Důchodci se brání - proti čemu?
Jan Bartoň

Současné situaci státních financí nic nenahrává. Také poslední odhad MF o růstu HDP v roce 2012 o 0,8% signalizuje spíše velké problémy než pohodovou selanku. Šetří se proto, kde se dá - a mezi jinými i na důchodcích (viz Je ostudné, že se k nám stát otáčí zády, bouří se senioři). Nemohu ale vůbec souhlasit s tvrzením, že se stát otáčí k seniorům zády.

Pokud je mi známo, v rozpočtu na rok 2012 se počítá s růstem důchodů i za situace, kdy je důchodový účet ve velkém deficitu. Důchodci tak mají vedle lékařů a učitelů záruku nominálního růstu měsíční mzdy či důchodu. Ostatním zaměstnancům státu stát takovou záruku nedává. O tom, že na mzdách logicky šetří i privátní firmy, není třeba vůbec pochybovat.

To, co mi při diskusích o důchodech schází, je seriózní rozbor sociálního a společenského postavení důchodců. Sám jsem již v předdůchodovém věku a v mém okolí neznám nikoho, kdo by se s "radostí" těšil na odchod do důchodu. Ostatně díky lepší zdravotní péči jsme ještě docela ve formě a chce se nám pracovat. Navíc, finanční situace jistě není u řady důchodců ani na prvním místě. Podobně jako za socialismu i dnešní důchodci dokáží ze svého skromného příjmu nalézt finance pro své potomky, zejména pro vnuky a vnučky. Je sice pravdou, že dnešní skupina šedesátiletých a starších sice má ve svém "portfoliu" největší procentu bývalých i současných bolševiků a lidí, kteří si na socialismus vzpomenou vždy se slzou v oku. Tato generace má však také největší procento těch, kteří byli za komunismu nemilosrdně postiženi.

Vždy, když hovořím se svou starou matkou, která se již dožívá úctyhodných 84 let, vždy mi připomíná, že ona na rozdíl od svých stejně starých kolegů a kolegyň na dobu socialismu vzpomíná tak, že odděluje své osobní pocity od toho, aby si vždy připomněla "staré pořádky", které tehdy vládly. Jak říká, byla jsem mladá a nic mě nebolelo, dnes chodím s obtížemi, přesto jsem ale ráda, že socialismu padnul, protože nám nebylo umožněno říkat svobodně to, co si myslíme. A vždy, když přijde na diskuse o tom, jak se dneska krade, neopomene připomenout, že s tím začali nejprve nacisti a potom zejména komunisti, kteří formou "znárodnění" okradli naráz miliony živnostníků a zemědělců. Tato morálka "vítězů, kteří se nikomu nezpovídají" byla v naší společnosti nastavena právě komunisty. Dnešní zloději se často rekrutují z řad bývalých překábatěných komunistů, kteří se rychle zorientovali po listopadu 1989 a využili svých kontaktů a majetku k tomu, aby se jim špatně nežilo. V této souvislosti se musím zmínit i o těch, kteří uplynulých dvacet let prožili jako úspěšní podnikatelé a teď chtějí radikálně bojovat s korupcí (pan Babiš a jeho ANO). Možná si Babiš vybojuje i soudní potvrzení, že nespolupracoval vědomě s StB. Jistě bychom však měli vzít do úvahy, že se i on dvacet let pohyboval v systému, kde se ve velkém kradlo, a podezření, že i on toto prostředí využil, mu prostě navždy zůstane.

Celá společnost je dnes konfrontována s ekonomickou realitou Evropy a světa. Nebudeme-li dnes postupovat sociálně únosně, ale přesto úsporně, budeme nuceni za několik let plakat v přímém televizním přenosu jako italská ministryně sociálních věcí. Pak by podobně jako v Itálii důchody i u nás nominálně klesly. Pevně věřím, že to nechtějí ani ti, kteří se vydávají za zástupce seniorů.

Uložit

Uložit