Na monitor mi přistála informace o tom, že na setkání signatářů Charty 77 (všechno nejlepší  k nedožitým pětatřicátinám, Charto 77!) "...se otevřeně mluvilo o tom - komunistka Šilhánová - že spousta  našich občanů podepsala Chartu jen proto, aby jako ekonomičtí uprchlíci mohli emigrovat na západ za lepším živobytím".
Ach jo, zamrazilo mě, zase už odsuzujeme oběti...

Tvrzení Libuše Šilhánové (jde-li skutečně o její výrok), spadající do filosofického okruhu těch, kdo jsou stále ještě přesvědčeni o tom, že na Západě "lítají pečení holubi do huby", je pěknou ukázkou překrucování historie z pohledu dnešních vědomostí. Že existovala nějaká estébácká akce (pojmenovali ji Asanace), zaměřená na přinucení disidentů k odchodu do emigrace, rozhodně v dané době nepatřilo ke všeobecným vědomostem. Navíc ten odchod po podpisu nebyl nijak jistý - ne všichni, kdož podepsali Ch77 byli určeni k vystěhování - u některých si StB vystačila s vyhrožováním, jiné umlčela násilím a soudní perzekucí, případně podepsáním vázacího aktu. Hlavně ale je nutné mít na paměti to, že StB neměla pevná pravidla, že vždy existovaly vyjímky, že prostě estébáci nezacházeli se všemi disidenty "podle jednoho kopyta". A take že neexistovala možnost jak to estébácké jednání předvídat.

Je zajímavé, že paní Šilhánová(?) skromně přešla ty, kdož podepsali Chartu kvůli tomu, aby se znovu dostali na výsluní, z něhož je setřásly bratrské tanky (jak vidno, selektivní paměť se nevyhne ani těm nejlepším), ale dost už o ní - nejsem oprávněn soudit a nehodlám tu komentovat ani ji, ani kohokoli jiného. Nad "ekonomickými uprchlíky" se ale musím pozastavit. Ten pojem mi totiž ve spojení s útěky z Československa (lidově-demokratického a socialistického) připadá  nesmyslně, nebo nejspíše záměrně nesprávně použitý. Vezmu to malou oklikou.

Komunisté kritizovali kapitalismus. Dělali to už za první republiky a dělají to dodnes, to není žádné tajemství. Víme ovšem i to, že po vládním puči v únoru '48 komunisté převzali kontrolu nad společností. Totální kontrolu nad každým individuálně i nad společností celkově. Kontrolovali nejen všechna ministerstva, ale jejich prostřednictvím i trh, školy, společenské organizace, kulturu, prostě všechno. Vzniklo tak u nás to, čemu říkáme totalitní systém. Podobná situace je v ekonomice známá jako monopoly. Ano, někomu se to snad může jevit jako absurdní, ale první věc, kterou komunisté po uchopení moci ve skutečnosti udělali, bylo převzetí praktiky jimi samými halasně odsuzovaného kapitalismu. A nejen to - rozšířili ji mimo oblast ekonomickou na veškeré dění ve společnosti. Skutečně dokázali, že jsou lepší než kapitalisté - chytli do svých zakrvácených rukou monopoly na úplně všechno; zavedli absolutní monopoly.

Že společnost takto přidušená ustrnula je nabíledni. Z hlediska ekonomických zákonů (platných vždy a všude nezávisle na vládnoucích politicích a jejich ideologii) nemohlo tomu ani být jinak. Přidušena okovanou žalářníkovou botou a pod praporem velké utopické lži, stagnovala nejen ekonomika, ale (díky všeobjímajícímu komunistickému monopolu) i celá společnost. Naproti tomu kapitalistický a zároveň demokratický Západ vzkvétal. I tam totiž byly v akci neúplatné ekonomické zákony. V jiném politickém a společenském zřízení byly i ty zákony aktivně ovlivňující chod společnosti docela jiné a, logicky, jiný byl i výsledek.

Uvědomíme-li si tuto skutečnost, je pak docela jednoduché pochopit, že se tudíž nejednalo jen o útěky z poněkud zaostalé ekonomie do ekonomie rozvinuté, z ekonomie stagnující do ekonomie prosperující, ale především o útěky z jednoho ekonomického systému do jiného, zásadně opačného. Kdo utíkal z Československa, utíkal především z toho totalitního systému.

Nevím, zda termín "ekonomická emigrace" byl v souvislosti s útěky z Československa použit prvně komunisty (je to dost možné, ale opravdu si už nepamatuji, kdy jsem to slyšel poprvé), ale pokud ano, nešlo zřejmě o nedostatečné pochopení situace, ale spíš o záměrné přehlížení skutečnosti, záměrné překroucení faktů, jinými slovy o další komunistickou lež. Pojmy 'ekonomický uprchlík', ekonomická emigrace' by měly být použity jen na přechod z jedné geografické oblasti do jiné, ale ve stejném (obdobném) ekonomickém systému. Jde-li však zároveň o přechod z jednoho společenského zřízení do jiného, a nota bene jedná-li se o systémy tak diametrálně odlišné jako demokratická a totalitní společnost, přívlastek 'ekonomický' je ve srovnání s tím zanedbatelný a za dané situace je jeho použití nevhodné.

Nedovedu dost dobře pochopit, proč v souvislosti s obdobím komunistické totality (na rozdíl od té nacistické, ale i obecně) nejsme schopni pojmenovávat věci pravými jmény. (Snad že s tím souvisí naše vlastní poznání skutečnosti a přiznání vlastní chyby? Ale to už by bylo na jiný článek.) Proč třeba říkáme 'třídní boj' namísto 'genocida', 'normalizace' namísto 'návrat ke stalinismu' apod. 'Ekonomická emigrace' je jen jeden z podobných příkladů. Už dávno jsme to měli napravit. Snad jen na to v tom proudu nesmyslně přebíraných anglických pojmů nezbyl čas.