Chtěli obhájit titul mistrů světa, místo toho skončili v bolševických lágrech. V sobotu uplyne 60 let od velkého bolševického zločinu. Zločinný Gottwaldův režim poslal nevinné hokejisty do lágrů a zničil jim tak život.

Na mistrovství světa v ledním hokeji do Londýna se v roce 1950 československá reprezentace těšila. Rok předtím ve Stockholmu získali naší borci zlato a měli na to, aby opět obsadili první místo. Komunistické úřady však rozhodly jinak. Pod vylhanou záminkou, že Velká Británie neudělila vstupní vízum rozhlasovému reportérovi, nedovolili tehdejší mocipáni hokejistům odcestovat. Pro bolševiky se z toho stala veřejná ostuda, protože Britové nelenili a žurnalistovo vízum, které údajně nebylo vydáno, vystavili ve výloze svého kulturního centra.

Proč hokejisté neodjeli na mistrovství se přesně neví. Komunisté se prý báli toho, že hokejisté masově emigrují, jiná verze je o tom, že prý si to celé objednal Sovětský svaz, který se potřeboval zbavit nežádoucí konkurence. Je faktem, že náš hokej to silně poškodilo a další titul mistrů světa jsme získali až po více než dvaceti letech v roce 1972

Hokejisté se pak sešli v hospůdce U Herclíků, která se nacházela nedaleko Národního divadla. Hráči byli pořádně naštvaní, a s množstvím vypitého alkoholu, jejich kuráž ještě rostla. Pak tedy někteří vyběhli ven, křičeli „Smrt komunistům,“ a když potom v rádiu slyšeli komunistickou vízovou lež tak začali před hospodou skandovat, „nedáme si přistřihnout křídla, my řekneme pravdu.“

Na udání pak přijela do hospody komunistická policie, hokejisty pozatýkala a odvezla do vězení. Jeden z tehdejších internacionálů Augustin Bubník uvedl, že si všichni mysleli, že dostanou nějaký menší trest za v tržnost, ovšem skutečnost byla jiná. Hokejisté byli rudými estébáky, kteří se svým gestapáckým soudruhům plně vyrovnali, krutě mučeni a později odsouzeni ve vykonstruovaném procesu jako organizovaná skupina k vysokým trestům do vězení. Brankář Bóža Modrý (v oné hospodě navíc vůbec nebyl!), dostal patnáct let za mřížemi, které strávil též v jáchymovském pekle, a Bubník jen o rok míň. Modrý pak na následky útrap zemřel v roce 1963 v necelých sedmačtyřiceti letech.

V normální společnosti policie takové hlouposti řeší domluvou anebo maximálně pořádkovou pokutou. Svět zná jen málo takových příkladů, kdy režim zlikvidoval sportovce. To bývá záležitost diktátorů a vím, že kdysi Sadám Husajn nechal mučit fotbalisty zato, že neuspěli na mistrovství Asie. Komunisté holt neustále dokazují, že spodinou byli, jsou a zůstanou.