17. listopadu jsem jako na zjevení hleděl na ČT1 nebo ČT24 a nevěřícně sledoval jak veřejnoprávní agenti P+L masírují veřejnost nějakým průzkumem, který manipulativními otázkami přinutil respondenty odpovídat, že teď je větší korupce než za bolševika. Snad tenhle národ není tak degenerovaný, aby se nepoučil z historické zkušenosti nebo nepochopil to, o čem tu psal Tomáš Munzi 22.11.2011  v článku „Kde leží skutečné zdroje korupce“. Za bolševika to byla totální korupce. To co dělá ČT a její agenti P+L ve prospěch korupce, vlády sociálních inženýrů je, že zdůrazňují korupci ve smyslu přesunů hotovosti, aby potlačili význam skutečné korupce ve smyslu poskytování široké škály korupčních výnosů, které se zpeněžují s těžko prokazatelnými vazbami na samotnou korupci, vše k tíži daňových poplatníků.

Korupční přesuny hotovosti byly za bolševika ve srovnání s dneškem skutečně téměř bezvýznamné. Jenže korupce byla absolutní a realizovala se korupční distribucí výhod, které byly nad nějakou tu obálku. Pamatuji si, jak jsem jako mladý inženýr dostal na stavbu za trest skupinu komunistických zedníků, kteří vopruzovali tím, že poukazovali na to, že stavbyvedoucí, námi všemi domnívaný agent STB, si vedle školy, kterou naše firma stavěla, staví ještě rychleji svoji vilu. Pak do cihelny, kde jsem dělal ekonoma, jezdili soudruzi z ÚV KSČ pro přednostní a zlevněné dodávky. Pan ředitel prostřednictvím nějakého vyloučeného lampasáka kradl cihly a měli na zpeněžování nějakou partu, co dělala opravy kostelů, která to zpeněžovala. Já byl korumpován tím, že jsem měl funkci bez partaje. Jen jsem musel být slepej. Upřímně mi tenkrát bylo zcela jedno, co si bolševici, i ti bývalí, ze socialismu nakradou.
 
Dnes je korupce sofistikovaná a vytváří bolševickými metodami pavučiny vztahů, v kterých samotná hotovost se realizuje daleko od vlastního korupčního jednání a dokonce i v jiných časech. Proto soustředění na hotovostní inkasa korupčníků je vlastně významnou podporou korupci, protože odvádí pozornost od korupce samotné. Každý bojovník proti korupci, který nemá čas nebo nemá kvalifikaci, aby nastudoval evropskou úmluvu proti praní špinavých peněz a ty dvě evropské protikorupční úmluvy, je vlastně překážkou boje proti korupci, stejně jako ti agenti P+L v ČT. Jejich boj proti korupci je pouze záměrným šumem či dokonce lomozem, v kterém má zaniknout cokoliv, co by korupci mohlo omezit. Třeba prosazení toho, aby občané měli svého zastupitele a poslance, kterých zkorumpovanost by mohli občané snadno kontrolovat. Taky mne s těmito texty vyhnali z Neviditelného psa.

Ke krásnému dokladu toho, co tu tvrdím, jsem se náhodou prokliknul na ČT24, když velmi známá a už zasloužilá agentka P+L se rozhorlila na tu korupci a poukázala na těch 16 miliónů, které byly odkloněny při rozvodu ze společného jmění manželů. Vidíte, jak skvěle zabojovala ve prospěch zachování té skutečné korupce. Podobné je i odsouzení nějakého místostarosty, který si chtěl od investigativního novináře na volné noze koupit reportáž o své bolševické minulosti. Novinář volil, zda prodat místostarostovi či komerční televizi. Pak usoudil, že víc vydělá na tom, že tenhle soukromý kšeft označí za korupci. A nejzkorumpovanější profesní skupina v zemi, prokurátoři mu vyhověli. Korupci bych naopak dohledal i za tím, že bez jakéhokoliv náznaku, že by někomu exnáměstek pražského primátora Březina způsobil škodu, trvá prokurátor na Březinově potrestání a jsou na to utráceny rozpočtové peníze.
 
Takhle se můžeme vyhnout boji proti korupci, ke které se v té minimalistické verzi přiznal velký bojovník proti ní, sám Zaorálek. Ten přiznal, že sociálně necitlivý stát jej přinutil využít jeho politického postavení k získání dobře placeného zaměstnání pro postiženého bratra. Zaorálka stejně jako všechny ostatní bojovníky ani nenapadlo, že by svému bratrovi mohl solidárně přispět ze svého velmi nadprůměrného platu a nezdaněných náhrad. Skvělý příklad vazby sociálního státu na demonstrativně přiznanou korupci. A je to ve skutečnosti daleko horší, když bojovníci proti korupci jsou současně bojovníky proti tržní svobodě.   

Až signifikantní je, že nedávno v MFDnes byla publikována připomínka knihy, v které americký historik James Krapfl se zabývá tím, jak v Československu prožívali sametovou revoluci v roce 1989 obyčejní lidé. Zjistil, jak moc se inspirující revoluční ideály míjely s postoji nastupujících neznámých elit. Připomíná nedemokratický podraz, který P+L při sametové revoluci na občanech udělala. Podstatné je něco jiného. Je nám tam připomenuto, že pouze 3 % občanů si tehdy přáli kapitalismus. To znamená, že ostatní chtěli setrvat v totální korupci, zřejmě v korupci s lidskou tváří, a ČT občanům připomíná, že by se k tehdejšímu přesvědčení měli vrátit. Takže bojovníkem proti korupci a velmi osamělým byl Václav Klaus, který zde proti vůli lidu a P+L hrdinně prosadil kapitalismus, svobodný trh. To mu P+L a ČT nechce odpustit a protože to nechtějí ani bojovníci s korupcí, pak proti korupci nikdo nebojuje.

Proti korupci nebojuje ani vláda, i když nedávno Nečas odborářům tvrdil, že jejich nepodařená demonstrace proti korupci nemá žádný význam, když vláda je v tom boji tak úspěšná. Nečas je prosťáček nebo lhář oblíbený P+L, protože síla justiční mafie dosáhla za jeho vládního angažmá takové úrovně, že soudce, který se nemůže prokázat žádným činem ve prospěch ochrany Ústavou zaručených práv občanů, protože je soudcem jen formálně a ve skutečnosti jen šéfuje největší soud ve státě a současně je významným obhájcem imunity korupčního selhávání soudců v rámci jejich nezávislosti, se má teď stát dokonce soudcem soudu poslední instance. O jeho protiústavním nechápání korupce jsem psal předminule.

Teď mám ještě neuvěřitelnější příklad justiční korupce, který je možný jen díky absolutní nevůli Nečasovi vlády s korupcí něco dělat. Jako nemůžete hrát fotbal podle pravidel, když máte uplatitelné rozhodčí, kteří sami nectí pravidla, tak nejde mít právní a blahobytný stát bez nezkorumpované justice. Proto organizovaný zločin brání nápravě justice. Nezkorumpovaní soudci by nás zbavili zkorumpovaných prokurátorů a nezkorumpovaní prokurátoři by přinutili policajty bránit naši svobodu a majetek. Tím by organizovaný zločin přišel o své zisky. Zatím ministr nespravedlnosti tady rakovinu korupce v justici nerušeně a usilovně šíří, způsobem, který budete mít potíž pochopit.

Na začátku roku 2008 přistála u soudu žaloba na škodu způsobenou konkurznímu věřiteli zneužitím konkurzu dlužníka k ukradení majetku věřitele a k nezákonnému trestnímu stíhání zástupců věřitele se škodou větší než půl miliardy, když k tomu měla přispět i nezákonná daňová pohledávka finančního úřadu. Zavinění státu v tomhle konkrétním případě již konstatoval dvakrát Nejvyšší správní soud. Ve věci jednající soudce v souběžném sporu nezákonně stíhaného zástupce věřitele provedl všechny důkazy nezákonností ze strany jak konkurzního soudce, prokurátorů a berního úřadu, aniž by ministr nespravedlnosti cokoliv zpochybnil.

Pak po dvou letech soud tohoto věřitele konečně soud pozval k jednání, aby jej pouze poučil, že má doplnit důkazy, protože je soud ztratil. Pak už se jednalo jen jednou na začátku školního roku, kdy soud konstatoval, že přebírá stav dokazování z toho sporu zástupce věřitele a že rozhodne. Pět minut za spokojeného přihlížení zástupce ministra nespravedlnosti hledal ve spisu papír, kde měl napsáno rozhodnutí. Na to vyděšeně hleděla přítomná veřejnost. Máme to dokonce nahraný. Ten rozsudek tedy musel být napsán před jakýmkoliv dokazováním, před tím, než soud vyzval účastníky k závěrečným proslovům. Žaloba byla zamítnuta.

A teď to přišlo, exhibice moci justiční konkurzní mafie. Soudce požádal o tříměsíční lhůtu k zdůvodnění rozsudku. Když rozsudek přišel, měl 31 stránek, z kterých bylo dvacet stránek nových důkazů, které ani ministr nespravedlnosti, jako žalovaný, soudu nikdy nenavrhnul, a ke kterým ten soudce nemohl mít ani žádný přístup. Nové důkazy byly interpretovány, aniž by ministr nespravedlnosti takovou interpretaci navrhl a sporné strany se k nim mohly vyjádřit a ty interpretace důkazů, které byly přebrány ze souběžně probíhajícího dokazovaní, byly přeinterpretovány.

Tohle nemohl udělat ten soudce sám, to mu musel někdo nařídit, aby se pod podvrh justiční mafie podepsal. Dělal to asi někdo z dotčeného konkurzního soudu a dal si tu práci, aby zůstala ústupová cesta, prostor k tomu, že všechno zavinili prokurátoři či finanční úřad. Tohle nemohu vyloučit, ten „Capo di tutti capi“ opravdu spíš sedí na prokuratuře, protože všichni soudci se prokurátorů demonstrativně bojí. A ti musí vědět proč. Soud byl dokonce donucen fabulovat, co se nestalo a to co se stalo, popřít, přestože to pravomocná rozhodnutí jiných soudů vyvracejí. Dokonce vyhlásil pochybnost o účetních výkazech potvrzených jak soudcem konkurzním, tak prokurátory a finančním úřadem.

Nejskvělejší je formulace o tom, že konkurzní soudce se ničeho nezákonného nedopustil, protože jednáním podle zákona by mohl způsobit nevratné škody. Tak je udělali radši způsobem nezákonným, protože společně spáchaný zločin zavazuje. Tuhle zločinnost mohl někdo udělat jen s vědomím, že ten soudce, co se má povýšit na soudce soudu poslední instance, zajistí, že odvolací soud tu korupci ututlá a rozsudek potvrdí. Také bojovníci proti korupci i P+L musí zajistit, že se to nedostane do médií. Už se těším, až zas někoho z mafiánů potkám, a zase mu budou v očích svítit ty radostné jiskřičky, jak to dobře umí. Já jim tím marným souzením vlastně pomáhám. Všichni soudci, které přinutím, aby korupci tolerovali, jsou již jejich vazaly.

Aby ta korupce tady mohla takhle nehorázně vládnout, musí se totálně potlačit, že 1+1=2 a lidi, kteří to vědí. Příklad zas poskytla ČT. U Moravce se v neděli zaklínali ochranou nedotknutelnosti soukromé bydlení, bytu, domu, ve vztahu k marnosti boje za čistotu ovzduší, když děti jsou nuceny vdechovat se smogem karcinogenní prachy, které sociálně závislí produkují v domácích kamnech. Úpadek této společnosti je dokumentován tím, že nedotknutelnost soukromé bydlení, bytu, domu naopak neplatí ve vztahu k pohůnkům exekutorů, kteří jako nástroje diktatury jurokracie na základě subjektivní úvahy, že v tom bytě či domě může být majetek nějakého dlužníka, se do toho bytu či domu mohou díky protiústavnímu výkladu práva legitimně vlámat. Absolutní důkaz korupční diferenciace v aplikaci práva.

Kam až ten úpadek pod záštitou P+L dojde, když právní stát je nezbytnou podmínkou investic do pracovních míst pro naše občany a když opravdová krize přichází?