Projednávání zákona o veřejných zakázkách provázela monumentální hysterie. A každý, kdo k němu vznesl připomínku, byl okamžitě označen za korupčníka či člověka, který chce zabránit přijetí transparentního zákona. Jako bývalý starosta města, v němž se veřejné zakázky zadávaly průhledně dávno před touto diskuzí, cítím potřebu se proti této hysterii ohradit.

Město Chrudim, kde jsem starostoval minulé volební období, přijalo vlastní směrnici o veřejných zakázkách již začátkem roku 2007. Směrnici, podle níž se všechny veřejné zakázky nad 750 tisíc korun soutěžily způsobem, který byl zákonem předepisován pro zakázky nad 2 miliony, resp. 6 milionů korun. Směrnici, podle které se všechny veřejné zakázky nad 200 tisíc korun dopředu zveřejňovaly na webových stránkách města v aplikaci nazvané veřejné zakázky a o které se mohly ucházet a soutěžit minimálně všichni přihlášení dodavatelé, kteří se jako zájemci o realizaci konkrétního záměru přihlásili. Všechny veřejné zakázky se tak díky přísným regulím zadávaly transparentním a nediskriminačním způsobem a byly při nich striktně dodržovány zásady rovného zacházení.

Jsem přesvědčen, že podobně postupovaly a postupují i další obce a kraje, které nejen že přísná pravidla dodržují, ale mnohdy si stanovují výrazně přísnější podmínky, než jim ukládá zákon. A právě proto, že se mohu opřít o své vlastní zkušenosti z komunální politiky, otevřeně protestuji proti hysterickému tažení médií a některých institucí. Médií, která si zákon o veřejných zakázkách vzala za jednu z dalších záminek k již dávno vyhlášené svaté válce proti všem politikům. A institucí, které - jakkoliv se mohou tvářit transparentně nebo „international“ - se často chovají jako pavlačová drbna, která bez reálných podkladů bezostyšně ukazuje prstem na kohokoliv, kdo ji zrovna napadne. Protože se to přece nosí a protože se to žádá.

Ne, nezpochybňuji hlasy, že přísnější normu pro zadávání veřejných zakázek v této zemi potřebujeme. Ovšem ne proto, že to máme zakotveno v koaliční smlouvě. Ne proto, že po nové úpravě volají prakticky všichni. Ale pouze a jedině proto, že jsou mezi námi lidé - a dovolím si zdůraznit, že se rozhodně jedná o menšinu - kteří stávající systém zneužívají a korupční prostředí skutečně vytvářejí a přiživují. Jen si myslím, že potřebná norma měla vznikat ve větším klidu, s větším nadhledem a především s využitím zdravého rozumu.

Bohužel už nyní je jasné, že média nakonec získají zajímavý skalp. Totiž že přinutí některé zákonodárce zvednout ruku pro návrh zákona, o jehož kvalitě, nikoliv prospěšnosti záměru, nejsou přesvědčeni. Donutí je tedy udělat věc, za kterou je jinak zhusta kritizují. Jeden z Murphyho zákonů to říká moc pěkně: "Ten, kdo mluví jen o morálce, nevidí, že občas je třeba přiložit ruku k dílu.“