Společnost zpupná a nepokorná
Jan Kubalčík

Ušlechtilý divoch Jeana Jacquese Rousseaua by na to téma mohl napsat disertační práci. Možná to není zcela původní, ale rozhodně jeden z nejznámějších příkladů antropologické fikce – takřka archetyp. Tedy, krátce si to zpřítomněme, člověk je v zásadě a od své přirozenosti dobrý a kde-se-vzala-tu-se-vzala prohnilá společnost, která přirozeně dobrého člověka svými pokřivenými pseudonormami tak silně manipuluje ke zlému, že ten nemůže odolat a nakonec na nějakou tu špatnost přistoupí a tak se, pod tlakem zlé společnosti, z dobrého člověka stává člověk stále horší. Připomeňme si také stručně jeden z nejdůležitějších praktických důsledků této teorie: není zloděj jako zloděj – „vlastník výrobních prostředků“, to je skutečný lump, který vykořisťuje své zaměstnance, tyje z práce jejich rukou a ve velkém a dlouhodobě okrádá je a jejich rodiny, zatímco mladík dělnického původu oloupivší v době krise nějakého toho maloměšťáka, to je jiná... to je právě oběť společnosti, která jej v rozpuku jeho mladosti zahnala do takového kouta, že neměl jiného východiska, než přepadat, přičemž tato diagnóza se změní málo či vůbec, i kdyby za ním zůstala nějaká ta buržoazní mrtvola. To je tedy exposice; za zjedodušení celého problému se znalcům omlouvám.

Po velmi dlouhý čas, skoro bych si tipnul, že téměř od vzniku předmětné ideje, se konzervativní pravice – lhostejno nyní, zda ji chápeme rovnou politicky a/nebo „jen“ společensky – snaží oponovat tomuto konceptu. Protiargument zní, že člověk vůbec není od přirozenosti dobrý – naopak jeho přirozenost je v základu poškozená (křesťanský konzervativec by k tomu dodal „dědičným hříchem“) a tedy velmi nedobrá. Stačí se podívat na běsy, které je člověk, ponechán bez mantinelů společenských konvencí, schopen rozpoutat. Ale člověk, jak víme a vůbec nepopíráme, také může být dobrý a laskavý, milující a odpouštějící... pohybuje se prostě stále na hraně, v jakémsi věčném napětí na ose dobra a zla, mezi kterými každodenně volí. K té volbě je disponován svobodnou vůlí. A právě proto, že je tato vůle svobodná, je za svá rozhodnutí každý člověk nepardonovatelně odpovědný. Jsme u jádra věci: člověk sám je za své činy odpovědný – nikoli nějaká společnost, ať už je sebevíce zkažená. Samozřejmě, že pro každého je snažší být dobrý ve společnosti, jejíž normy jsou nastaveny řádně – a naopak, je-li společenství skrz na skrz prohnilé (až tak, že prohlašuje zlo za dobro...), je to podstatně obtížnější. Jde však spíše o psychologii a vícero pokušení – není v tom špetka determinismu. I příkladů bychom nalezli celou řadu; snad jedním z nejvýmluvnějších je příběh Lota, který zůstal spravedlivým i uprostřed naprostého rozvratu.

Zdůrazněme, že vedeme diskusi o nepardonovatelné odpovědnosti za čin – nikoli o tom, zda je ve výsledku takový čin dobrý či zlý. Posice přitom mohou být rozličné. Ta stará lichvářka si to tak trochu přece jen zasloužila... Císař Julián Apostata padnul roku 363 (možná) rukou křesťana... útok vs. sebeobrana, atentát na tyrana vs. Rudé brigády, odboj vůči totalitním režimům vs. maoistické guerilly... to vše je ve hře – pokud však nejprve usoudíme, že o vině či nevině konkrétního člověka vůbec má smysl hovořit; protože pokud za ten útok na civilisty v cizí zemi může útočníkova chudoba, pak je apriori nevinen. V každém případě totiž platí, že buď je člověk determinován společností, jeho činy jsou důsledkem jevů mimo něj a tedy za ně nemůže být odpovědný, nebo je tomu naopak a (je-li mravně příčetný) odpovídá za své činy primárně on sám; tertium non datur. Jedno nebo druhé platí pro každý čin, ať už je samotný charakter činu či jeho motivace, jeho aktér nebo pachatel jako osoba sympatičtější spíše pravicovému či spíše levicovému srdci. Kde je spravedlnost nechť pak v konkrétních případech rozhodnou fakta a pravdivé argumenty (a s konečnou platností Bůh). Chce-li člověk zůstat na úrovni problému, nemůže měnit tuto svoji posici „čin od činu“. Požadavek konzistence přitom není ani konzervativní ani liberální či jiný – je to jen nutný předpoklad jakékoli diskuse, která má dávat smysl... Za sebe pak dodávám, že „determinaci společností“ shledávám od základu mylnou (proč, to je mimo možnosti tohoto textu).

Takže shrnuto, jaká je tedy konzervativní pozice v této otázce: žádná společnost, ale každý je za své jednání prvořadě odpovědný sám... pak dlouho nic, pak v případě zločinu může (a dodejme mělo by) na řadu přijít milosrdenství, odpuštění, atd., přičemž veledůležitou roli v celém takovém procesu každopádně hrají trest a pokání. A, konečně, zmiňme i tu eventualitu, že člověk může být (mravně) nepříčetný a pak tedy do míry své nepříčetnosti za své zlé činy nemusí být odpovědný – což však vůbec neznamená, že snad tato odpovědnost přechází v nějakém smyslu na společnost. A pak přijde Václav Klaus a ve svých zápiscích z cesty po Austrálii napíše: „V australské televizi jsem navíc řekl, že ho (čin Anderse Breivika, pozn. J.K.) svou podstatou a svými proporcemi považuji za zcela neevropský, ale konzervativní člověk ve mně (a v tom blízký naší, tolik démonizované iniciativě D.O.S.T.) v tom vidí důsledek dnešní postmoderní, nekonzistentní či nekoherentní, příliš zpupné a nepokorné, příliš permisivní společnosti.“ (zvýraznění J.K.) Tak já bych tedy z důvodů výše uvedených chtěl za sebe prohlásit, že konzervativní člověk ve mně odmítá účelovou manipulaci s lidskou přirozeností. Nebo se Václav Klaus propracoval k rousseaovské názorové posici? Tak či onak – na tom, co napsal, není pranic konzervativního: kdovíjaký člověk v něm mu to nakukal.

http://www.klaus.cz/clanky/28

Ale pane Zeolite, kampak s

Ale pane Zeolite, kampak s tím, tohle už nikdo přece nečte ... :-) No, možná snad ještě pro zábavu ... :-)

Paní S. Š., rád vidím, že už

Paní S. Š., rád vidím, že už jste fit a plná energie. Doufám, že příště u Zelené lišky se sejdeme komplet. Budete na mě už tři...

Mě se na tom článku líbí, jak už to má VK propracované. Teze vybroušené, s efektem "Hearts and Arrows". Jsem spokojený, že "kotva" nezahálí... :-)

Dobrý den, pane Zeolite, to

Dobrý den, pane Zeolite, to máte přece jedno, jestli tři nebo padesát. Vás přece nepřesvědčí nikdo a nic ... :-) Já bych to ani nezkoušela ... :-) Zdravím Vás.

Ujišťuji Vás, že s VK

Ujišťuji Vás, že s VK otravovat nebudu. Je přeci tolik zajímavých témat. Rád poslouchám každého, kdo má co říct. Hlavně aby termín schůzky / organizují Stas a Ivoš/ nekolidoval s Vaším pobytem v L.A. Jestli se nepletu, jednalo by se o listopad nebo prosinec.

Budu teď v Praze, pane

Budu teď v Praze, pane Zeolite, pravděpodobně po dobu 1 roku. Mezitím mne ale čeká ještě plánovaná operace, jež souvisí s mou předchozí absencí ... tak uvidíme, po minulé zkušenosti raději nic slibovat nebudu. Žlučníková kolika mne totiž stihla právě den před plánovaným setkáním. Tomu by jeden skoro nevěřil, co ? :-) Pokud to ale jen trochu půjde, snad tentokrát neselžu. Mějte se hezky, S.Š.

Děkuji za informaci.

Děkuji za informaci.

Zamrzelo by mě, kdyby koukala

Zamrzelo by mě, kdyby koukala jako nudle z bandy. Takovou hrůzu ale nečekám. Zduř.

Jakmile se vrátí, budeme

Jakmile se vrátí, budeme dělat vzorňáky. Vy budete nosit třídní knihu, já leštit kliku.

Názorové pozice Václava

Názorové pozice Václava Klause jsou čistě klausovské. Je dobré vědět, že zde lidé s těmito názory jsou, snažit se vysvětlit, jak k nim asi došli, jak se ty názory dají případně využít, případně vyčkat, až vyšumí. Někdy to ovšem může trvat i tisíce let, ale to my tady už nebudeme, maminky a tatínkové...
V každém případě je dobré o společenských jevech přemýšlet, studovat je, vynášet uvědomělé soudy, tam, kde je to průchodné společnost zvelebovat. Být jen pasívní trubka je únosné, byť s problémy, ale pitomé nebo až zvrhlé pijavice a skřety je nutno zametat a přemísťovat do kontejneru technických služeb městečka Svět a pak kompostovat.

To je divne, ze nazorove

To je divne, ze nazorove pozice Klause jsou klausovske...:-)

Po hlubokem zamysleni vydal M-ved zasadni prohlaseni, srovnatelne snad jen s Gandhiho tezemi o nenasili. Je slozite to rozklicovat, co nam posel moudra chtel sdelit, ale pochopil jsem (snad spravne) , ze je dobre zvelebovat spolecnost, tam kde je to pruchodne, pijavice zaslapnout, skrety zametat a hlavne, hlavne - ucit se ucit se a ucit se.

Diky Vsevede, diky Wohnegutte, diky posle svetla.

Wohnegoode, osino.

Wohnegoode, osino. Wohnegoode!!

Ale no tak, to je nedustojne

Ale no tak, to je nedustojne takoveho myslitele! Pred tim jste se tak dukladne zamyslel, sve moudro svetu vyjevil a ted tohle. Tohle je to utvareni spolecnosti? Toto je respekt k cizim nazorum, toto je vase sebedeklarovana tolerance?:-) Anebo ze byste ted zrovna zametal pijavice? Pockam si, co z vas zase vypadne, nemate to lehke, cteni Vonneguta cloveka dost vycerpa.

Prd. To koukáte, co ze mne

Prd.
To koukáte, co ze mne vypadlo, sakrální pomůcko.

No to jo, ale neprekvapuje

No to jo, ale neprekvapuje mne to, jen vam spadla maska.

Spíš maskáče, mazaná hlavo.

Spíš maskáče, mazaná hlavo.

Tak tim bych se uz vubec

Tak tim bych se uz vubec nechlubil.

Však se s tím nechlubím. Už

Však se s tím nechlubím. Už jsem zvyklý.

dear Yogi, are you writing

dear Yogi, are you writing from the Yellowstone park?

A ještě tomu archetypu,

A ještě tomu archetypu, napadlo mě, jak to vyslovují Němci?

árschetüp; Kdybych měl

árschetüp; Kdybych měl konspiračního ducha (jako že nemám), zaspekuloval bych, jestli Vy si nemyslíte zase něco o prdeli, pane kolego?!

Pane, až se probudí krvelačná

Pane, až se probudí krvelačná smečka dobrmanů, vy si to odskáčete, takhle slovíčkařit!
A taky se koukněte na datum narození pana profesora, pokud se dožijete, bůhví co budete blábolit vy...

ale to je zbytečný.

ale to je zbytečný.

___________________________________________________________________________________