Bavíme se spolu pár dní po skončení svatomartinských oslav. K těm patří kromě vína i tradiční husa, jenže když se zákazník projde obchody, na žádnou českou tam prostě nenarazí. Jsou tam polské, německé, francouzské i jiné. To je na tom české zemědělství tak špatně, že už ani husu si nevychováme?

Všechno kolem Svatomartinského vína a hus považuji za dobrý marketingový tah. V propojení s Beaujolais se to nenápadným způsobem dostalo k nám na trh a je to dobře. Já doufám, že příští rok už naši zemědělci zareagují, protože poptávka tu je. Těžko říci, co ministr může udělat pro to, aby hus bylo více, ale jak říkám, doufám, že zemědělci si všimli, že poptávka je.

Ta otázka samozřejmě nemíří jen na husy. Někteří zemědělci tvrdí, že pokud projdou některé návrhy Evropské komise, tak tu za pár let nebudeme mít nejenom husy, ale přijdeme o velkou část zemědělství. Prvním problémem jsou přímé platby. Jak je reálné, že projde ono tolikrát zmiňované zastropování dotací, které by poškodilo hlavně větší podniky, kterých je u nás většina?

Je to bohužel jedna z velkých priorit pana komisaře pro zemědělství Daciana Ciolose, který, když tady byl naposledy, tak to potvrdil. Možná že to tehdy zemědělci tak nevnímali, a možná to nevnímalo ani ministerstvo. Ale Evropská komise to navrhla a je to pro ni prioritou. Jediná podstatná změna, která se stala, je, že do těchto stropů se budou započítávat i osobní náklady, stát by tak přímo mohl podporovat zaměstnanost v zemědělství. Přestože my systém stropů principálně odmítáme, tak aspoň tento ústupek znamená, že to naše velké společnosti až tak zásadně nepostihne. Pokud by se započítávaly i osobní náklady, bylo by to jen velmi malé procento společností, které by se do stropů nakonec nevešly. Jak ale zdůrazňuji, nám ty stropy vadí a tvrdě to kritizujeme, jako řada jiných zemí. Říkáme, že je to uměle vytvořené byrokratické opatření, které nemá s konkurenceschopností vůči třetím zemím nic společného.

Je to však skutečně finální zpráva pro naše farmáře? Ta jednání přece stále běží a není úplně jasné, kdy skončí...

Počítám s tím, že se k prvním kompromisním návrhům, budeme-li mít štěstí a bude-li nadcházející dánské předsednictví úspěšné, dostaneme v polovině příštího roku. Do té doby to bude permanentní jednání. Já jsem ve funkci šest týdnů a za tu dobu jsem se s řadou ministrů potkal už třikrát, stejně tak jsem jednal i s komisaři. Těch témat k jednání je opravdu hodně. Evropská komise nás tlačí k zeleným opatřením a my říkáme ano, ale jen tehdy, nebude-li to ohrožovat konkurenceschopnost našich zemědělců a pokud kvůli tomu nebude narůstat byrokracie. Můžeme se bavit o návrzích, které budou věci zjednodušovat, ale zatím máme spíše velkou obavu, kam nyní Evropa směřuje.

Jedním ze sporných návrhů je i to, aby se ladem každý rok nechalo sedm procent půdy, k tomu by se navíc mělo třicet procent půdy takzvaně ozelenit, máme šanci obhájit naši odmítavou pozici?

Je to návrh Evropské komise. V našem případě by to znamenalo odstavit 250 tisíc hektarů, ale třeba v případě Francie by šlo o odstavení zhruba 3,5 milionu hektarů půdy. To si asi málokdo dokáže představit. Je to asi jako kdybychom tím říkali Číňanům – prosím, tady máte prostor pro zaplnění trhu. Proto na to upozorňujeme a nesouhlasíme s tím. Byť bychom třeba jako čeští zemědělci mohli kalkulovat s tím, že jestliže Francouzi budou muset dát do klidu 3,5 milionu hektarů a my jenom 250 tisíc...není v tom náhodou větší prostor pro nás? My jsme ale opět principiálně proti, jde nám o konkurenci vůči třetím zemím. Pak je tu i druhý plán, podle kterého by se třicet procent půdy mělo ozelenit. My v tomto případě hájíme stanovisko, aby to takzvané ozelenění bylo nikoliv povinné, ale jen dobrovolné.

Co přesně by znamenalo ozelenit třicet procent půdy, které plodiny by tam rostly?

To jsou zatím detaily, ke kterým se dostáváme. My samozřejmě chceme, aby nás to nějak nebrzdilo, jenže každá země si k tomu říká své – každý má jiné podmínky produkce – nemohou se třeba srovnávat Finové se Španěly. U nás je to to samé.

Je tu ovšem ještě otázka peněz. Od roku 2014 bychom každý rok měli dostávat na zemědělské dotace necelých 900 milionů euro ročně, existuje nějaká šance manévrovat směrem nahoru?

Ne, už to nejde. My počítáme s touto částkou, která je přibližně stejná, jakou dostáváme nyní. Liší se jen drobně, ale směrem nahoru. Co se logicky zmenšuje, je ta obálka národních peněz, protože roste příspěvek z Bruselu. Prostě klesá naše možnost přidávat našim farmářům naše české peníze. V loňském roce jsme zemědělcům mohli rozdělit z našich peněz kolem čtyř miliard, v letošním roce to bylo 2,8 miliardy, přičemž v reálu se snažím s ministrem financí domluvit, aby to bylo aspoň 1,3 miliardy z českých peněz. A na příští rok to vypadá, že podle metodiky výpočtu Evropské komise budeme moci na českou spoluúčast využít maximálně 650 milionů korun, přičemž padesát milionů budeme moci dát na podporu citlivých komodit, to znamená třeba prasata nebo drůbež.

Padesát milionů je směšně malá částka. S tím moc prasat či drůbeže asi nezachráníme.

Takhle to bohužel vychází. Můžeme jako Česká republika protestovat, může se nám to nelíbit, ale pokud to takto schválí, budeme to muset akceptovat. Není to nic, z čeho bychom měli radost. Já jsem zrovna nyní kvůli tomu jednal s evropským komisařem pro zemědělství a vysvětloval mu naši pozici. Ten skok z 1,3 miliardy na 50 milionů korun pro citlivé komodity se týká jenom třech zemí Evropy: nás, Slovenska a Malty.

Proč?

Protože jsme si to tak na začátku nastavili a teď nový výpočet pro nás znamená tuto, řekněme, nepříjemnost. Tím, že jsme v tom s Malťany a Slováky, kteří mají vládu v demisi, tak nějakou velkou podporu mezi ostatními zeměmi asi těžko seženeme.

My už tedy z našich peněz nemůžeme žádným jiným způsobem nejohroženějším farmářům pomoci?

Ne, to nesmíte. Takto je to zastropováno a zavázali jsme se k tomu v přístupových dohodách k EU a musíme to respektovat.

Trápení teď čeká rovněž na naše drůbežáře. Splnili požadavek EU a za velké peníze pořídili pro slepice větší klece, jenže některé státy unie si s tím hlavu nelámaly a slepice nechaly v malých klecích, žádné náklady s tím nemají a budou levnější než naši farmáři. Unie sice straší hříšníky pokutami, ale zatím to nikomu klidné spaní neruší.

Ta situace je nepříjemná v mnoha věcech. Dvanáct let – od roku 1999 – měly členské země na to, aby mohly podmínky v klecích zlepšit a zvětšit je. Je řada zemí, které to splnily, včetně České republiky. My teď společně tlačíme na to, aby Evropská komisepřijala tvrdá opatření vůči zemím, které tak neučinily. Argumentujeme tím, že dojde k porušení trhu, a hlavně, jestli nebude mít komise chuť pokutovat porušování pravidel, tak to může všem těm, kteří jsou skeptičtí vůči EU, dávat do rukou argument. Samozřejmě že země, které nařízení o větších klecích neplní, žádají o gentlemanský odklad. Na to my ale říkáme, že všechna vejce, která po 1. lednu 2012 budou z nosnic, které jsou z malých klecí, jsou nelegální vejce. A jako s takovými je potřeba s nimi náklad. Evropská komisenicméně chce tato vejce povolit aspoň na národních trzích. My se ale bojíme cenové konkurence nejenom ve vejcích, ale i ve výrobcích, jejichž složkou vejce jsou.

Odkud nám v tomto hrozí největší riziko?

Nás v tomto směru nejvíce ohrožuje Polsko. Je to velký trh s námi sousedící země. Nicméně těch, kteří nesplnili podmínky, je samozřejmě více. Navíc jsou i státy, které to nařízení o velkých klecích dodržují třeba jen částečně, převážně se to týká zemí z východu.

Kromě bruselské anabáze je nyní ještě jedna věc, kterou se zabýváte, a sice situace v Lesích ČR. Plní podle vás stávající vedení podniku zadání, které dostalo? Podle rekordních zisků, které firma má, se zdá, že ano...

Ano, podle čísel to vypadá růžově. Sedm miliard zisku je krásné a nebývalé číslo. Nicméně existují tady pochybnosti, jestli to není na úkor budoucnosti. Jestli jsme teď neprodali něco, co se v čase otočí proti nám, a zda třeba v budoucnu nedojde ke zneužití monopolního postavení na trhu. Antimonopolní úřad nyní pozastavil řízení na lesnické tendry na příští rok a zkoumá, do jaké míry dojde k ohrožení monopolem. Já sám mám spíše pochybnosti o tom, zda ona takzvaná Dřevěná kniha je nastavena správně. Výběrové řízení na lesní práce pro příští rok proběhlo v komunikaci s dozorčí radou, s ministerstvem zemědělství i protikorupční organizací Transparency International, a dokonce antimonopolní úřad proti tomu tehdy po zákonné stránce nic neměl. Co se mně ale nelíbí, je přepouštění zakázek, kdy vítěz může zakázku přepustit druhému či třetímu v pořadí za horší cenu. To je něco, s čím tedy souhlasit nemohu, a je to jedna z věcí, kterou teď nechávám zkoumat právníky. Čekám také na stanovisko antimonopolního úřadu, jak oni se k tomu vyjádří. Lesy ČR budou muset obhájit před rozkladovou komisí ministerstva dopady takto nastavených tendrů na budoucnost hospodaření v lesích.

A když to vedení neobhájí?

To nechci předjímat. Debata, jak u nás prodávat lesnické práce, se táhne už několik let, a ani poslední pokus, na kterém se dokonce podíleli i nezávislí odborníci, zatím kýžený výsledek nepřinesl – asi většinu zakázek vyhraje zase jen jedna firma. Tohle by byla dlouhá debata o celé Dřevěné knize, jak říkám, počkejme, co řekne o prodeji dříví na příští rok anitimonopolní úřad. Mě samozřejmě zajímá, k čemu dojde, a pak se k tomu postavíme, třeba i změnou v Dřevěné knize.

(Autor: Jan Klička)