Ve stínu mediálního humbuku
Martin Stín

Za hlukem mediálního humbuku někdy zanikají podrobnosti, jež by neměly uniknout pozornosti veřejnosti. Děje se tak i ve věci promeškání příležitosti České republiky k přistoupení k švýcarskému trestnímu stíhání manažerů Mostecké uhelné společnosti. Nezdůrazňuje se zjevná skutečnost, že zcela selhala koordinace ústředních orgánů, do jejichž rozdělené kompetence záležitost spadá. Případ je svou povahou ojedinělý, proto asi nejsou nastavena pravidla  součinnosti v podobných situacích a cestou k překonání tohoto stavu by byla pouze osobní iniciativa někoho z odpovědných představitelů státní moci, kdo by včas zareagoval na rozhořívající se požár. Na řadě byli ministr spravedlnosti, ministr financí a vrchní státní zástupce v Praze. Každý z nich měl v rozhodné době jiné starosti a dnes omlouvá svůj nezájem nečinností těch dalších. Výsledek známe.


Alarmující je rozdílnost  pohledu na věc mezi našimi a švýcarskými orgány. U nás vyšetřování probíhá asi 10 let a podle vyjádření bývalého vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly není zatím jisté, zda v souvislosti s privatizací Mostecké uhelné  společnosti došlo k trestnému činu, a pokud by tomu tak přesto bylo, nejspíš by již byl promlčen. Naproti tomu švýcarské orgány ženou podezřelé před trestní senát, čili švýcarská prokuratura nemá o spáchání trestného činu pochybnost. Rozdíl ve výsledcích vyšetřování je tak nápadný, že naše orgány si měly příčinu jeho vzniku dávno ověřit ve vlastním profesionálním zájmu jako zpětnou vazbu pohledu na svůj postup v této věci. Švýcarsko je za humny, získat informace nemohlo být nákladné ani časové náročné, ale přesto je naše orgány nemají. Proč asi ?


Posléze se hořekuje jen nad nebezpečím, že přijdeme o 12 miliard, které nám dosud nechyběly, neboť jsme o nich vůbec neměli tušení. Ale nemluví se o tom, že nepřipojením k trestnímu řízení jsme propásli také možnost nahlížet do švýcarského trestního spisu, zúčastnit se úkonů trestního řízení, klást otázky svědkům, navrhovat důkazy a v neposlední řadě čerpat poznatky pro domácí vyšetřování. Proč asi ?


Petr Nečas zdůrazňuje, že privatizace Mostecké uhelné společnosti je skandálem sociálnědemokratické vlády. V tom případě by ovšem z objasnění kauzy mohly vzejít poznatky, použitelné v boji o důvěru voličů proti ČSSD.  Lhostejný přístup vlády i orgánů trestního řízení ke zprávám ze Švýcarska ovšem působí dojmem, že odpovědná místa přesto raději nechtějí znát pravdu o okolnostech privatizace Mostecké uhelné společnosti. Proč asi ?


Jiné povahy jsou hluchá místa kolem skandálu Martina Kocourka. Při tiskové konferenci působil dojmem člověka se špatným svědomím, neschopného v dané chvíli najít cestu ven z močálu. Připomínal Jiřího Čunka v době vypuknutí jeho skandálu, jen na rozdíl od něj jeho agonie byla krutě rychlá, takže snad nebude dlouhodobě znečisťovat veřejný prostor.


Odkryl část zdrojů, použitých v transakci přes Key Investments. Ty se zdají být čisté a asi nejde o zatajenou část společného jmění manželů. Otazník ale visí nad zhruba třemi čtvrtinami celé částky.  Objasnění jejich původu bude jistě velmi zajímavé. Protikorupční policie nám snad brzy řekne, zda má Martin Kocourek čisté ruce.


Oblíbenost skandálů u medií a nezpůsobilost politických rádobyelit jim čelit ale způsobila, že se nikdo nepozastavil nad tím, že se informace o Kocourkově podezřelé transkaci dostala na veřejnost. Zcela nepochybně došlo k prolomení bankovního tajemství, možná dokonce k trestnému činu. Nevadí, že utrpělo Kocourkovo právo, důležité je, že se masy baví,  vydavatelé vydělávají a ODS se potácí nad propastí.  Výsledkem úniku informací byl tvrdý úder netoliko proti osobní kariéře Martina Kocourka, ale hlavně proti stabilitě Nečasovy vlády. Přesto se zdá, že se po původci úniku citlivých informací nikdo neshání. Proč asi ?


Dovedu si představit, že za předešlý odstavec sklidím od různých mravokárců rozhořčené ostouzení. Nemohu si ale pomoci: v této zemi platí presumpce neviny jako jeden z uhelných kamenů právních jistot občanů, a jejich dalším základem je ochrana citlivých údajů soukromé povahy, k nimž patří informace o majetku obecně a o pohybech na bankovních účtech zvlášť. O vině rozhodují toliko  soudy a ochrana soukromí smí být beztrestně prolomena jen za podmínek, stanovených zákonem. Ty zde nebyly naplněny. Nárok na ochranu ústavních práv má i ten, koho se média rozhodla lynčovat.


Pokud se už někdo dostal k poznatkům o odklonu Kocourkových peněz a nabyl dojem, že jeho peníze smrdí trestnou činností, bylo jeho povinností svěřit se orgánům činným v trestním řízení. To, čeho jsme svědky, je ale zneužitím svobody slova, nejspíš k málo ušlechtilému účelu podrytí postavení vedoucí strany vládní koalice „odstřelením“ jejího ministra. Udělali jsme další pokrok v kriminalizaci politického prostředí.

Hodnotné pojednání. Kritické,

Hodnotné pojednání. Kritické, s komplexním pohledem na celou kauzu. Tisk ovšem, pokud to tady ještě platí, musí v demokratické společnosti informaci, týkající se veřejného činitele, zveřejnit. Jinak by plnil špatně svoji funkci. Někdo přeplatil informátora. A co se mu může stát? Maximálně přijde o místo.

.

.

___________________________________________________________________________________