V okurkové sezóně, bych se tomu nebývalému zájmu médii o několik, převážně pražských exhibicionistů, poutajících se ke stromům - vlastními těly chránící před vykácením   stromy napadené kůrovcem, ani příliš nedivil…

Jenže doba momentálně přetéká nejrůznějšími světodějnými událostmi, takže ty dennodenní nájezdy televizních a rozhlasových štábů k tomu šumavskému happeningu mi přijdou jaksi málo pochopitelné…

Pardon, nikoliv už jen několik, jak právě poslouchám, ve středu se po té mediální masáži u Ptačího potoka aktivistů sešlo už celých čtyřicet šest a rozrušený reportér nadšeně hlásí, že z autobusu právě vystupuje další - takže jich je už celkem čtyřicet sedm. Sláva!

Jak už jsem jednou psal - v téhle záležitosti se neshodnou špičkoví vědci, ani  státní úřednicí. Neradno se do té mely plést vlastním názorem. Jen chápu pocity místních lidí, zděšených tou rostoucí kalamitou zasahující jejich nejbližší okolí - v drtivé většině požadující okamžitý zásah.

Nepochybuju, že pokud by šlo o nějaké jihoamerické, či australské domorodce, byl by na jejich názory, pocity, brán mnohem, mnohem větší zřetel, než na ty naše šumavské…

Nějak té mediální glorifikaci šumavských potížistů nerozumím, že by zase nějaká ta mafie?!