Je na čase udělat pořádek v organizaci zahraničních škol
Jaroslava Wenigerová

Právní úprava fungování zahraniční škol a tzv. zahraničních škol je v České republice takříkajíc na vodě. Určitý právní pořádek má přinést právě schvalovaný školský zákon. Osobně se však domnívám, že je na čase udělat víc.

 
Předkládaný zákon sice lépe upravuje proces povolování plnění povinné školní docházky v těchto školách, neřeší ale problém, jaké místo mají tyto školy zaujímat v našem vzdělávacím systému. 
 
Před rokem 2005 bylo v České republice celkem šest zahraničních škol, které vznikly podle jiné právní úpravy a od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy získaly povolení plnění povinné školní docházky na dobu neurčitou. Školský zákon, který nabyl účinnosti k 1. lednu 2005, byl v této oblasti velice vágní a umožnil a zakotvil vznik dalších, tzv. zahraničních škol, které vlastně zahraničními školami nejsou. Od roku 2007 jich ministerstvo povolilo celkem devět. V podstatě se jedná o české společnosti s ručením omezeným, které mají aspoň jednoho cizího státního příslušníka jako společníka a které získaly od ministerstva povolení k plnění povinné školní docházky. Podle českého práva nejsou školami, povolením povinné školní docházky škola nevzniká, i když některé z nich toto povolení vydávají za zřizovací akt školy, což není pravda. Jejich povolení k plnění školní docházky přitom trvá u některých do roku 2015, u jiných do roku 2017 a u některých ještě déle. Tyto školy vyučují v jiném jazyce než českém i podle zahraničních programů, ale nejsou součástí vzdělávacího systému jiných států. A nejsou součástí ani našeho vzdělávacího systému. Zůstávají tak v praxi bez kontroly a ministerstvo školství neví, co se v nich děje. A přitom v nich povoluje povinnou školní docházku, čímž vlastně získává pro tyto školy žáky, za jejichž docházku rodiče platí někdy skutečně horentní sumy. 
 
V právě schvalované vládní novele školského zákona ministerstvo v přechodných ustanoveních navrhlo, aby všechny zahraniční školy bez rozdílu musely o povolení k plnění školní docházky znovu žádat v roce 2014.  A to i ty, které tady fungují 20 let a mají povolení na dobu neurčitou. Podala jsem proto pozměňující návrh, aby rok 2014 byl z přechodných ustanovení vyňat. Aby školy, které mají povolení na dobu určitou, „dojely“ podle původního povolení. Na tomto zmatku se totiž také podílela předchozí vedení ministerstva.  Povolení vydává ministr, nikoli ministerstvo. I to se má touto novelou změnit. Pokud by tato povolení vydávala na principu teritoriality nebo mezinárodních smluv, tak by tento zmatek nevznikl. 
 
Na celkovém pojetí a postavení zahraničních škol na našem území, které považuji za nevyhovující, se ale ani tímto zákonem nic zásadního nemění. O to hlasitěji je třeba volat po přijetí nového zákona o vzdělávání, který by stávající právní vakuum naplnil. Právě v tomto zákoně bude prostor jasně rozlišit mezi školami skutečně zahraničními a těmi dalšími. Přívlastek mezinárodní je v jejich případě příhodnější. Vůbec tím nechci zpochybňovat možnost, aby se děti cizinců i českých rodičů vzdělávaly v cizím jazyce a podle zahraničních programů. I tento typ vzdělávání musí mít ale jasná pravidla.

 

___________________________________________________________________________________