Tahanice o jmenování státního tajemníka pro evropské záležitosti by pro neinformovaného pozorovatele zvenčí mohly být důkazem, jak prestižní téma představují unijní záležitosti pro české politiky. Ve skutečnosti je to jen další bouře ve sklenici vody vyvolaná TOP 09. Od palčivých unijních témat pozornost odvádí a zbytečně kazí image vlády doma i za hranicemi. Jinak jsou ovšem vnitropolitické půtky našim partnerům v EU - tedy pokud zrovna levice nebourá vládu během jejího předsednictví – zcela lhostejné.

Spor je to malicherný i z čistě věcného hlediska. Koaliční smlouva počítá se smírčím řízením pro věci "zásadní povahy" nebo pro případy, kdy je podle jednoho z koaličních partnerů "podstatným způsobem" narušena koaliční smlouva. Ani jedno se podle mého názoru nestalo. Koaliční smlouva jasně říká, že za přípravu koordinovaných pozic pro jednání Evropské rady zodpovídá premiér, který má k dispozici potřebný aparát spolupracující s Ministerstvem zahraničních věcí. Hysterie proto není na místě. Premiér byl za evropskou politiku zodpovědný předtím a je zodpovědný i nyní. Koordinace s ministerstvem probíhala před jmenováním státního tajemníka a bude probíhat i nadále.

V evropském porovnání navíc státní tajemník nepředstavuje žádnou anomálii. I když je škála konkrétních modelů uspořádání evropské agendy v EU velmi pestrá, státní tajemníci figurují v podstatě všude tam, kde není jmenován ministr výlučně zodpovědný za evropské záležitosti. Hledání hranice mezi vnitřní koordinací a prezentací oficiálních postojů navenek je patrné ve všech členských státech, všude mají ale vrcholnou a nezastupitelnou roli premiéři a případně ministři zahraničních věcí. Funkci ministra pro EU se koalice zavázala zrušit a také tak v souladu s koaliční smlouvou učinila. Jmenování státního tajemníka tak považuji za logický a z větší části formální krok vedoucí k pevnému zakotvení aparátu, o který se premiér může opřít.

Ať už to byl ze strany TOP 09 jen výstřel s cílem uhrát vnitropolitické body, nebo vážně míněný projev boje o vliv na zahraniční politiku, věřím v rozumné a klidné vyústění celého sporu. Nakonec už to dávno není jen exekutiva, která nese za evropskou politiku zodpovědnost, protože ve stěžejních otázkách si vláda chodí pro vázaný mandát do Poslanecké sněmovny. Aktuálně nás čeká debata a hledání politického konsenzu nad velmi závažnými tématy, kterých se na nás z EU valí čím dál více. Musíme zaujmout stanovisko k novému unijnímu rozpočtu, mluvit o našem podílu na záchraně eurozóny a hledat cesty, jak Českou republiku ochránit před nelegální migrací.

Bylo by mimochodem skvělé, kdybychom shodu na našich zahraničněpolitických postojích mohli hledat nejen uvnitř koalice, ale i s dalšími demokratickými stranami. Pominu-li ale pravidelné výkřiky Jiřího Paroubka z vnitrostranického vyhnanství, o postojích ČSSD k aktuálním evropským otázkám jsme toho bohužel zatím mnoho neslyšeli.