Reflex

V éře Václava Klause fungoval jako jeho muž na nejrizikovější mise, s nimiž nechtěl mít nikdo jiný raději nic společného. Poslední federální premiér, ministr zdravotnictví či dopravy. Každá z těchto funkcí znamenala pro Jana Stráského obětování vlastní popularity a nelehký tanec mezi vejci antagonistických zájmů zainteresovaných aktérů. Přesně v těchto intencích je i Stráského zatím poslední mission impossible – šéfování Národnímu parku Šumava. 

Prakticky od svého vzniku před více než dvaceti lety se šumavský národní park stal jakousi pokusnou laboratoří pro vybranou část vědců a za vydatné podpory ekologických organizací. Jakékoli snahy o využití pro potřeby rozvoje místní ekonomiky narážely na neochotu a odpor bývalého vedení Národního parku, které se dostávalo postupně do stále většího rozporu s místními samosprávami a podnikateli. Právě tento přístup chce nyní Stráský, který byl pět let členem Rady NP, radikálně změnit. 

Tříkolka pro paní Karlovou

Ekologisté mu nemohou zapomenout, že z Rady NP vyhodil část vědců, kteří sledovali pouze své úzce profesní zájmy, a naopak do něj přivzal zástupce místních obcí. „Na Šumavě je na území parku dvacet dva obcí. Další stovky jich zanikly. Jsou tu i tisíce hektarů kulturní krajiny, která s divočinou nemá už staletí nic společného. Ty diskuze pak vyplývají z toho, že jedna strana chce ortodoxně vykládat, jak má vypadat národní park,“ popsal základní problém Šumavy nedávno nový ředitel pro týdeník Profit. V praxi takový přístup vypadá tak, že o jakékoli prkotině rozhoduje vláda. Ta například podle programu schůze každoročně uděluje výjimku paní Karlové, aby mohla na tříkolce v letních měsících prodávat zmrzlinu u Černého jezera. Do svého jmenování ředitelem NP se Stráský v roli předsedy Klubu českých turistů snažil o co největší přístupnost parku a rozšíření stávajících turistických cest. „Moc nám pomohl při prosazení bikeparku,“ pochvaluje si například starosta Železné Rudy Michal Schneeberger. 

Schwarzenbergovy mýty

Po odvolání bývalého ředitele Krejčího vybíral ministr životního prostředí Tomáš Chalupa ze tří zájemců o tuto funkci.  Stráského nominaci nakonec posvětily tři „politické sudičky“.  Premiér Petr Nečas, prezident Václav Klaus a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg.  Právě posledně jmenovaný je dnes nejhlasitějším vládním kritikem Stráského kroků.  Argumentace předsedy TOP 09 ale postrádá elementární logiku a důkazy podepřená obviňování. V rozhovorech pro Lidové noviny, respektive Českou pozici  si například nemůže vynachválit svého bývalého lesníka Josefa Vovesného, kterého dává za příklad zodpovědného lesního hospodáře. Přitom Vovesný je dnes jedním z členů Stráského expertního týmu, který mu radil i při kácení okolo Ptačího potoka. Stejně tak je nesmyslné Schwarzenbergovo obviňování, že je Stráský prodlouženou rukou těžařské lobby, především pak „hlubockého kmotra“ Pavla Dlouhého. Ve skutečnosti Stráský výrazně seškrtal plán těžby po svém předchůdci. Pokácené stromy u Ptačího potoka nechal částečně na místě, částečně je chce prodat, s tím, že utržené peníze se vracejí zpět do obnovy lesního porostu. 

Poslední mise? 

Kvůli svým předchozím aktivitám, kdy se jasně vyslovoval pro větší otevřenost NP místním lidem i turistům, ležel Stráský v žaludku ekologickým fundamentalistům dávno před svým jmenováním. Spor o kácení u Ptačího potoka byl tak pouhou záminkou k vytvoření takové nátlakové akce, aby byl donucen rezignovat, případně aby byl odvolán z funkce. Jeho jedinou „chybou“ je, že své záměry dává dopředu jasně najevo, místo toho, aby své odpůrce stavěl před hotovou věc. Manažerská otevřenost, která se obvykle považuje za pozitivní vlastnost, mu tak ve zjitřené atmosféře škodí, což přiznává i Chalupa. Přitom Stráský vždycky byl a je považován za politika kompromisu, který dokáže slouchat i protistraně. To ostatně prokazoval i na vládních postech, kdy byl nucen vyjednávat například s lékaři, či železničáři. „Vždycky byl schopen se s každým dohodnout. Nedohodnout se s ním mohou jenom fanatici,“ říká bez obalu bývalý vládní kolega, ministr spravedlnosti Jiří Novák.  

Stráskému je kritiky vyčítáno, že v bezsásahových zónách nenechá řádění kůrovce volný průběh. Jenomže to nejde kvůli jejich nesmyslnému rozmístění. Zóny jsou totiž tvořeny 160 ostrovy po celé ploše NP, přičemž většina je v první, nejvíce chráněné zóně. Tento nesmysl by měl odstranit až připravovaný zákon o NP Šumava. Ten by měl i přesně stanovit, co je kde možné podnikat, a kde budou platit striktní omezení či úplný zákaz jakékoli lidské činnosti. Je ale otázkou, zda Stráský ve své funkci přežije dobu, kdy na Šumavě konečně zvítězí rozum. Chalupa se zatím vyjadřuje tak, že s ním počítá do schválení zákona. Stráského zatím poslední mission impossible by se tak symbolicky završila.