Ten rituál se opakuje vždy po pár měsících: někdo nahlédne do statistiky europarlamentu a napíše o tom, kterak jsou čeští europoslanci neaktivní. Je to snadné, levné, a nejspíš se to i dobře prodává. Podstatnější než prostá čísla je ale vždy jejich výklad. Text Jana Rovenského (Právo 19. 7.) patří k nadprůměru, i on se však dopouští několika omylů.

Prostý součet vystoupení na plénu neříká zhola nic, protože rozdíly ve významu takových projevů jsou propastné. Notoricky známá je jedna lidovecká europoslankyně, která po hlasování s oblibou vysvětluje prázdným židlím svůj postoj. Naproti tomu Jan Zahradil dostává jako jediný český předseda frakce prestižní časy, kdy oslovuje lídry EU. A když už jsme u toho: Jan Rovenský ve výčtu zpráv zapomněl na letos schválenou zprávu právě Jana Zahradila, která ruší jednu zbytečnou regulaci v zahraničním obchodu.

Čísla také třeba nezachycují "stínové" zpravodaje, kteří mají na evropskou legislativu velký vliv. I v této oblasti pak vidíme obrovské kvalitativní rozdíly. Je vlivnější a pracovitější poslanec, který se podepíše pod rezoluci o trestu smrti v Indii, nebo ten, kdo navrhne velící architekturu systému Galileo a prosadí jeho sídlo v Praze, jak to udělal Evžen Tošenovský?