Evropské fondy by měly sloužit k vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi zeměmi a regiony Unie. Realita je ovšem trochu jiná. Nyní se navíc zintenzivňuje debata, ve které jsou zdůrazňovány pojmy jako solidarita, snižování ekonomických rozdílů či vymýcení chudých oblastí,  o čerpání evropských fondů po roce 2013.
 
Podíváme-li se ale na mapu poskytující srovnání HDP v jednotlivých regionech, zjistíme, že rozdíly v Unii přetrvávají, resp. se dokonce prohlubují. Dvacet nejchudších regionů 27členné EU leží v Bulharsku, Rumunsku, Polsku a Maďarsku. Nejbohatším oblastem dominují regiony z Německa, Nizozemska, Británie či Dánska (nejbohatší je vnitřní Londýn s 3,34 násobkem evropského průměru). Praha je mimochodem pátý nejbohatší region EU podle HDP na osobu (1,72 násobek evropského průměru).
 
Mezi-regionální a intra-regionální rozdíly v EU jsou tak významné, že kohezní politika nemá šanci sama o sobě tuto nerovnováhu zvrátit (s celkovým objemem prostředků přibližně 0,35 % unijního HDP; ani její alokace v podrozvinutých zemích v rozsahu až desetinásobném – 3 – 4% národních HDP, porovnáme-li například, že v předkrizovém období činila roční míra investic v České republice po několik let i více než 25% HDP).
 
Za předpokladu odpovídajícího zacílení však evropské fondy umožňují zásadním způsobem motivovat a akcelerovat výnosnost a využitelnost územních (regionálních) aktiv. Znalost skutečných rozvojových potřeb země, jednotlivých regionů a měst je pro toto zacílení  nutnou podmínkou. Evropské peníze bychom proto měli využít ne proto, abychom měli všichni stejně, ale proto, abychom tam, kde je to skutečně potřeba, vytvořili podmínky a umožnili nastartovat místní ekonomiku.
 
Obecně bohužel platí, že důraz je kladen na čerpání evropských fondů (aby žádné prostředky nepropadly nebo se nemusely vracet), namísto toho, aby prioritou byla realizace prorůstových a kvalitních investic. Typickým příkladem v tomto ohledu je nedávné zveřejnění Evropské komise, že nebude možné využít evropské fondy na rekonstrukci naší dálnice D1, zatímco se neustále staví nové a nové mosty v okrajových částech Evropy, po kterých projede jen několik aut denně.


V polovině prázdnin letošního roku bylo podáno téměř 69 tisíc žádostí o podporu v celkové hodnotě 1 104,3 mld. Kč. To představuje 146,4 % objemu prostředků, které máme k dispozici na celé programové období 2007 – 2013. Proplacené prostředky na účtech příjemců dosahují 253,2 mld. Kč, tedy 33,6 % celkové alokace; proplaceno Evropskou komisí dosud bylo 105,8 mld. Kč.

Na právě probíhající programové období 2007—2013 má Česká republika z evropských fondů k dispozici 26,69 miliard eur. Tuto sumu lze přirovnat přibližně ke třem čtvrtinám ročního státního rozpočtu ČR. Obce se podílejí na celkové alokaci zhruba jednou čtvrtinou, kraje přibližně třinácti procenty.

V tematických operačních programech obce čerpají podporu zejména v oblasti životního prostředí, společně s kraji využívají také regionální operační programy. Evropské fondy směřují především do měst a zejména pak do měst v tzv. strukturálně postižených regionech, kterými jsou Moravskoslezský kraj a Ústecký kraj. Alokace současně do značné míry závisí na aktivitě jednotlivých obcí, připravených a podaných projektech.