Nebylo to nic jiného, než obyčejná studentská recese, nad kterou normální člověk mávne rukou anebo se zasměje. Já se tomu řehtal pořádně. O co šlo? Někdy v půlce sedmdesátých let u vysokoškolských kolejí v Českých Budějovicích hráli mladí Vietnamci fotbal. A některé české studenty nepadlo nic lepšího, než po nich házet vlaštovky s nápisem B-52, což byly americké bombardéry, které útočily na komunistický severní Vietnam.

Vtipné, sice možná trochu drsnější, ale úrovně takové České sody blahé paměti zdaleka nedosahující. Nemusí se to každému líbit, ale stačilo říct, milí mladí přátelé, ono to fakt někoho může provokovat, už to nedělejte a tím to končí. Je to přece jenom v podstatě nevinný humor.

Jenomže komunisté byli mimořádné nelidské zrůdy. A tak rudé strachem podělané znormalizované vedení školy zavedlo exemplární vyšetřování. Také padly tvrdé tresty a mezi nimi i vyloučení ze studií. To byl důkaz normalizační nenormality, která tady panovala.

Za prvé, tehdejší vedení vysoké školy se x hodin zabývalo ptákovinou a tím pádem neřešilo skutečné vážné problémy. Za druhé, naprosto nesmyslně byly ničeny životy mladých talentovaných lidí, kteří navíc mohli být po svém dostudování například jako kvalitní manažéři přínosem pro celou společnost.

Tato příhoda je také důkazem obludně zločinné podstaty socialismu. Komunisté nepotřebovali sebevědomé schopné lidi. Oni preferovali tupé poslušné jedince, kteří nemyslí, nejsou samostatní a jednají pouze na příkaz vrchnosti. Všechny ostatní, kteří se jim vzepřeli a dovolili si být sví a samostatně myslet, nemilosrdně likvidovali.

A prosím Vás! Hloupé řeči o tom, jak nebozí Vietnamci trpěli, mně nezajímají a neberu je. Jestliže tím někdo bude argumentovat, jenom dokáže, že je ideologicky omezený primitiv a navíc beze smyslu pro humor.