13.08.2011, Deník

Byl jsem vyzván, abych napsal pár řádků o svém pohledu na pořádání mistrovství světa silničních motocyklů na Masarykově okruhu v Brně a musím hned v úvodu ujistit redakci i čtenáře o jednom.

Nepochybuji ani vteřinu, že tento článek zřejmě nic nezmění na nesmiřitelných postojích zarytých odpůrců rychlých kol v Brně na straně jedné a nadšenců, kteří jsou ochotni obětovat takřka cokoli, aby viděli své sportovní idoly na dráze.

Nejsem ani zeleným aktivistou ani skalním fandou motocyklového sportu. Můj subjektivní pohled bude tedy zatížen především tím, že jsem v minulých letech strávil mnoho času přemýšlením o tom, jakou strategii zvolit pro Brno a jižní Moravu, aby kraj i město nepropadly v dravém soutěživém světě kolem nás.

Vždycky při podobných příležitostech vyprávím příběh o radních, kteří v jednom nejmenovaném moravském městečku před dávnými lety rozhodli, že vlak smrdí a dělá kravál, a tudíž u nich žádné koleje nepovedou. Moudří strejci, a já jim dobře rozumím, se rozešli do svých domovů a městečko už nikdy nedostalo další šanci. O práci tam nezavadíš, nic se neděje, ale klídek je tam dodnes. Podobná rozhodnutí vlastně všichni děláme pořád, každý podle svého ustrojení, podle svých preferencí. V Brně nemáme žádnou jinou pravidelnou sportovní akci, na kterou přijde na dvě stě tisíc lidí z půlky Evropy. Nemáme žádnou jinou akci, která by pravidelně po celý den v přímém přenosu plnila sportovní kanály. Nemáme jinou takovou atraktivní akci, o které v dnech následujících referují tištěná média na celém světě.

Myslím proto, a říkám to v singuláru, a tedy subjektivně, že trocha té nepohody a újmy, které se některým při pořádání brněnské Velké ceny dostává, za tu dobrou světovou reklamu stojí.

Myslím proto, že rozumná podpora z veřejných prostředků, podpora nutná a zdůvodněná, je namístě. Propaguje totiž náš region i město, kam naštěstí ještě pořád jezdí vlak, kde přistávají letadla a snad i ta slušná silnice na Svitavy, Vídeň a Znojmo jednou bude.

O přímých ekonomických dopadech nemluvím, zeptejte se třeba hoteliérů a restauratérů, jestli si přejí, aby občas do Brna někdo přijel a utrácel. A pěkně zdravím na obláček Františka Šťastného a Bohumila Hrabala, dva velké Brňáky, kteří každý svým způsobem básnili o tom světě, který jedněm z nás krásně voní a magicky přitahuje a druhým smrdí a obtěžuje je. Jsem dnes s těmi prvními, snad jsem dostatečně vysvětlil proč.