Bída obstrukční anarchie
15.11. 2011
Ivo Strejček
Patří obstrukce k nástrojům parlamentní demokracie? Patří. Jsou obstrukce používány i v parlamentech jiných demokratických zemí? Jsou. Mají české demokratické strany právo používat obstrukce jako prostředku k dosažení svých politických záměrů? Mají. Má být obstrukce nástrojem blokovacího teroru? Nemá!
Zneužili čeští sociální demokraté institutu obstrukce k rozkladu chodu dolní komory českého parlamentu s cílem bezohledně ochromit tuto zemi v sílící bouři evropské ekonomické a politické krize? Ano, zneužili!
Obstrukce jsou v každé vyspělé demokracii upraveny jednacím řádem. Ve Velké Británii, odkud politický pojem "obstrukce" pochází, i v USA, kde byly obstrukční postupy s úspěchem opakovaně použity.
V každé z těchto demokracií má pojem obstrukce jasné a přesné vymezení.
Žádný z řečníků se nesmí odchýlit od projednávaného tématu. Chce-li obstruovat debatu například o reformě důchodového systému, nemůže zneužívat přiděleného času třeba předčítáním kapitol z Dickensovy Kroniky Pickwikova klubu. Řídící schůze má právo mu okamžitě vstoupit do řeči, či mu přidělené slovo odebrat.
Řečník, vystupující v britském parlamentu, nesmí mít řeč napsanou. Smí použít pouze základní poznámky a je povinen mluvit "spatra".
Do sněmovního sálu dolní komory britského parlamentu si poslanci sice smějí přinést noviny, nesmí je však veřejně číst. Totéž platí o počítačích - jejich použití je při jednání sněmovny zakázáno.
S bídnou džunglí české obstrukční anarchie nás čeští sociální demokraté seznámili dokonale.
V době, kdy řecký socialistický premiér Papandreu rezignoval a přiznal krach řeckých veřejných financí - čeští sociální demokraté blokovali sněmovnu koktáním z Bible.
V době, kdy Itálie stojí před krachem, který už vážně nikdo není schopen prostřednictvím zázračného "záchranného fondu" zaplatit, se někteří čeští sociální demokraté zesměšňují používáním anglických ekonomických termínů, které ani neumějí vyslovit (natož aby tušili, co je jejich obsahem).
Zatímco francouzský ministerský předseda neočekávaně předkládá mohutný balík škrtů v legendárně pohodlném francouzském sociálním systému (mimochodem s dalším zvýšením věku odchodu do penze), čeští sociální demokraté hulákají o stížnosti k Ústavnímu soudu, neboť jim koalice "odepřela právo na svobodu slova".
A přesně v ten den, kdy zástupce čínské (komunistické) vlády sdělil zkoprnělým evropským demokratům a vyslancům tzv. Evropského záchranného fondu, že "předlužení Evropy je evropský problém, na jehož řešení se Čína nebude podílet", oznámil vůdce českých socialistů Sobotka, že pokud sociální demokraté vyhrají v příštích parlamentních volbách, reformy buďto upraví nebo přímo zruší.
Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře, namlouvají si zřejmě opoziční poslanci a tlačí na pilu dál. Při vědomí neklidu a ekonomických potíží, které se České republice nevyhnou, by naše parlamentní demokracie proto měla ve vlastním zájmu učinit pár drobných - a poměrně rychle proveditelných změn.
Co takhle v Jednacím řádu Parlamentu České republiky jasně vymezit pravidla stanovující, kde končí parlamentní obstrukce a začíná teror? V tomto kontextu považuji povinnost kteréhokoliv z poslanců vystupovat "bez papíru" za požadavek zásadní. Výstupy některých poslanců by tak s jistotou učinily ze silvestrovského večera nepřekonatelný "second-hand bazar" politického humoru.
Předsedající a řídící schůze musí mít právo odebrat slovo tomu z řečníků, který nebude diskutovat k projednávanému tématu.
Existuje prokázaný a měřitelný vztah mezi délkou i počtem vystoupení poslanců a přítomností televizních kamer ve sněmovně. Omezení přímých přenosů z jednání sněmovny tak ušetří nejen část nákladů daňových poplatníků, kteří musí nedobrovolně hradit provoz neefektivního kanálu veřejnoprávní televize a zklidní rozdrásané nervy několika mála nepoučitelných diváků, ale zejména zásadně omezí chuť poslanců "producírovat se".
Když už tedy v části poslaneckých lavic vládne milá nálada nepolíbené divadelní naivky, že ekonomický a politický chaos ve světě kolem nás se Čechů nijak netýká, tak by alespoň pokus o pár prostých opatření, která mohou vnést o kousíček více řádu do české parlamentní koridy, byl pokusem záslužným.
___________________________________________________________________________________
Mnohem účinnější způsob, jak
Mnohem účinnější způsob, jak vyjádřit nesouhlas, je opustit jednací sál. Je to mnohem jasnější, navíc úspornější a netrpí tím rodiny poslanců. Obstrukce připomínala, v daném případě, jen tvrdohlavé trucování býka určeného k utracení. To může dobře působit jenom na pár masochistů.
Obstrukce jako možný a
Obstrukce jako možný a dokonce přípustný způsob jednání Parlamentu (lhostejno zda českého, britského či hotentotského) dokazuje, že tzv. "parlamentní demokracie" je zcela nesmyslný a neefektivní způsob správy věcí veřejných. Evidentně v Parlamentu vůbec nejde o předložení a posouzení nějakých informací, názorů a návrhů, ale výhradně o divadýlko pro kamery. Toto divadýlko v žádném případě nebude umravněno zákazem číst poslanecké bláboly z papíru či z obrazovky, a bude jenom minimálně omezeno odstraněním kamer veřejnokamarádské ČT. Páně autorův obdiv k britským parlamentním pravidlům svědčí pouze o autorově neznalosti možností soudobých technologií - kdo chce, může přece informace z počítače dostávat třeba na čočky brýlí nebo do ucha. ////
Situaci by (možná) posunul pouze radikální posun v chápání parlamentarismu - pokud by se vrchnost shodla na tom, že jde VÝHRADNĚ o předkládání, posuzování a výměnu informací. Pak by se veřejná vystoupení poslanců v Parlamentu zcela zrušila, veškeré návrhy a reakce na ně by se předkládaly elektronickou formou (lhostejno, zda by šlo o texty, audio nahrávky keců nebo klidně video záznam celého "řečnického" vystoupení toho kterého politika - dotyční by svoje výstupy klidně mohli posílat na YouTube). A čas na jednání a na reakci na nové návrhy by se omezil na řádově hodiny. ////
Stejně tak je ale možné, že nesmyslnou a neefektivní tzv. "parlamentní demokracii" nemůže zachránit vůbec nic, neboť jejím skutečným cílem a smyslem je právě ZABRÁNIT efektivní a rozumné správě věcí veřejných. Začíná to výběrem těch nejvhodnějších osobností za poslance. Benda jr., Kristýna Kočí, Tlučtchoř, Kalousek, Trautenberk, atd. apod. Pokračuje to jednacím řádem, přes úžasné zákony až po ten nejúžasnější, Ústavu, a její bdělé strážce u Ústavního soudu. Jak známo, podle slovutných soudců odevzdání suverenity do Brusele není v rozporu s Ústavou kdysi suveréního státu a ten čtvereček je samozřejmě kulatý. Vše se daří skvěle a nashle v Řecku. ////