03.10.2011, Jihlavský deník
Návštěva Národní budovy České republiky (Bohemian National Hall), která je zároveň sídlem Generálního konzulátu České republiky i českých krajanů v New Yorku, byla první částí dopoledního programu závěrečného dne naší návštěvy USA.
Po prohlídce celého Českého domu, který nám mimochodem většina ostatních evropských zemí závidí, rozhovoru s generální konzulkou Evou Žigovou a po setkání se zástupci krajanských spolků v New Yorku - jejich prezidentem Josefem Balážem a Ájou Vrzáňovou, jsem celkem jednoznačně a při této cestě již opakovaně nabyl pocitu, že krajané jsou v Americe naší velkou ne zcela využitou příležitostí. Zvláště potom ve spojení s možnostmi využití našeho Českého národního domu se pro posilování autority a pozitivního vnímání České republiky otevírají velmi dobré možnosti. V přízemí domu je totiž nejen český konzulát, ale i hospoda s vynikajícím českým pivem, v dalších patrech nalezneme například moderní kino, společenský sál pro 300 lidí, oddělené jednací místnosti se zázemím, výstavní síň a jako originalitu i přímo na střeše možnost uspořádání společenské akce a setkání. Vše je a ještě více může být k dispozici nejen našim krajanům, ale i našim podnikatelům a dalším českým subjektům pro organizaci svých setkání a jednání. V nejbližší době se pravděpodobně ukáže, zda dokážeme prostory Českého národního domu zaplnit vhodným programem a využít jeho potenciál a sílu a vliv našich krajanů ve svůj prospěch. Doufejme, že se to podaří a že úřednický šiml nebude řehtat příliš silně a nebude chuť a aktivitu lidí, kteří by rádi a většinou zcela zdarma pracovali pro svoji rodnou zemi, příliš nebo zbytečně omezovat. Další částí středečního dopoledního programu byla návštěva Sokolovny místního Sokola. Otevřeně přiznávám, že mi prohlídka cvičebních prostor a dalšího zázemí Sokola doslova vyrazila dech. Tradiční tělocvičné vybavení, knihovna, místnost pro občerstvení a všude přítomná propagace Sokola a jeho historie a především velké nadšení, to byly hlavní rysy celé prohlídky. O cvičení v Sokole je prý v New Yorku u rodilých Američanů velký zájem. Možná je to proto, že se výchovy ke kázni, disciplíně a tím i zdravému tělu a duši začíná v Americe v našem elektronickém věku podvědomě zase věnovat větší pozornost.
Vím, že to zpravidla čtenáře příliš nezajímá, ale považuji za slušné a správné všem, kteří se o nás ve Washingtonu v Philadelphii a v New Yorku starali, poděkovat. Naše velvyslanectví v čele s velvyslancem Petrem Gandalovičem, náš konzulát v čele s generální konzulkou Evou Žigovou a naše stálá mise při OSN v čele s velvyslankyní Editou Hrdou odvedli skvělou práci. Naprosto úžasný byl potom přístup a ochota pomáhat, kterou jsme cítili od našich krajanů. Vše bylo organizačně skvěle připraveno.
Snad i nám se podařilo naplnit účel naší cesty a otevřít několik dalších dveří pro česko americkou spolupráci. Při takovýchto cestách totiž často teprve budoucnost ukáže, skutečný význam některých jednání a z nich vyplývajících závěrů. Na závěr si spíše pro odlehčení a možná i malé zamyšlení dovolím několik postřehů: Američané nepijí kávu, ale spíše se jedná o překapávané bukvice. Kromě speciálních kaváren se v Americe nedočkáte pořádné kávy. Ve velkém množství se zde většinou napůl s mlékem pije jakási "hrušková" voda. V kruzích nás kafařů se celkem ujal název "překapávané bukvice".
Při konzumaci tohoto nápoje zvaného americká káva se ale není třeba ničeho obávat. Lze jej bez obav vypít i větší množství, déle vzhůru Vás to zcela jistě ale neudrží.
Zdvořilost, profesionalita, respekt. Američtí policisté vystupují autoritativně a nekompromisně. Jejich heslem je "Zdvořilost, profesionalita, respekt (Courtesy, Professionalism, Respect)". Při jednom z našich přesunů autem se stalo, že náš řidič vjel do jízdního pruhu vymezeného pro autobusy. Protože nás viděl policista, byli jsme okamžitě zastaveni a já jsem očekával, že budeme pokutování. Poté, co náš řidič vysvětlil důvody svého chování – vjetí do volného pruhu pro autobusy mu umožňovalo bezpečnější odbočení k našemu hotelu, jsme byli policistou bez pokuty propuštěni. Přesto nebo možná právě proto se zde policisté těší velké autoritě.
Červená je pro chodce barvou spíše orientační. V New Yorku je možná nejvíce světelných křižovatek na světě.
Červená otevřená dlaň upozorňuje chodce, že nemají přecházet, protože přednost mají auta. Přesto se nám stalo, že nás přímo policista při rozsvícené červené dlaně nabádal k přechodu silnice. Zkrátka, pokud máte jako chodec červenou a ono přitom nic nejede, můžete v New Yorku opatrně přejít. Nikdo Vás za to nepokutuje. Likvidace odpadků je práce na celou noc. Více než do popelnice se v New Yorku se odpadky ukládají do různě barevných pytlů. Jakési třídění tedy existuje. Odpadky jsou odváženy zdarma. Vždy ve večerních a nočních hodinách se na ulicích vyskytují někdy i "vonící" hory pytlů s odpadky. Popelářské vozy jezdí doslova celou noc a zvuk jejich motorů tvořil každou noc při mém usínání v hotelovém pokoji specifickou zvukovou kulisu. Běhání je chvályhodná móda. Se senátorem Petrem Víchou jsme si byli ve Washingtonu i v New Yorku poměrně brzy ráno několikrát zaběhat. Vždy jsme potkávali desítky, v New Yorku stovky Američanek a Američanů. Přestože nejsme s Petrem žádní rychlí běžci, většina těch, co jsme potkávali, běhala ještě pomaleji než my dva. Dostalo se mi vysvětlení, že většina Američanů neběhá ale tzv. "džoguje" (foneticky z anglického slova jogging) – pomalu "klusá". To znamená, že vykonává pohyb, který je někde na rozhraní běhu a rychlejší chůze. Na druhé straně je jasné, že pro spoustu lidí je tento způsob pohybu velmi zdravou a potřebnou činností. Nakonec aktivita manželky prezidenta Obamy Michel Obamové jednoznačně směřuje k boji proti nezdravému životnímu stylu a boji proti obezitě. Mohu jenom potvrdit, že tento problém (nezdravý životní styl a obezita) je v Americe na ulici na tělech Američanů mnohem patrnější než u nás.
___________________________________________________________________________________
