Sovětský svaz – jeden velký horor, jedna velká katastrofa, díl I.
Jan Ziegler

Před dvaceti let v srpnu 1991 se pučisté ve vedení Sovětského svazu pokusili svrhnout prezidenta Michail Gorbačov. Vzpoura se nezdařila, pokus o státní převrat byl potlačen, ale přece jenom svůj pozitivní význam tato akce zoufalců měla. Urychlila rozpad říše zla, které definitivně zmizela ze světa v prosinci téhož roku. Slušní lidé se s porážky bolševických zločinců radovali.      

Nemá cenu tady zopakovat všechny zločiny bolševiků včetně vyvraždění desítek milionů vlastních obyvatel. Stačí jenom vzpomínky pamětníků a historiků Bývalý mukl bulavu Ivan Soloněvič je autorem vynikající knihy Koncentrační tábor Rusko. Hned v úvodu autor píše: „Vzpomínám si na strašnou moskevskou zimu v letech 1929 – 1930, kdy Moskva, samozřejmě ta obyčejná, neoficiální Moskva umírala hladem a umírala zimou.

Asi nejděsivější horor autor popisuje na straně 115 v kapitole Děvčátko s hrncem zmrzlé polívky. „Hned od samého rána, ještě před odchodem trestanců do práce, a večer, během jídla, postávaly před našimi stany desítky otrhaných vesnických děcek, žebrajících o zbytky. Bylo to absurdní vidět děti „svobodných občanů“ žijící ještě ve větší nuzotě a chudobě než my, vězni na nucených pracích, kteří jsme přece jen každý den dostávali svých půl funtu (1 funt = asi 400g) chleba, zatímco vesničané neměli ani těch půl funtu.“

Autor dále popisuje scénu jak malá holčička po něm muklovi zoufale žadonila o hrnec zmrzlé polévky, který se pokoušela zahřát na holém podvyživeném těle s ostře vyčuhujícími žebry. „...najednou mně došlo, že děvčátko chce teplem vyhládlého těla rozehřát půlpudovou (1 pud = 16,38 kg) kouli zmrzlé odporné polívky, a i když to bylo spíše žrádlo pro prasata, pro ni představovalo alespoň nějaké jídlo….Ne, ani kdyby se opravdu podařilo vybudovat takový ráj na těchto kostřičkách, tak tento ráj nechci “ Tento příběh byl obrazem SSSR třicátých let v éře soudruha Stalina.

Svoboda v podání Stalinově

Krásně ji popisuje britský renomovaný historik Orlando Figes knize Šeptem s podtitulem Soukromý život ve Stalinově Rusku. Jednou se dva obyčejní sovětští lidé vydali ve vlaku z Moskvy do Zagorsku (dnes opět Sergijev Posad). Měli strach o čemkoliv mluvit na veřejnosti, aby je náhodou nikdo nepovolaný neslyšel a oni neskončili v Gulagu nebo rovnou před popravčí četou. A tak jejich dialog během dvouhodinové cesty vypadal asi takto. Muži jenom pokyvovali hlavami a vydávali téměř neartikulované skřeky ve stylu hm, aha, ehé, ha, hé atd. Strach někdy dělá z lidí zvířata.

Úryvky z obou knih stačí k tomu, aby si člověk udělal skutečný obrázek Sovětském svazu. V tomto ráji, kde měli vládnout dělníci a rolníci, ve skutečnosti obyčejní pracující umírali hlady a jejich děti zoufale žebrali o kus žvance. Kdežto „věrchuška“ si užívala přepychu, bydlela v luxusních vilách, měla k dispozici služebnictvo, auta s řidiči a nakupovala vybrané přepychové potraviny a jiné zboží ve speciálních obchodech, kam měli vládnoucí dělníci, rolníci a rovněž pracující inteligence zakázaný přístup.

Rovněž slova známé ruské bolševické odrhovačky, širaká strana maja radnája. kde se rovněž zpívá o tom, že neznáte jinou zemi, kde tak svobodně žijí lidé, jsou pouhou lží, provokací a špatným vtipem. Osobní svědectví o Sovětském svazu jsou strašná a obhajovat nelidské poměry v této zemi mohou jenom kreatury nebo debilové. Moji věrní čtenáři se mohou těšit na další díly po mém návratu z dovolené začátkem září.

___________________________________________________________________________________