Prezident Václav Klaus vytkl koalici, že si stát plete s pojišťovnou. (Zdroj: iDnes 7.7.2011). Klausovi vadí, že vláda do důchodového systému zavedla princip, aby výše důchodu více odpovídala tomu, kolik plátce zaplatil na důchodovém pojištění. Pan prezident se ale mýlí, vláda ze státu rozhodně pojišťovnu nečiní. Spíše dojnou krávu vybraným jedincům. Vláda jen povinně realizovala nález Ústavního soudu (Pl.ÚS 8/07),který zhodnotil existující poměr ve složce zásluhovosti, tak jak se u jeho soudu domáhal žalobce.
Ten poukázal na skutečnost, že celková výše jemu přiznaného důchodu v roce 2004 činí pouze 19 % z jeho příjmu. To nepovažoval za přiměřené hmotné zabezpečení, protože průměrná výše důchodu v roce 2004 činila 44 % hrubého průměrného příjmu (resp. 57 % čistého průměrného příjmu). Žalobce měl za to, že jemu přiznaný důchod zakládá naprostou nerovnost jeho osoby k ostatním poživatelům důchodového systému.
Ministerstvo sociálních věcí žalobci sice nejprve oponovalo a uvádělo, že mezinárodní srovnání prokazuje velké rozdíly. Tedy že jsou země s vysokými důchody (např. Itálie, Finsko, Nizozemí, Estonsko a Chorvatsko), ale také s nízkými (např. Velká Británie, Irsko, Dánsko, Belgie či Švýcarsko) a jako perličku politického doznání konstatovalo, že zaplacení pojistného má v sociálním pojištění zcela jiný význam a dopad než v pojištění komerčním, tedy že se zaplaceným pojistným musí být zacházeno jako s daní, nikoliv jako s pojistným. Jedna z politických lží opět prokázána, dokonce samotným ministerstvem. Poplatky a pojištění vybírané státem na základě zákonné povinnosti jsou totiž daně a nic jiného.
Ústavní soud následně konstatoval, že
- jednou z funkcí sociální politiky je i funkce homogenizační, jež směřuje ke zmírňování sociálních rozdílů a neodůvodněných rozdílů, avšak účelem není v žádném případě nivelizace.
právní úprava provedená napadeným ustanovením § 15 zákona č. 155/1995 Sb. (zejména zakotvením redukčních hranic) vytváří situaci, kdy účastníku důchodového systému přispívajícímu trojnásobnou částkou než účastník přispívající částkou vypočítanou z průměrné mzdy je přiznán důchod v – relativně – méně než poloviční výši. Je tedy zřejmé, že zákonná úprava ve snaze zajistit přiměřené hmotné zabezpečení všem účastníkům důchodového pojištění nezajišťuje části pojištěnců přiměřené hmotné zabezpečení, reflektující v seznatelné míře princip zásluhovosti, tedy naplňující stimulační funkci sociální politiky.
závěry „pravicové“ Bezděkovy komise uvádějí: „ Nynější propočty dokládají, že současný systém je mikroekonomicky neefektivní. Vyznačuje se silnou příjmovou redistribucí, která vede k vysokým náhradovým poměrům pro nízkopříjmové jedince a nízkým náhradovým poměrem pro jedince s nadprůměrnými příjmy. Jsou potlačeny pojistné prvky systému a to při relativně vysoké pojistné sazbě. Vysoká redistribuce tak může způsobovat: (i) významný pokles životního standardu osob s nadprůměrnými příjmy při přechodu z pracovní aktivity do důchodu a tento přechod může být bolestivý obzvláště pro střední třídu, jejíž příjmy se pohybují jen těsně nad hranicí průměrné mzdy a která se vzhledem k vysoké pojistné sazbě omezující prostor pro soukromé úspory nemohla zajistit na stáří z vlastních zdrojů.“
Snad jen pro doplnění, že žalobcem, kterému Ústavní soud vyhověl, byl vysoce placený státní úředník.Někde státní platy dnes dosahují úžasných výší, například odcházejících policejních hodnostářů, nebo takového ombudsmana státních Českých drah. Takže o důchody státních chytrolínů šlo a jde především.
Kuriozita na konec: Občas zjistíme, že český miliardář žije pouze z kapesného své maminky, jak konstatoval jeho rozvodový soud. Takového člověka asi důchod vůbec nezajímá a většinu jemu podobných super miliardářů také ne. Ostatně takový, maminkou podporovaný miliardář, do důchodového systému nevkládá ani korunu. Z kapesného to totiž opravdu, ale opravdu nejde.
___________________________________________________________________________________
