Existuje řada pro celé lidstvo klíčových obtíží, jejichž praktické řešení leží v lepším případě ve hvězdách. Příčin je samozřejmě víc. Kupříkladu ze stejných kořenů vycházející problémy můžou mít navenek propastně odlišný výzor, načež jsou vnímány zcela jinak. Toto odpovídá také problematice dostupnosti potravin. Na jednom konci vskutku spojitých nádob tkví vlastně jakási „přesycenost“ jídlem spojená se silně zastoupenou nadváhou, civilizační chorobou vyspělého světa (ve Spojených státech údajně žije asi polovina obyvatel s nesprávnou hmotností), na konci druhém nalézáme v podstatě neustále se vracející hladomory světa třetího. V něm si bohužel pevnou pozici regionu takřka periodicky zachvacovaného potravinovými krizemi a hladomory „vyzískala“ subsaharská Afrika.  

Zmíněných krizových vývojů je každý rok řada, ale do širšího povědomí obvykle proniknou teprve, když nabudou podoby masového umírání. Jako teď v Africkém rohu, jenž dlouhodobě nijak nepřipomíná bájeslovný roh hojnosti. Když se pátrá po zdrojích zdejší plošné zkázy, po důvodech, které není zvykem – krom jiného pro špatné předchozí zkušenosti – důsledně řešit, obvykle si vystačíme s nějakým oploštělým konstatováním. Viz že smrt hladem, jíž jsme znovu svědky v Somálsku, Etiopii a okolních státech, způsobilo sucho. 

Jsme zajisté na správné stopě, nynější má být nejmohutnější za posledních šedesát roků, ale nic skutečně nemívá jenom jednu příčinu a zde to platí stonásob. K závažným faktorům ohrožení milionů osob náleží vnitrostátní konflikt v Etiopii nebo úplné zhroucení centrální moci a nekonečná občanská vojna v Somálsku, kde „vybíraví“ religiózní radikálové dávají před pronikáním Západu přednost hromadnému zmaru. Jenže vedle řečeného nesmíme opomenout ani malou produktivitu zemědělství, rychlé šíření závažných chorob, specifické škůdce, naprosto špatné zacházení rolníků s půdou a neblahý vliv velkých zahraničních společností skupujících ve velkém pozemky. Je toho dost, těžko se dopočítat. Stejně tak moderních afrických hladomorů.