24.září se bude v Praze už poněkolikáté konat každoroční hromadná cyklojízda. Tedy, ony se každým rokem konají dokonce dvě, aby toho nebylo málo. Teď jde tedy o cyklojízdu podzimní. Lidem, a zvláště zlým motoristům, je třeba ukázat, jak jsou cyklisté silní, když jich je plná silnice, a že když oni si dupnou, musí motoristé dupnout na brzdu.

Nejde samozřejmě o nic jiného než o další z mnoha projevů demonstrace síly různých skupin, jež lze asi nejlépe zařadit do množiny s nápisem ekofašismus. Jednou demonstrují proti výstavbě silnice, jindy protestují proti budování golfového hřiště v Klánovicích, příště sepisují petici proti stavbě mrakodrapů na Pankráci - anebo na sebe vezmou upnuté cyklooblečky, šlápnou do pedálů a vydají se na akci, jejíž poselství označuje jízdu na kole za morální imperativ.

V kostce vyjádřeno, co je produktivní a efektivní, je zlem. Co zvyšuje pohodlí nebo ulehčuje a zpříjemňuje lidem život, je zlem. Co mění prostředí kolem nás, je zlem... A vše samozřejmě zastřešuje šílenství kolem údajného globálního oteplování.

Při jízdě na kole je zdrojem energie pouze síla lidských svalů, jediným projevem efektivity jsou mechanické převody, emise jsou nepatrné - jízda na kole je tedy dobrem a musí dostat přednost před vším ostatním. A nejenom přednost, ale i tučnou finanční podporu, např. na budování nových cyklostezek, u nichž se nikdo nepozastavuje nad tím, že jsou, podobně jako ostatní projekty placené z daňové loupeže, vysoce předražené.

V Praze se tedy 24. září zastaví doprava, motoristé budou muset přehodnotit svoje plány. Kola mají přednost, jsou morální, zatímco automobily ne - těm se vytýká vše možné, a samotným motoristům je neustále nasazována psí hlava.
Motoristé jsou vykreslování v těch nejtemnějších barvách, jako bezohlední a agresivní asociálové, automobily jsou pokládány za něco, co v moderním městě překáží, a na ta, která jsou větší než malá, se navíc zelenými brýlemi pohlíží jako na hanebný příklad konzumní společnosti. Zelení aktivisté z hnutí Auto-Mat touží po městě bez automobilů a tvrdí, že města jsou zde pro lidi a nikoliv pro auta. Očividně zapomínají, že auta nejsou hodnotou sama o sobě, ale že představují hodnotu pro toho, kdo ji posuzuje. Jestliže jsou zde města pro lidi, pak to nepochybně musí platit i pro majitele a uživatele automobilů. Aktivisté si však přejí zájmy motoristů obětovat ve svůj vlastní prospěch. Nechtějí normální, pokojné mezilidské soužití, nýbrž touží své údajné nároky prosazovat za pomoci násilí - státního donucení.
Nutno dodat, že agresivní a bezohledný motorista není o nic horší, než agresivní a bezohledný cyklista. Snad každý, kdo se pohybuje pěšky ulicemi Prahy, se někdy setkal s cyklistou zběsile kličkujícím mezi chodci na chodníku nebo na pěší zóně. Motoristé by zase mohli vyprávět o skupinách cyklistů, kteří rádi jezdí co možná nejblíže prostředku silnice, případně jedou, zabráni do družného hovoru, ve dvojici vedle sebe, čímž ohrožují jak sebe, tak i motoristy.

Nejsou to náhodou právě bojovníci z hnutí Auto-Mat, kdo vyvolává a šíří určitou nesnášenlivost a napětí mezi cyklisty a motoristy? Při nedávné podobné cyklojízdě v Brazílii nevydržely nervy jednoho z motoristů, a v afektu najel do skupiny aktivistů na kolech, kteří předtím zablokovali dopravu uprostřed města Porto Alegre. Naštěstí nikdo nepřišel o život, pouze asi 40 cyklistů bylo zraněno. Řidič byl prý, podle vlastních slov, k činu vyprovokován, když mu předtím aktivisté tloukli pěstmi do jeho auta. Může nestydatost a agresivita našich zelených cykloaktivistů způsobit něco podobného?
Zelení aktivisté neustále vychvalují cestování na kole jako prospěšné - zapomínají dodat komu. Jestliže někomu tento způsob dopravy nevyhovuje, těžko mu jej vnucovat. Ovšem, cykloaktivisté to ve své bohorovné povýšenosti vidí jinak a jsou své názory schopni vnucovat ostatním s takřka militantním úsilím.

Podzimní velká cyklojízda není nějakou neškodnou, veselou oslavou cyklistiky, ale jde o politickou akci, jež má společnosti říct: “Podívejte se, jsme tady, dělejte pro nás něco!” A stát, potažmo městští zastupitelé se mohou přetrhnout. Nové cyklostezky u nás přibývají jedna za druhou, třebaže často na naprosto nesmyslných místech, mnohdy na úkor chodníků nebo silnic. Prostřednictvím bezpočtu cyklostezek jsou ždímány dotace z EU a městské pokladny. Čili, koníček několika lidí je povýšen na “veřejný zájem”, který si zaslouží být hrazen z daňové loupeže.
Proč by si způsob života jedné skupiny lidí měl zasluhovat podporu z peněz daňových poplatníků? Jestě, aktivisté z Auto-Matu budou namítat, že stát přece staví silnice a dálnice, subvencuje autobusovou dopravu, spravuje dráhy. Na nesmyslnou podporu jedné věci však nelze reagovat požadavkem podpory nečeho jiného. Jakákoliv státní subvence je v principu škodlivá - způsobuje vážné disproporce v tržním systému, vytlačuje z něj potencionální poskytovatele služeb, a vlastně vytváří nabídku, jež nemá žádnou oporu v poptávce. A je i nemorální - znamená, že jedna skupina občanů bude násilím donucena hradit údajné potřeby druhých, zpravidla těch, za nimiž stojí silnější nátlaková organizace.
Žádoucí není “spravedlivější” rozdělení státem zkonfiskovaných peněz, aby se z té obrovské hromady dosyta uspokojily potřeby jak motoristů, tak třeba Českých drah, a aby se dostalo i na cyklisty. Naopak, žádoucím by bylo naprosté odstranění takovýchto státních zásahů a úplné odstátnění oblasti dopravy, včetně projektování a výstavby silnic a dálnic.

Tržní princip je tím jediným, na jehož bázi lze usoudit, zda je prospěšné vybudovat silnici nebo cyklostezku. Samozřejmě, trh není to, za co by se zelení aktivisté byli ochotni jakkoliv zasadit. Trh, jehož motorem je efektivita, účelnost, racionalita a jehož cílem je zisk dosažený prostřednictvím uspokojování lidských potřeb, by spíše přál budování sítě silnic a dálnic než cyklostezek. Což je také jedním z důvodů, proč k trhu chovají aktivisté z Auto-Matu a jejich publikum více či méně tajenou nenávist.

Nenávist je i tím, co motivuje celé konání Velké podzimní cyklojízdy. Nenávist k motoristům a škodolibá radost nad tím, že auta stojí, zatímco bicykly jedou. Pořádat takovouto okupační demonstraci cyklistů na silnici a blokovat hlavní tah Prahou je stejně absurdní, jako okupační demonstrace centrály České pošty spolkem přátel poštovních holubů nebo blokáda krkonošské sjezdovky příznivci sáňkování.

Koneckonců, poukázat na nesmyslnost něčího jednání tím, že jej dovedeme do úplné absurdnosti, může být někdy tou nejadekvátnější reakcí. Nemohl by Autoklub ČR, jenž má sídlo v Praze, uspořádat protestní spanilou jízdu stovek automobilů po pražských cyklostezkách?