"Kdy začal komunistický převrat?" ptá se komentátor Jiří Ješ ve stejnojmenném článku v minulém čísle Reflexu. V souladu s historickou pravdou si správně odpovídá: mnohem dříve než v únoru 1948. Důležitější je jiná otázka: PROČ BYL ÚSPĚŠNÝ?

Cesta KSČ k moci byla intenzívně dlážděna již v letech druhé světové války a v některých ohledech i dříve. Zcela bez problémů lze tvrdit, že k našemu "Vítěznému únoru" přispěla již mnichovská dohoda z roku 1938 a také léta hospodářské krize 1929-1933. Podceňovat nelze ani to, že převážnou většinu našeho území osvobodila Rudá armáda. Podle mne ale není úplně nejdůležitější otázka: Proč komunistům pokus o převrat vyšel?

RAKOUSKO A FINSKO

Srovnání osudu Československa s osudy Finska a Rakouska, jak je podává Jiří Ješ, je velmi zajímavé. Nejméně tři generace Čechů si kladou otázku, proč jsme dopadli ve srovnání s Finy, Rakušany a dalšími evropskými státy tak mizerně.

Ostatně dodnes je životní úroveň jak Finska, tak také Rakouska podstatně vyšší než u nás. A toto naše zaostávání za Rakouskem a Finskem je zcela bezpochyby právě důsledkem vnitropolitického vývoje těchto států po druhé světové válce.

Hlavní důvod, proč to u nás dopadlo zle a v Rakousku a Finsku naopak velmi dobře, spatřuji v rozdílné domácí podpoře pro komunistické a sociálně demokratické strany. Zatímco u nás byli komunisté nejpopulárnější a také člensky nejsilnější stranou, ve Finsku a v Rakousku tuto pozici nejen nikdy nezískali, ale postupně a trvale ztráceli jakoukoli relevantní podporu. Naopak sociální demokracie byla u nás velmi slabá, a navíc ještě rozštěpená na křídlo aktivně spolupracující s komunisty v čele se Zdeňkem Fierlingrem a na křídlo nekomunistické, zastoupené lidmi, kteří skončili buď v komunistickém kriminále, nebo na Západě.

PROČ, PROČ, PROČ?

Proč tedy nakonec byl "Vítězný únor 1948" úspěšný? Mocensky viděno: Gottwaldovi se podařilo v rozhodující okamžik spojit síly KSČ, většiny ČSSD a odborů. Armádu neutralizoval tajný člen KSČ a pozdější komunistický prezident Ludvík Svoboda a policii měla KSČ již dávno pod úplnou kontrolou. Navíc se v kritických dnech ukázalo, že komunisté jsou schopni, na rozdíl od svých protihráčů, dostat do ulic desítky tisíc svých přívrženců včetně ozbrojených Lidových milicí. S podporou Sovětského svazu v zádech se Gottwald nemusel prakticky ničeho bát. Na druhé straně nekomunistický blok měl velmi slabé a nerozhodné vůdce v čele s nemocným prezidentem Benešem, fatálně se mýlícím Janem Masarykem a politiky demokratických stran neschopné se dohodnout ani na společné demisi.

ČSSD absolutně nezvládla průběh "Vítězného února", kdy její ministři nerezignovali, a tím umožnili Gottwaldovi vyhrát. Několik měsíců nato se ČSSD včlenila do KSČ. Oproti tomu ve Finsku a Rakousku sociální demokraté hráli po druhé světové válce na levici dominantní roli. Komunistické strany tam naopak podporu soustavně ztrácely.

V důsledku toho nedošlo v Rakousku a ani ve Finsku k zániku demokracie a tržního hospodářství.

LIKVIDACE DEMOKRACIE

Jakmile získala KSČ u nás mocenský monopol, zlikvidovala demokracii. Již v květnu 1948 se konaly parlamentní volby, které nelze označit za svobodné. A tato situace potom trvala až do roku 1989. Stejně tak v hospodářské sféře KSČ okamžitě během několika málo let zcela zlikvidovala tržní hospodářství. Míra vyvlastnění byla srovnatelná se Sovětským svazem, tj. absolutně nejvyšší v celé Evropě. U nás se znárodňovala i holičství a pekařství a na venkově prakticky nezůstal až na pár výjimek svobodný sedlák. Důsledky toho pociťujeme dodnes. Oproti tomu Rakousko a Finsko nikdy neopustily koncept parlamentní demokracie a pravidelně se opakujících svobodných voleb se svobodnou soutěží politických stran. V oblasti hospodářské se tyto státy rovněž nikdy nevzdaly principu soukromého vlastnictví a základů tržního hospodářství. Je pravdou, že jak Finsko, tak Rakousko se musely do značné míry "přizpůsobovat" zahraničněpolitickým zájmům SSSR. V praktické rovině to znamenalo jejich neutralitu. Pro tamní občany to ale bylo řešení v konečném důsledku poměrně výhodné. Oproti tomu Československo se stalo úplným vazalem SSSR se všemi negativními důsledky. Právě z tohoto srovnání je zřejmé, jak tragickou událostí "Vítězný únor" pro nás byl. Mělo by to pro nás být varováním i dnes, kdy se komunisté, sociální demokraté a odbory opět pokoušejí vytvářet "jednotnou frontu".