Tvrdí-li někdo, že máme sice svobodu slova, ale nikoli demokracii, neboť až na vyslovování kritických soudů jsme většinou bezmocní vůči státním a soukromým institucím, jež šlapou po našich právech, mohl by na podporu svých tvrzení použít pořad ČT „Máte slovo“ moderátorky Michaely Jílkové. Téměř pravidelně v něm padají až znevažující výroky na adresu mocných, ale příčin znepokojivých problémů se diváci nedoberou a hlavně věci plynou dále stejně jako před jejich zveřejněním. Většina adresátů projevů nespokojenosti má hroší kůži a prostě na ně nereaguje.

Stejně tak lze pořad použít jako  doklad tvrzení, že současná média nepovažují za svůj hlavní úkol poskytování vyvážených informací, ale především se snaží vtloukat občanům do vědomí falešné představy, vyhovující komusi neznámému v pozadí.

Pozoruhodné z tohoto hlediska bylo vydání ze čtvrtka 4.března, věnované objasnění vztahů mezi policií a státním zastupitelstvím. Jeho účelem mělo být posouzení, do jaké míry je pravdivé podezření, že policie by byla při objasňování trestné činnosti úspěšnější, kdyby jí státní zástupci nepřekáželi. Ale také mělo dát průchod nespokojenosti občanů, kteří nepochodili u policie s požadavky na ochranu jejich práv a zájmů.

Pořad měl hvězdné obsazení. Mezi jinými v něm vystoupila nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, náměstek policejného prezidenta pro neuniformované složky Viktor Čech, ředitel protikorupční policie Libor Vrba a další.

Pochybuji, že diváci měli po skončení pořadu jasno, jak vlastně vztahy mezi policií a státním zastupitelstvím fungují. Vystupující mezi sebou hovořili jazykem, prošpikovaným výrazy, jež laici neznají. Ne každý např. ví, jaký je v této souvislosti rozdíl mezi dozorem a dohledem, veřejnosti není známo uspořádání kompetenčních vztahů uvnitř státního zastupitelství.

Policisté samozřejmě hájili dobrou pověst svých podřízených, Renata Vesecká skvělost a zejména nezbytnost služby státních zástupců. Protože formát pořadu nedovolil zabývat se konkrétními kauzami, a na nich předvést fungování vztahů, veřejnost použitelný obraz nezískala.

Zato si posluchači zcela určitě zapamatovali, že policie neplní dobře očekávání občanů, protože z ní odešlo v poslední době 10 tisíc zkušených odborníků a ti noví, nezkušení, své práci příliš nerozumí. Tu myšlenku opakovala moderátorka několikrát. Je otázka, co ji k tomu vedlo: zda bezradnost při  zvládnutím složité látky, či vzpomínka na zesměšňování exministrem vnitra Ivanem Langerem v Kotli, nebo dokonce skrytý úmysl připomenout veřejnosti před volbami, že to byla vláda Miírka Topolánka, která připustila toto oslabení policie.

Dokonce ani vysocí funkcionáři policie jí nedokázali připomenout, že velká část odborníků, kteří odešli, získala své zkušenosti v dobách dávno minulých, s nižší kriminalitou a zejména se značně jednodušší strukturou trestné činnosti. Naopak si nevěděli rady s dříve neznámými typy trestné činnosti, jako jsou sofistikované postupy finanční kriminality, drogová kriminalita a jiné. Nahradili je noví lidé, kteří sice nemají zkušenosti s vyšetřováním klasických trestných činů, ale jsou podstatně vzdělanější. Pokud mohu soudit z vlastních poznatků, mám dokonce dojem, že úroveň služby kriminální policie a vyšetřování personálními změnami získala.

Ani nejvyšší státní zástupkyně, ani policisté neupozornili diváky, kteří si stěžovali na neochotu policie přijmout trestní oznámení  či operativně zasáhnout proti narušitelům veřejného pořádku, že do většiny těchto případů státní zástupci nemohou účinně zasáhnout, pokud při nich nedojde k nezákonnostem, protože vykonávají dozor nad policií pouze v trestním řízení, nikoli při běžných pořádkových zásazích.

Vystupující se snad shodli v jediném: nesoulad mezi státními zástupci a policií bývá většinou  způsoben selháním jednotlivců, není nezbytným důsledkem systémového vymezení jejich vztahů. Totéž platí o trapných případech selhání těchto složek.

V pořadu bylo opakovaně zmiňováno selhání policie v kauze vraždy manželů Malhockých, který je veřejnosti dostatečně znám. Je jedním z mnoha případů, v nichž policie nechala přerůst nežádoucí jev přes hranice únosnosti. Daly by se uvést i další. Například jindy si policie nevšímala stížností občana na agresivitu souseda, až postižený vzal obranu svých možná jen domnělých práv (netroufám si soudit, nejsem soudce a nemám vyčerpávající informace) do vlastních rukou a zahájil výstražnou střelbu z legálně držené zbraně. Naštěstí se to obešlo bez zranění či dokonce usmrcení. Na rozdíl od kauzy Malhockých nenesou spoluodpovědnost  státní zástupci, protože postižený si jim nestěžoval na nečinnost policie.

V zájmu vyváženosti informací se slušelo uvést také  příklady selhání státních zástupců. Některé jsou docela trapné. Kuriozní byla reakce státního zastupitelství na  odvysílání v televizi amatérského  videozáznamu policistů, odnášejících do služebního auta bedničky piva z havarovaného kamionu. Inspekce PČR případ šetřila jako podezření z trestného činu, ale dozorující státní zástupce byl jiného názoru, takže podnikaví policisté nebyli nakonec stíháni. O věci se dodatečně dověděl spolek Šalamoun, který považoval za vhodné upozornit na událost nejvyšší státní zástupkyni. Zaslal na NSZ i kopii videozáznamu. Z jeho obsahu může skutečně vzniknout dojem, že policisté veřejně kradou, čili těžce poškozují beztak pošramocenou pověst policie v očích veřejnosti. Šalamoun mínil, že veřejnosti mělo být vysvětleno, co se stalo: pokud počínání policistů nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu nebo kázeňského přestupku, měli by se to diváci TV Prima dovědět z oficiálních úst. Bylo-li však jejich počínání protiprávní, veřejnost by se měla dovědět, jak byli potrestáni. Neměl by vzniknout prostor pro domněnky, že policistům se beztrestně trpí nezákonné jednání.

Spolek Šalamoun se domníval, že udělal,  co bylo třeba, a nepočítal s možností, že se bude muset věcí zabývat několik následujících měsíců.  Za nějaký čas se ale ozvala náměstkyně příslušného krajského státního zastupitelství se sdělením, že takovou věc státní zástupci v poslední době neřešili, takže není jisté, že se stala. A uložila Šalamounu, aby do 10 dnů dodal předmětný videozáznam s tím, že v případě nedodání ve lhůtě bude šetření k jeho stížnosti zastaveno. Šalamoun sice videozáznam zaslal,  ale  proti daného přístupu k věci se ohradil: nebylo jeho vinou, že NSZ nepostoupilo jeho podání včetně videozáznamu, proto vyhodnotil příkaz k nápravě šlendriánu NSZ jako nepřístojnost. Následovala korespondenční přestřelka, v které obě zúčastněná státní zastupitelství tvrdila, že jim o vyšetřování nevhodného chování policistů není nic známo, a Šalamoun jim vysvětloval, že mu nejde o vyvolání stíhání policistů, ale o selhání administrativy NSZ  a aroganci náměstkyně krajského státního zastupitelství. Přestřelku se pokusil zastavit ředitel trestního odboru NSZ Stanislav Potoczek, jenž je shodou okolností znám jako signatář usnesení NSZ z 4.června 2007 o předání věci Jiřího Čunka k zastavení do  rukou exprokurátora Arifa Salichova. Potvrdil, že oznámená věc se nestala. Jenže současně obdržel Šalamoun přípis státního zástupce příslušného krajského státního zastupitelství o vykonání dohledu v této věci. Z jeho zprávy je zřejmé, že věc se stala přesně tak, jak bylo uvedeno ve výchozím dopisu spolku Šalamoun paní nejvyšší státní zástupkyni.

Pozoruhodné jsou případy, v nichž státní zastupitelství odmítá stíhat znásilňování práv občanů ve věcech, které mají výraznou občanskoprávní stránku.
Například jisté státní zastupitelství nepředalo k prověření policií oznámení občana, který utrpěl hrubý zásah do svých práv personálem pobočky jisté nadnárodní banky. Stalo se to tak, že hysterická pokladní použila proti němu jako nástroje vydírání zásahovou policejní jednotku, kterou přivolala poplachovým tlačítkem. Donutila jej tak, aby jí vydal značný finanční obnos vlastních peněz, ačkoli k takovému postupu neměla právní důvod. Její postup schválil ředitel pobočky.

Banka nakonec uznala protiprávnost jejího zákroku a peníze po dvou týdnech vrátila. Poškozený utrpěl šok, po němž musel vyhledat psychiatra a byl pak zhruba tři týdny v pracovní neschopnosti. Dva týdny nemohl disponovat svými penězi a musel kvůli tomu odsunout své podnikatelské záměry, čímž utrpěl finanční škodu. Není známo, že by banka úřednici potrestala. Podle názoru dozorového a dohledového státního zástupce útok na klienta nebyl trestným činem.

V jiném případě státní zastupitelství brání trestnímu stíhání občana, který neoprávněně zabral soukromý pozemek a provozuje na něm zahradnictví.  Nejeví ochotu jej kdykoli opustit a snaží se majitele „vyhladověním“ přinutit, aby pozemek pronajal nebo prodal „za hubičku“. Podle příslušného státního zastupitelství není naplněna skutková podstata trestného činu neoprávněného užívání cizí věci. Toho se dopustí ten, kdo se bez souhlasu majitele zmocní cizí věci s úmyslem dočasně ji užívat. Neoprávněné zabrání pozemku za účelem provozování výdělečné činnosti prý není totéž jako zmocnění se věci.

Právní názory  státních zástupců bývají občas podivuhodné. Například Renata Vesecká při nedávném vystoupení v Hydeparku odpověděla na výhradu občana kvůli předání trestní věci Jiřího Čunka z Přerova do Jihlavy tvrzením, že Nejvyšší soud ČR přezkoumal postup NSZ na základě stížnosti pro porušení zákona, kterou podala paní ministryně spravedlnosti, a zjistil, že postup NSZ byl zákonný. Ve skutečnosti příslušný rozsudek se týkal úplně jiného usnesení státního zástupce v této věci a jeho výroková věta obsahuje sdělení, že postupem státního zastupitelství byl porušen zákon v neprospěch obviněných. Jinými slovy: stížnost paní ministryně se vůbec netýkala usnesení NSZ z 4. června 2007, které vyvolalo pobouření veřejnosti, proto rozsudek Nejvyššího soudu ČR jeho zákonnost nemohl potvrdit.