Je možné, že si svět už vybral Medveděva? Koho si však vybere Rusko bude ještě napínavé
Iveta Chmielová Dalajková

Prezidentské volby v Ruské federaci budou v březnu příštího roku. Již nyní se objevují fankluby - se vším, co k nim patří - jednotlivých hlavních kandidátů, o kterých se nejvíce hovoří a píše. Vypadá to ale na zájem sedmi politiků stanout v čele země, která je jedním z lídrů mezinárodní politiky.

Zavzpomínejme však na minulou volbu, ve které zvítězil Dmitrij Anatolijevič Medveděv. Můžou nastat podobné situace, kdy ruská volební komise zrušila účast jiných kandidátů. Tak jak tomu bylo s Michailem Kasjanovem. Kritika se vznášela i na průběh předvolební kampaně, kdy se hovořilo o tom, že státní média poskytovala příliš velký prostor pouze Medveděvovi (časté výtky komunistického kandidáta Gennadije Andrejeviče Zjuganova). Voleb se zúčastnili čtyři kandidáti. Nezůstal stranou jistě fakt, že Medveděv předtím vedl volební štáb Putina, čili zkušenosti z kampaně získal přímo.

Aby prezidentské volby byly platné, musí účast voličů přesáhnout 50 %, proto mj. volební kampaň spočívala spíše v lákání voličů k ochotě se voleb zúčastnit. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) se potýkala (s ruskou stranou) před prezidentskými volbami s řadou administrativně technických potíží, které měly za následek nízkou účast nezávislých volebních pozorovatelů. Řada evropských představitelů vznesli kritiku na průběh prezidentských voleb, i tehdejší český premiér Mirek Topolánek se názorově vyhranil proti průběhu voleb (na druhou stranu, ale deklaroval, že Rusko zůstává spřátelenou zemí České republiky a prezidentu Medveděvovi pogratuloval). To se psal rok 2008.

Dnes situace vypadá tak, že se předpokládají dva hlavní kandidáti a dále komunistický kandidát, Genadij Zjuganov, který už ohlásil svoji kandidaturu. Ten svými projevy již oslovil voličstvo, jemuž vysvětlil, že "Ježíš byl prvním komunistou, který bojoval za práva a dobro občanů". Podstatná informace je i ta, že Rusko bude volit prezidenta již na šest let, oproti stávajícím čtyřem letům. A zdá se, že vedení Jednotného Ruska (314 z 450 křesel Dumy) Medveděva jako svého kandidáta nepodpoří, alespoň prozatím, pokud je ve hře stále ještě Vladimir Vladimirovič Putin. Zatím se zdá, že není silná strana, která by Medveděvovi dala zelenou. Vzhledem k tomu, že nyní probíhají v Rusku primárky do prosincových parlamentních voleb, strana Jednotné Rusko vybírá osazenstvo na své kandidátky. Finální seznam Jednotného Ruska bude ale zřejmý až okolo sjezdu v září a bude o něm rozhodovat i vedení strany. V tomto období bude zřejmé, zdali bývalý prezident Vladimir Putin obsadí kandidátní listinu do Státní dumy (dolní komora parlamentu), a dále podle výsledku prosincových voleb dojde zřejmě k rozhodnutí Putina kandidovat na prezidenta. Proto nyní probíhají mediální a marketingové kampaně obou mužů, jakoby oba jeli na plný plyn.

V Rusku roste popularita mírně komunistům a liberálním demokratům. A na scéně se objevil i nový hráč, strana s názvem Pravá věc, čerstvého předsedy a miliardáře a jednoho ze tří nejbohatších Rusů (odhad cca 18mld. amerických dolarů – r. 2011) Michaila Dmitrieviče Prochorova, který vyniká i tím, že měří přes dva metry (jeho představou je stát se ve Státní Dumě druhou nejsilnější stranou). Jedná se o stranu konzervativní pravice. Podle některých ruských médií jde o projekt Kremlu (v podstatě by mohla podporovat Medveděva, ale v závislosti na tom, jak dopadnou ve výsledcích do Dumy). Politologové mu však příliš velké naděje nedávají (i když je orientovaná na střední ruskou třídu), neboť ho ruský lid zná hlavně z řady skandálů. Může však rozmělnit výsledky voleb.

V červnu odeslal prezident Medveděv do Státní dumy důležitý zákon, který otevírá "ring" i menším stranám. Nechal se slyšet, že mu chybí zástupci pravicových stran v parlamentu. Tím ukázal nejen světu velký smysl pro "demokratičnost" a získal si tím řadu ruských i zahraničních sympatizantů. Zákonem snižuje hraniční procento pro vstup do Dumy ze sedmi na pět. Tímto dává prostor politické konkurenci. Sedmiprocentní klauzuli zavedl Putin. Teoreticky tím Medveděv zabodoval, ale prakticky to může mít jeden háček. I kdyby poslanci návrh schválili, začne pravděpodobně platit až pro další volby a to v roce 2016. Před blížícími se volbami jsou opět slyšet i hlasy, které nabádají k bojkotování voleb – pokud by byly vyslyšeny a účast voličů byla nižší než 50% oprávněných voličů, byly by neplatné.

A i když prognózy předvídají Jednotnému Rusku až 58%, s přehledem může získat víc. Rozhodně Jednotné Rusko bude usilovat o to, aby si udrželo ústavní většinu, kterou v dolní komoře má. Mandát strany v těchto volbách získají už na pět let, oproti stávajícím čtyřem letům.

Zajímavým faktem je, že zatímco Putin vytváří svoji Strategii 2020 s vládními experty, Medveděvovým intelektuálním zázemím je Insor – moskevský institut současného rozvoje, který založil poté, co stanul v čele Ruska. Ten vyzývá k obnově přímé volby gubernátorů (což je považováno za velký posun k politické otevřenosti a decentralizaci), zrušení cenzury v médiích, povolení pouličních demonstrací aj. V podstatě jde o "nápravu Putinova režimu". V zahraniční politice volá tým Medveděva, po obnově vztahů s USA a posilování vztahů s EU a NATO.

Na druhou stranu zahraničí již vysílá jasné signály, kterého ze dvou pánů by v čele Ruska rádo vidělo a to různým způsobem. Václav Havel (podporovatel Strany zelených), bývalý prezident v nedávné době sehrál určitou roli v zablokování německé ceny Quadriga pro Putina – lze to v širším kontextu chápat i jako signál pro Medveděva, který se ale veřejně Putina a jeho nominace zastal. Spojené státy americké by asi rády viděly v čele Ruské federace Medveděva. Říká se, že Washington je již od minulé volby pevně rozhodnut. Do Ruska v září míří i britský premiér David Cameron a všichni budou s napětím očekávat, jaký signál vzejde z této návštěvy. Británie je na šestém místě mezi zahraničními investory v Rusku.

Šušká se i o tom, že Putin uvažuje (pravděpodobně i v souvislosti s pořádáním 22. zimních olympijských her v Soči v roce 2014) o postu šéfa Mezinárodního olympijského výboru. Víme, jak je pro Ruskou federaci a její sportovce otázka sportu veřejnou - až národní prestiží, koneckonců téma není vzdálené ani Putinovi. Zda by to byla ale pro Putina dostatečná náhražka v případě, že by se nestal prezidentem, těžko říct. S určitostí lze ale říct, že nás čeká velice zajímavý ruský podzim a zima.

___________________________________________________________________________________