Zdůrazňuje se, že v zemi na Nilu probíhá svobodné volební hlasování vůbec poprvé. Prý ponejprve za 7000 roků, od faraónů – živých bohů. Obdobně velká slova vyšla alespoň z úst amerického senátora, jenž náleží mezi nóbl zahraniční pozorovatele voleb. Ale i ten, kdo nechová v lásce nadnesené popisy demokratizace Orientu, musí uznat, že Egypt zažívá mimořádné časy. Těžko jedině říct to podstatné: jak dlouho potrvají, kam se politická (r)evoluce stáčí. Hlavně proto, že uznání vůle kmánů má v nejlidnatější arabské zemi (nebo odpovídajícím civilizačním okruhu vůbec) nicotnou tradici.

  
Předpolím krvavé a průběhem poměrně zmatené, jenže přetrvávajícím nadšením určované hlasování umožňují de facto staré struktury. Junta, určující vojenské kruhy, o něž se opíral už „politický nebožtík“ Mubarak. V Sovětském svazu militárně vzdělaný, následně proamerický autokrat, jenž organizoval divadlo voleb a dnes je ukazován jako zvíře v kleci cirkusu.

Co s volbami samotnými? Zvažovalo se jejich odložení, což je samo o sobě mezinárodní politicum a jejich přesahy jsou i budou značné. Když by v nich s přehledem nezvítězila Strana svobody a spravedlnosti (partaj založená Muslimskými bratry), stalo by se vlastně provokativně evidentním, že armáda zasáhla za plentou. Desetiletí pronásledovaný politický proud, vzniklý za časů naší první republiky, totiž sklízí plody ze žírného pole odporu k předchozí vojenské diktatuře. Nadto teď obdobné formace bodují v jiných zemích severní Afriky s „prodlouženým“ jarem.

Agitační symbol kandidátů Muslimských bratří, váhy, způsobují lidové nadšení. Ale dělají také starosti. Především Státu Izrael, obezřetně vyčkávajícímu a plaše vstřícnému, našlapujícímu mezi vejci. Poněvadž oprávněně znejistělému v konkrétních, ale nanejvýš pravděpodobných dopadech egyptského (po)volebního vývoje pro Palestinu, kde bylo po letech vnitropolitických sporů či bojů konečně ohlášeno volební klání. Když přihlédneme k občanské válce v Sýrii nebo k oslabení USA v širším regionu, jsou malicherností náznaky, že egyptské volby by přísné demokratické standardy snášely jen obtížně. 


Tato glosa vyšla v deníku E15