, aby se později pár těchto hrdinů ocitlo v psychiatrických léčebnách, či byli odsouzeni, nebo vyhnáni z vlastní země je známo mnohé. Jedno jméno, které ale mezi těmito hrdiny, kteří odmítali vpád sovětských ozbrojených sil na území Československa chybí. Je to před několika dny zesnulá Jelena Bonnerová, která rovněž vystoupila veřejně proti invazi sovětských vojsk na naše území. Byla symbolem boje za lidská práva, stejně jako její muž Sacharov (nositel Nobelovy ceny míru), který byl v osmdesátých letech hlavním mluvčím politické opozice Sovětského svazu.

Když oněch několik hrdinů stávkovalo v srpnu 1968 na Rudém náměstí, vysloužili si přezdívek chuligáni, paraziti, opilci. Přestože tiše seděli na náměstí, v rukou drželi transparenty a nenarušovali ničí svobodu. Byli odsouzeni za porušování veřejného pořádku, za veřejné pomlouvání sovětské vlády a za narušování provozu veřejné dopravy na Rudém náměstí (což bylo tragikomické, neboť je dobře známo, že Rudé náměstí bylo a je i v současnosti pěší zónou).

V dnešních dnech jsme byli svědky události stávkujících odborářů, se kterými oficiálně sympatizuje česká levice. Tito lidé se netajili vůlí zablokovat ulice, příjezdové trasy hlavního města a znemožnit svobodný pohyb občanům. Když jsme v posledních dnech sledovali veřejné debaty v televizích, každý si koneckonců mohl udělat obrázek sám. Odboroví předáci, hovořili dlouze po čas čtvrteční stávky, ovšem z jejich úst jsem neslyšela kromě odmítavých kritik současných reforem vlády žádné převratné a konstruktivní věty. Jakýsi mladík s papírem formátu A4 předříkával nesměle projev na bázi školního referátu, kterému i jeho kolegové dostiostýchavě tleskali. Co si od této stávky slibovali? Kromě toho, že národ byl uměle "vystrašen", že se řada škol preventivně uzavřelo, aby malí školáci nebyli vystavování riziku, že spousta lidí muselo přeobjednávat své návštěvy u lékaře a řada pracujících se nedostala do práce. Co tato stávka sdělila lidem?

Já si z této stávky odnáším jednoznačný závěr. Odbory by měly vyměnit své vedení, neboť kromě zastrašování a výhrůžek ukázaly vlastně jen to, že nevědí, co chtějí. Nejsou schopni vést konstruktivní dialog, lpí na nereálných požadavcích – jednoduše řečeno, světlým vzorem je pro ně asi jen řecká cesta. Korunu tomu nasadil jeden z odborových předáků, který nabádal k protizákonné činnosti – blokádám. K mému údivu nikdo z dalších představitelů odborů, kteří brojili pro stávku, jasně proti tomuto nevystoupil. Blokáda se nakonec nekonala jen kvůli odporu a kritice, která se zvedla napříč celé společnosti. Takové pojetí stávky ze strany odborů nebylo ničím jiným, než omezováním osobní svobody.

Organizace celé akce a její průběh mne jen utvrdil v tom, že tato stávka byla politická a byla hlavně hlásnou troubou české levice. Pokus o nezákonné vyhlášení stávky naštěstí překazil soud. Nic proti stávkám, je to legitimní vyjádření protestu – ale musí mít svůj řád a nesmí ohrozit základní funkce státu. Toto ale odborové vedení nerespektovalo a sklidilo za to své plody. Jako dobří demagogové, ale svoji chybu nepřipustili a za podpory levice hned obvinili vládu z ovlivňování soudů a pokusů o zákaz stávky. Přes snahu odborů a levice, jsou soudy u nás nadále nezávislé a způsob vyhlášení stávky byl vyhodnocen jako nezákonný a v rozporu s dobrými mravy.

Jelena Bonnerová se svým mužem Andrejem Sacharovem a dalšími ruskými disidenty ve svůj čas ukázali opravdové hrdinství a osobní statečnost. Proto se i těm na Rudém náměstí říkalo osm statečných, ti ovšem byli neprávem obviněni za znemožňování a blokování dopravy v místě, kde auta nejezdila. To, co ukázalo pár odborových předáků, ale byla jen ubohost – výzvy k blokádám, pokus vzít celou zemi jako rukojmí a i jejich hodnocení průběhu stávky bylo daleko od reality.

nevím, nevím mám s tímhle

nevím, nevím mám s tímhle problém??!! Havel byl také považován za symbol svobody a odporu...... a jak jsme tomu zasmáli....že??? A Vašík Klausů, ten to nemůže vydýchat dodnes!!!
Já bych spíše vsadil na tu známou parafrázi :..." mrtvej Rus - dobrej Rus..."

Tohle je Ruska, potref.

Tohle je Ruska, potref.

Když to máte těžký, Iveto

Když to máte těžký, Iveto Chmielová Dalajková. Vy se nám tu horlivě pozastavujete nad chováním odborových předáků, že nevystoupili proti výhružkám na blokování ulic, jiní z nás se zase podivují, že představitelé země nevystupují proti nehorázným příjmům manažerů a členů dozorčích a správních rad státních a polostátních podniků. Zatím nám to odnesl jen jeden z nejlepších manažerů Fejk, a to zjevně proto, že není dostatečně pevně zakotvený v některé z pevných a neochvějně fungujících příživnických ekonomických struktur této republiky.
Tak voni si ti odboráři ale opravdu hodně dovolili. No to jistě, lůza pakáž jedna!

Knihu "Jeden den Ivana

Knihu "Jeden den Ivana Denisoviče" Alexandra Solženicyna (v ČR poprvé vydána 1962) jsme měli na střední škole již v 60. letech jako povinnou četbu. "Souostroví Gulak" jsme diskutovali na dramatickém kroužku s pražskými herci, kteří nás vedli. Byla to skvělá doba. Teď už se tyhle knihy používají jen jako propagační strašáci, aniž by je zobáci nové éry kdy četli.

Vidíte, Katko. A takhle je to

Vidíte, Katko. A takhle je to dnes se vším: Lidi kecaj, nic nechápou...

___________________________________________________________________________________