Obamův „evropský sen“
Derk Jan Eppink

Léto 2011 přineslo pozoruhodný paradox. Evropští politikové volají po politické a fiskální unii, po „Spojených státech evropských“, aby unikli dluhové krizi, zatímco jejich vzor, Spojené státy americké, čelí historicky nejvyššímu dluhu. Evropští federalisté tvrdí, že funkční měnová unie vyžaduje unii politickou. Spojené státy však ukazují, že to rozhodně není všelék. Naopak – do příštího roku zatíží prezident Barack Obama svůj národ větším dluhem než všichni jeho předchůdci dohromady.

 

estat.cz 22. 8. 2011

Během posledního summitu v Bruselu se evropští lídři dohodli nechat řecký dluhový problém upadnout do „letního spánku“.  Hlavní problém eurozóny, tedy propast v konkurenceschopnosti mezi severem a jihem, se prohlubuje. Euro je dobré pro Německo, ale příliš drahé pro Řecko, Itálii, Španělsko a Portugalsko. Tyto země nemohou v rámci eurozóny devalvovat své měny, což vede ke stagnaci a recesi. Evropská unie se snaží v eurozóně sloučit neslučitelné. Následkem toho je, že jedna krize střídá druhou.

 

Evropští federalisté proto požadují velkolepé řešení „Potřebujeme více Evropy“ – v tomto duchu se odehrávají ranní modlitby v Evropském parlamentu. „Více Evropy“ se má projevit jako rostoucí počet evropských institucí, jimž budou svěřeny stále větší pravomoci.  Cílem jsou „Spojené státy evropské“. Francouzi chtějí jedinou evropskou hospodářskou vládu. Evropská centrální banka (ECB) by se neměla zaměřovat pouze na měnovou stabilitu, ale měla by se stát i věřitelem poslední instance, stejně jako americký Fed. Prezident ECB Jean-Claude Trichet se nedávno vyslovil pro společné evropské ministerstvo financí, které by se podobalo americkému Treasury. Spinelliho skupina, nesoucí jméno italského zastánce evropské federalizace Altiera Spinelliho, je přesvědčena, že „Spojené státy evropské“ by měly mít možnost půjčovat si vydáváním euroobligací.

 

Podívejme se ale, jak na tom jsou Spojené státy americké! Ve Washingtonu sídlí federální vláda, americký prezident, ministerstvo financí, které vydává americké obligace, a Fed, který je skupuje a zaplavuje americkou ekonomiku levnými penězi. Tyto federální instituce způsobily dluh belgických a deficit řeckých rozměrů. Podle kritérií eurozóny by se USA nacházely někde mezi Španělskem a Portugalskem. V uplynulých týdnech klíčoví hráči ve Washingtonu diskutovali, jako by byli v Athénách.  Ve „Spojených státech evropských“ by tomu nebylo jinak. Brusel by dluhy stále zvyšoval. Řešením není koncentrace moci, ale správná politika s rozpočtovou střídmostí, úsporná vláda, větší pravomoci pro občany a rozumný daňový systém. To by vláda měla svými opatřeními podporovat. Čím větší vláda, tím méně pravděpodobné však je, že se jí to povede.

 

Jak se mohl americký dluh tak rychle vymknout kontrole? Obama si hýčká svůj evropský sen – evropeizaci americké ekonomiky s velkou rolí vlády a s přerozdělováním jako v evropských státech blahobytu. Usiluje o to v době, kdy evropské země narazily na limity financování své sociální politiky. Zhruba dvě třetiny federálního rozpočtu jdou na sociální programy. Aby byl federální aparát rozdělující sociální dávky nezvratný, umožnil Obama explozi federálního rozpočtu. V únoru navrhl rozpočet, který pro nadcházející desetiletí předpokládá dodatečné výdaje ve výši 3 800 miliard USD. Jeho plán zdravotní péče přijde Američany na další bilion USD. Jeho stimulační balíček o objemu 800 miliard USD nestimuloval vůbec nic kromě veřejného dluhu. Nezaměstnanost činí 9,2 %, což je mnoho. Z každého dolaru, který Obama utratí, je 42 centů půjčených. Nepřekvapuje tedy, že se dluh přiblížil stropu 14,3 bilionu USD.

 

A co Obama udělal? Nic! Chtěl zvýšit dluhový strop o několik bilionů a pokračovat v nezřízeném utrácení až do svého znovuzvolení v roce 2012. Když jej za to na setkání se členy Kongresu republikán Eric Cantor zkritizoval, Obama rozčileně odkráčel jako rozmazlený spratek. Odmítl úsporný plán, s nímž přišli senátoři Harry Reid (demokrat) a Mitch McConnell (republikán). Další úsporný plán přednesl republikánský předseda Sněmovny reprezentantů John Boehner. Obama návrh shodil ze stolu  a drze vyzval k dosažení kompromisu. Posunul se do role prostého komentátora. Jeho popularita mezitím klesla na 40 procent. Obamu nikdo neposlouchá. Jeho vůdcovské kvality selhaly. Mezi bílými voliči je propad jeho popularity dramatický. Jeho znovuzvolení je nejisté.

 

Pro Obamu a Brusel se federalismus rovná neomezenému centralismu. Vedle všech historických řevnivostí je Evropa plná závisti, strachu z cizinců a předsudků. Spojené státy evropské by nevyhnutelně skončily katastrofou. Kdo chce integrovat Evropu, měl by vzít v úvahu její nedostatky. USA, obrovská země, která chce vybudovat stát blahobytu podle evropského vzoru, nafoukla svůj veřejný dluh do gigantických rozměrů. Namísto toho, aby se vzájemně poučily ze svých chyb, se politické elity ve Washingtonu a Bruselu předhánějí v jejich kopírování.

Vážení, vykašlete se na vzory

Vážení, vykašlete se na vzory americké či rádoby Evropské, beztak je interpretujete jen tak, jak se to hodí vám či vašim chlebodárcům. Začněte používat mozek vlastní, i když to nebude lehké.

___________________________________________________________________________________