I Babiše vyženou
Jan Suchánek

Jsem vyzván, abych vstoupil do soudní síně Městského soudu v Praze, před kterou stojí dva příslušníci justiční stráže, ve sporu firmy, které jsem jednatelem a kterou žalují bývalí akcionáři, včetně bývalého předsedy KSČ na tom soudu, zastoupení advokátem, profesionálním akciovým vyděračem. Ti akcionáři byli kdysi přemluveni soudruhem podplukovníkem, aby se podíleli na mém dlouholetém nezákonném trestním stíhání, které bylo financováno tím, že mne prostřednictvím konkurzního řízení okradli. Když jsem vstoupil do soudní síně, příslušníci justiční stráže mne následovali, aby se postavili za toho advokáta, profesionálního vyděrače a upřeně na mne hleděli. Protože jsem za mlada o prázdninách nádeničil s bývalými vězni z uranu, četl Tigridovo Svědectví, sleduji historii uplatňování třídního práva a byl nezákonně dlouhá léta trestně stíhán, téměř jsem se složil.

Upozornil jsem soudkyni JUDr. Ivanu Zelníčkovou, že vzniklá situace mne činí zdravotně indisponovaným se dále takového řízení se účastnit a že žádám, aby naše firma, jako nemajetná oběť justiční konkurzní mafie dostala místo mne právní pomoc ex offo. Na to jsem soudní síň opustil. Doma jsem si sednul k počítači a v systému ASPI jsem hledal, k čemu justiční stráž slouží. A k mému překvapení jsem se ve vyhlášce ministra spravedlnosti dověděl, že při respektu k principu legality, to je, že soudce může v souladu s čl. 2 odst. (3) Ústavy ČR a čl. 2 odst. (2) LZPS státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem stanoveným zákonem, jedinou možností, aby soudce justiční stráž v rámci občanskoprávního řízení povolal do soudní síně, je ochrana soudce proti fyzickému napadení.

To napadení nemohlo hrozit od toho advokáta, vyděrače, protože ten chodí k tomu soudu půl hodiny předem a vždy odejde do toho křídla soudní budovy, kde má JUDr. Ivana Zelníčková svoji kancelář a zatím se vším co JUDr. Ivana Zelníčková učinila, nadšeně souhlasil. Takže jsem skutečně osobou, od které soudkyni JUDr. Ivaně Zelníčkové hrozí fyzické napadení?  Má to malý zádrhel! Měla-li soudkyně pocit, že ji fyzicky ohrozím, pak se měla z řízení vyloučit, protože takový intenzivní subjektivní vztah k jednateli žalovaného bez důkazu ohrožení je znakem podjatosti. Protože to neučinila, nevyužila zákonnou možnost takového řešení, pak asi muselo jít o potvrzení mého schizofrenního pocitu, že jde o mé zastrašování.

A možná stojí za objasnění, o co jde a zda jsem jenom schizofrenní nebo tu skutečně řádí justiční konkurzní mafie. Takže ten žalovaný v tomto případě je konkurzní věřitel, ve vztahu ke kterému na návrh ministra nespravedlnosti soud vyslovil, že již v prosinci 2004 bylo zcela nesporné, že mu konkurzní Krajský soud v Hradci Králové způsobil škodu, která byla v té soudní věci žalována ve výši dvou miliard. Protože tohohle a další okradené konkurzní věřitele zastupuji a současně jsem sám okradeným, tak musím soudům adresovat tvrzení a důkazy o korupci, které mé trestní stíhání a ten konkurz doprovázejí.

A za prokazování korupce mi dala v Hradci soudkyně JUDr. Ludmila Kolářová, proti které se nás zastal Ústavní soud nálezem č.j. II. ÚS 2672/07, když jí zabránil aspoň částečně pokračovat v „nesprávné a svévolné aplikaci podústavního práva s následkem porušení základních práv a svobod stěžovatele“, pokutu 25 tisíc a za odvolání se do pokuty na mne poslala trestní oznámení. A to ve sporu, kde dlouhá léta není možno, aby se okradený konkurzní věřitel domohl práva na to, aby Hradeckým soudem respektovaný fiktivní generální ředitel mé firmy, který prokurátorům dodával podvrhy důkazů k mému stíhání, odvolal své pomluvy o tomto konkurzním věřiteli, když ty pomluvy Hradecký soud stále považuje za argumenty v neprospěch poškozeného.

A za prokazování korupce jsem byl ve veřejném soudním řízení místopředsedkyní toho soudu, zástupkyní ministra na tom soudu, JUDr. Jolanou Maršíkovou označen za osobu, která v celé řadě řízení kriminalizuje Krajský soud, když se u ní marně domáháme, aby dala konkurznímu správci pokyn, aby vydal bezdůvodné obohacení konkurzní podstaty, když k tomu byl vyzván již před mnoha lety samotným konkurzním soudcem. A taky v té souvislosti na mne soud podal trestní oznámení. Jenže je tady zásadní problém, když JUDr. Jolana Maršíková tvrdí a prosadila po jeho schválení Parlamentem, že neplatí tehdy nový § 19 odst. (3) zákona o konkurzu, když jeho nerespektováním byla právě konkurzním věřitelům způsobena škoda, kterou v Praze ministrův zástupce a soud prohlásil za nespornou a nepochybně zřejmou již v roce 2004. Ten paragraf totiž tvrdí, že správce konkurzní podstaty nemůže zpeněžit majetek, když někdo tvrdí, že není úpadce ale jeho.

Tahle JUDr. Jolana Maršíková už dlouhá léta úspěšně, téměř učebnicově vzorově, uspořádává majetkové poměry fondu TREND, aby Kocábovi akcionáři nebyli okradeni. Dělá to tak dokonale, že Transparency International ve své zprávě o korupci u nás v části justice konkurzní mafii vůbec nezmiňuje. Když ti akcionáři TRENDu umřou dřív, než ten konkurz skončí, tak vlastně „de jure“ podle současného justičního výkladu práva okradeni nebyli a u těch, kteří neumřou, už je to promlčený. Taky jsme se s ní dostali do sporu, když tvrdila, když se správci z konkurzní podstaty ztratí 40 miliónů, které získal nezákonným užíváním majetku konkurzního věřitele, tak je žaloba na vydání bezpředmětná, protože to prý byl obchodněprávní vztah, a z toho se škody promlčují ve lhůtě počítané od připsání krádeže někomu na účet a ne až se o tom okradený doví. Když jsme polemizovali odkazem na významná rozhodnutí vyšších soudů a právní analýzou, která takový prokorupční závěr vylučuje, dočkali jsme se jen přerušení jednání na neurčito, dalších protiústavních prodlev.

A najednou, jak jsem již psal, tomu, že na mne dle mé schizofrenní představy JUDr. Ivana Zelníčková pozvala justiční stráž, předcházelo to, že další pražský soudce, po nesporném prokázání viny Hradeckého konkurzního soudu vynesl rozsudek o zamítnutí žaloby, který byl zdůvodněn až důkazy, které mu někdo dodal dodatečně a které dosud ani zástupci ministra nespravedlnosti nezmínili, když nezmínili žádné. Ty všechny důkazy souvisely s tím, že soudci v Hradci dlouhá léta brání ve všech možných sporech toho fiktivního křivého svědka mé obžaloby a pět mladých bílých koňů, kteří byli najati, aby za 500 korun podepsali jmenování toho křivého svědka generálním ředitelem. To dělají ti soudci pro prokurátory a pro justiční konkurzní mafii se snaží popřít důsledky toho ignorování § 19 odst. (3) konkurzního zákona.

Ti hoši, bílí koně, udělali kdysi chybu, když se nechali tím Hradeckým soudem nezákonné zapsat do obchodního rejstříku jako představenstvo firmy, která mi patřila prostřednictvím toho mého úpadce a která byla v rámci mého stíhání ukradena i s majetkem úpadce kolem jedné miliardy z konkurzní podstaty. A jeden spor proti nim o ručení za směnku, přestože je zase zpětně z obchodního rejstříku vyškrtli, se měl konečně od roku 2004 na nátlak odvolacího soudu projednávat u soudce Mgr. Tomáše Liskovského ve stejnou chvíli, kdy na mne vyrukovala ta justiční stráž. Proto jsme žádali JUDr. Ivanu Zelníčkovou o odročení. K našemu překvapení zrušili jednání v Hradci. A zrovna toho soudce Mgr. Tomáše Liskovského žalujeme pro zmatečnost, že rozhodl protiústavně ve prospěch justiční konkurzní mafie, když zamítl naši žalobu, že jednání toho křivého svědka obžaloby jako fiktivního, z přízně prokurátorů generálního ředitele mé firmy nejsou právními úkony úpadce.

Má schizofrenní představa je ta, že to zavinil ministr nespravedlnosti. Tomu se nepodařilo splnit zadání, obhájit před pražským soudem jednání hradecké divize justiční konkurzní mafie. Při té obraně vlastně celou korupci v celém jejím rozsahu nevědomky přiznal. Teď mu policie rozkrývá nebezpečně brněnskou divizi justiční konkurzní mafie. Navíc Nejvyšší soud zkazil Hradeckému soudu snahu nám zabránit, abychom si svolali valnou hromadu úpadce a tak jsem předsedou představenstva úpadce a soudci už nemohou lhát o tom, co úpadce korunním svědkem mé obžaloby ve prospěch justiční konkurzní mafie udělal či neudělal. Dokonce se do všech běžících řízení hlásíme jako vedlejší účastníci na straně poškozených konkurzních věřitelů, protože konkurzní řízení krylo ukradení podniku úpadce v mém nezákonném trestním stíhání.

A tak se domnívám, že nějaký „Capo di tutti capi“ rozhodl, že je nutno odvést pozornost od justiční konkurzní mafie a bránící se okradené konkurzní věřitele ekonomicky zlikvidovat pomocí žalob bývalých minoritních akcionářů. Jak geniálně justiční konkurzní mafií vymyšleno se pokusím popsat příště. A v té souvislosti bylo asi nutné mne zastrašit nebo mi znemožnit, abych okradené jako statutární orgán bránil. A když to takhle vymysleli, tak nějaká další prodleva v Hradci neuškodí a místo toho, že dřív všechny nezákonnosti zdůvodňovali tím, že jsem několikanásobný zločinec, tak teď budou moci říkat, že jsme okradli naše akcionáře, jak to zkusili prokurátoři na začátku mého trestního stíhání. Jsem dokonce tak schizofrenní, že jsem začal zveřejňovat jména soudců, kdyby mne něco přejelo, aby bylo jasný, kdo za tím stojí. Není tu žádný politik formátu Masaryka, aby řekl, že Hillsner je nevinný. Není tu žádný politik formátu Masaryka, aby řekl, že je nutno zabránit, aby to korupční obhajování neplatnosti § 19 odst. (3) konkurzního zákona, na kterém se podílí již mnoho desítek soudců, nepozřelo třetí pilíř státní moci a tím i celý stát.

Teď to začnu propojovat s tím Babišem. Nikdo se mne nezastane. A to jsem celkem tolerovaný, protože jsem už okradený, což moji kapitalistickou minulost aspoň trochu omilostňuje. To, že obětem konkurzní mafie není pomoci, dokazuje ten Janečkův Nadační fond proti korupci. Teď nachází korupci v tom, že soukromá osoba, nějaký Rittig vydělal na obchodu s městským dopravním podnikem. Co je na tom za korupci. Proč jim nevadí zisky, které mají od státu a obcí advokáti a auditoři? Když státem a obcemi protéká tolik miliard, tak obsluha konzumace těch miliard je předmětem úsilí i soukromých subjektů. A soukromé subjekty jednají s cílem dosáhnout zisku. To často provozují v „off shorech“, z kterých ty zisky umisťují na kapitálové trhy, když na tom své miliardy vydělává i sám protikorupční Janeček.

Ta nadace, kdyby nebyla protikapitalistická a měla nějakou intelektuální kapacitu k pochopení sofistikovanější korupce než, že má někdo nějaké peníze na účtu, tak by mi měla vyplácet hromadu miliónů, protože důkazů korupce konkrétních soudců a zástupců ministra nespravedlnosti posílám soudům opakovaně stovky a oni za každý slibují milión. Ale v rámci nastolování nových světových pořádků, Janečkova nadace neodhalí zkorumpovaného městského politika či úředníka, neodhalí, že celá justice bojuje za posílení své nezávislosti k popření § 19 odst. (3) konkurzního zákona, ale odhalí soukromníka Rittiga. K tomu se přidá Moravec a pozve usvědčeného specialistu na korupční poskytování nemocniční péče. Navíc to usvědčení Rittiga jsem zažil na vlastní kůži, když celá léta nezákonného stíhání doufali, že se konečně něco objeví, co tu jejich korupci ospravedlní.

Celý je to postavený na hlavu. Proto taky to možná skončí tím, jak správně poznamenal Merkozy, že tu krizi způsobují burzovní spekulanti a jim podobní, kterým to z vůle těch voličů, kterým Janeček předhazuje Rittigovu oběť, zatrhnou zdaněním těch Janečkových burzovních spekulací. Pak Karel Janeček zjistí, že se na něj místo zisků valí dluhy a žaloby, že vedle geniality programátora se měl věnovat aspoň trochu ideologickým základům kapitalismu, aby chránil nejen své vlastnictví, ale prostřednictvím svého nadačního fondu třeba i mé a tím svobodu nás všech.

Tohohle protikapitalistického Janečka spojuje s Babišem jejich generál, který ve smyslu fatálního vyjádření odvolaného severomoravského šéfa kriminalistů svým úřadem dlouho tu korupci politiků kryl, když proti ní nic neudělal. A Babiše jsem zas zkoumal z toho důvodu, že jsem na záběru z jeho přednášky viděl antikomunistu Šinágla, jak září nadšením. Ten Babiše v rámci svého protiklausovství překvapivě podporuje. Má na to i své zdůvodnění. Tak jsem přemýšlel, jak může být ten Babiš tak naivní, že se chce stát Engelsem i Leninem nové politické síly, která protikorupční boj Janečkovsky přesměrovává v boj protikapitalistický. V tom co dělá, je pak šílený protiklad.

Babiš i Šinágl zmiňují přímou volbu, jako cestu z korupčního bahna. To by mohlo asi vyústit ve většinový jednokolový volební systém. To by byl zázrak, přímo zjevení a za to bychom Babiše měli všichni podporovat. Jenže téma změny volebního systému Babišovi P+L ani socialistická internacionála neodpustí. Oni mají na mysli spíš Havlovu občanskou společnost, v které občané dosahují spravedlnosti prostřednictvím přízně moudrých. Totální definice systémové korupce. Tenhle rozpor je jeden z důvodů, proč taky na Babiše všichni pěkně útočí. I z další kritiky jsem usoudil, že Babišovi nakonec nezbyde, než být čistě pravicový. Někdo připomněl jeho spojení s agrární lobby. A to by směřovalo k tradici agrární strany, která byla, jestli se nemýlím, velmi pravicová a z podstaty věci ani nemůže být žádná jiná. A to by bylo nesmírně dobře a pro národ nezbytné, protože v nevyhnutelném úpadku EURa bychom měli být potravinově soběstační. I proto by Babiš potřeboval naši podporu.

Jenže Babiš žádnou podporu nedostane. Jeho agrární národní program se dostane do sporu s francouzskou agrární lobby a tudíž do sporu s Eurofily. A s těmi není diskuse možná. Teď v MFDNES ekonom ČSOB Sedláček na adresu euroskeptiků, „lokálních hrdinů maloměšťáckého charakteru, kteří zamrzli v národním obrození předminulého století a zkoušejí si ventilovat ty svoje paranoidní představy“, připomněl, že „nikdo po nás skutečně nejde“. To ale může platit jen v případě, že jsme totálně „zu grund“! Pak již na nás nejde nic zkasírovat. A protože při totální chudobě budeme mít stále strategickou polohu ve středu Evropy, pak po nás někdo určitě jde a půjde! A proto půjde i po Babišovi.

Stejně jako fabuluje Sedláček ve svém boji proti euroskeptikům, stejně nekvalitní jsou asi jeho a dalších Švejnarů rady a analýzy. Kam to vede, bylo presentováno v neděli na ČT, když tři super ekonomové, Sobotka, Schwarcenberg a Moravec, každý z protichůdných pozic i vlastními protiřečícími tvrzeními horovali za to, abychom za sociální jistoty Řeků a Italů a za ozdravení bilancí německých a francouzských bank zaplatili skoro další celou stovku miliard. Génius Sobotka po studiu amerických hypoték pro nezaměstnané černochy tvrdil, že spotřeba sociálně potřebných je motorem hospodářského růstu a Moravec se jej nezeptal, které sociální dávky českých sociálně potřebných škrtne ve prospěch středomořských sociálně potřebných. Nejblíž pravdě bude Václav Vlk starší v pátečním Neviditelném psu a Pavel Kohout ve čtvrteční MFDnes, když potvrdili moji hypotézu, že se jedná jen o záchranu německého sociálního státu (a francouzských Babišových konkurentů).

Dokonce by finálně mohl být Babišovým nejbližším ideovým spojencem Klaus. To nikdo z Babišových současných příznivců nezvládne a dokonce se mu s těmi všemi agenty P+L, SI a EU pomstí. Ono to má i další faktor. Není tu dost inteligentních lidí, nebo jich není dost těch, kteří mají odvahu vyjít z ilegality. Jen podívejte jak piloti a učitelé brojí po řeckém způsobu za socialismus s lepšími platy. Těm ostatním nic složitějšího nevysvětlíte a národní potravinová soběstačnost je stejně složitá, jako ta korupce, co já bezúspěšně popisuju. Nebo si vezměte příklad toho EURa. Vůbec se nikdo nemusí EURa vzdávat, jen je možno vedle něj pustit do oběhu další peníze. Jenže jak jednoduše vysvětlit, že to možné je, a pak, že je to dokonce řešením krize.

Tahle civilizace sociálního státu primitivní mediální manipulace nemá naději. Důkazem je to, že justiční konkurzní mafie je tak mocná, že si zajistí absolutní mediální klid. To se nedaří drogovým mafiím, mafiím topných olejů, evropských dotací a všem možným dalším, jen justiční konkurzní mafii ano. Dokonce tím usvědčila Transparency international z toho, že je jen součástí mediální manipulace, když tuhle korupci vědomě ignoruje. Kdybychom jako národ byli schopni princip, jak organizovaný zločin na konkurzech vydělává, pochopit tak i pochopíme, o co v EU dnes jde. Pochopili bychom, že elitní evropští politici dokáží také udělat primitivní dav géniů Sobotkova formátu, který je zneužit k účasti na Sarkozyho předvolební kampani.

Jen pochopení, proč nechceme jen vzít na vědomí konkurzní korupce naší justice, by nám umožnilo pochopit, že Merkozy ve čtvrtek a v pátek jen zmanipuloval ostatní k souhlasu se znehodnocením EURO dluhů tím, že zaplaví Evropu novými EURY z ECB. Žádné sjednocení nebude, když nejdřív by se muselo sjednotit sociální zabezpečení, když Baskové se stejně nedomluví se Španěly, Valoni s Vlámy, Jihotirolané s Italy, Češi se Slováky, francouzští zemědělci s Babišem, atd. A vrcholem německého imperialismu bude, až na tom Němci zase vydělají tím, že se vrátí k Deutsch Mark, a ta DM nahradí globálně v reservách bank EURO. A tady zatím prosťáčci budou strašeni, že o mnoho přijdeme, když k tomuhle nebudeme Merkozymu dostatečně pomáhat. Lacinější by bylo vrátit sudeťákům půdu a stát se za to okresem Bavorska. Pamatujme si, kteří nás takhle proevropsky straší, abychom jim již nikdy nevěřili!    

Uložit

Uložit