Kauza zdanění zaměstnaneckých benefitů, kvůli jejichž zavedení hrozí železničářské odbory stávkou, ukázala donaha kompetenci (nejen) předsedy konfederace odborových svazů senátora pana Štěcha. Poté co zjistil - po několika měsících - pro co vlastně hlasoval, brečí: „Těžko se to zaznamená, byla to poměrně složitá novela,  nebylo to zmíněno ani na tripartitě, nikdo nás na to neupozornil."

Lepší ukázku totální nekompetentnosti nemohl pan senátor dát. K čemu je pan senátor v senátu,  když bez tripartity a upozornění druhých ani neví o čem hlasuje.  Za co bere náhrady na právní pomoc atd.?  A nebyl to zdaleka jen pan senátor Štěch, neboť  příslušný zákon prohlasovala řada těch, která proti němu nyní brojí, jinými slovy  zákonodárci ČSSD a KSČM.   

Paradoxní je i samotná podstata problému. Kdyby jedna firma prodala své zboží firmě druhé za hubičku a chtěla ho zdanit dle této hubičky a nikoliv dle ceny obvyklé, to by nepochybně odboroví bossové křičeli cosi o podvodu atd., atp.  Když jsou však zdaněny dle ceny obvyklé benefity pro zaměstnance i jejich rodinné příslušníky, vedou křik přesně opačným směrem. Osobně nevidím jediný důvod, proč by měl ten, kdo dostane od zaměstnavatele benefit, neboli službu hluboko pod cenou obvyklou,  měl odvádět státu na daních méně než ten, kdo si službu celou musel zaplatit. Naopak,  jen se divím, že tomu tak nebylo dosud.