Asi ve všech společnostech existují tabu. Mohou samozřejmě postupem času vyústit v závažné problémy. V naší zdánlivě svobodné a otevřené společnosti existují tabuizovaná témata také, mnohdy si je ani neuvědomujeme, dodržujeme je jaksi automaticky. Například v naší současné společnosti se nesluší vůbec zmiňovat o jakémkoli židovském tématu s výjimkou holocaustu. Připomínat jej je dokonce jaksi doporučováno. Ještě je možno s obdivem zmiňovat nositele Nobelových cen židovského původu. Naopak vůbec není vhodné zmiňovat například židovský původ politiků, nepřipouští se tedy a priori, že by z toho mohly vyplývat nějaké konsekvence. Stáváte se tak okamžitě rasistou, případně dokonce rovnou nacistou.

To tabu je do jisté míry pochopitelné. Minimálně politické zájmy židovského etnika však zcela fakticky existují velmi výrazně a jsou zcela legitimní přinejmenším od doby existence státu Izrael, tedy cca. 60 let. Nikdo se nad tím nemůže pohoršovat a ani to popírat. Následně ovšem vyvstává také zcela legitimní otázka, nakolik se politici židovského původu v jiných státech ztotožňují se zájmy státu svého případně svého státu židovského. Je jasné, že někteří třeba vůbec a někteří třeba absolutně.

V americké politice zcela otevřeně pracuje židovská lobby, která prosazuje zájmy Izraele. Její vliv na politiku USA je obrovský. Prezident Obama například býval vyznavačem vytvoření samostatného palestinského státu, avšak po tlaku americké židovské lobby zcela otočil a dokonce byl připraven tento záměr v OSN vetovat, bude-li to nutné. Na americké politické scéně byl tento náhlý Obamův obrat zdrojem satirických vtipů, nicméně, vliv židovské lobby na americkou politiku je nepopiratelný a zcela nepopiratelné jsou také devastující účinky, které to má na postoj Arabů vůči Američanům. Ti pak následkem toho skutečně trpí, události 9/11 jsou přímou konsekvencí tohoto postoje, války v Iráku i Afghanistánu. Dnes začíná být pravděpodobná válka s Iránem, který horečně vyrábí jaderné zbraně a přitom hrozí Izraeli vymazáním z mapy. Vsaďte se, že nasazovat krky budou Američané, protože zásah Izraele by vzbudil unisono běsnící řev celého arabského světa. Americkou politiku řídí židovská lobby. Pro ty neinformované, kteří mě okamžitě začnou spílat, sděluji, že autorem předešlé věty nejsem já, nýbrž velmi nekonformní pán, režisér Oliver Stone, sám prý snad židovského původu.

Stejně jako existuje židovská lobby v Americe, může něco podobného existovat i v jiných zemích a jistě také existuje. A vyvstává otázka, zda tomu tak není i u nás. Proč ne? A jak by se to projevovalo? Mohou být například i postoje českého prezidenta ovlivněny zájmy židovské lobby? Existují pro to různé indicie. Například nikdo v českých médiích se, pokud vím, nezamýšlel nad tím, že prezident Klaus řečnil v OSN před hlasováním o vzniku palestinského státu. Naše média to nijak zvlášť nekomentovala zřejmě v domnění, že Klaus je prostě zvyklý se vyjadřovat kdekoli k čemukoli, protože všemu nejlépe rozumí, tak jak jsme na to v Česku zvyklí. Ale důvod jeho účasti v OSN byl asi jiný a ve svém projevu byl samozřejmě proti vzniku palestinského státu.

Některé další postoje českého prezidenta by tím bylo možné vysvětlit. Například u nás má Klaus pověst vyznavače volného trhu, bez regulací a tvrdě tepe do přeregulované EU. Přitom projevuje podivně shovívavou náklonnost k vládcům Ruska nebo Číny, ač vše se tam děje pouze se schválením odpudivých autokratických režimů a o neregulovaném trhu nemůže být řeči. Ale Klaus tohle nekritizuje ani slůvkem.

Dalo by se ještě pokračovat v podivnostech Klausových postojů, ale postupme k jádru pudla.

Nyní se rozhoduje, zda Česko přistoupí k tvořícímu se tzv. tvrdému jádru EU. Celá Evropa tam zřejmě vstoupí, bude to zřejmě klub, z něhož postupně mnozí vypadnou. Hlavní slovo tam budou asi mít Němci, minimálně po dobu, co se po nich žádá, aby ten velký mejdan platili. Německo o to příliš nestojí, ale je to ekonomický tahoun Evropy. Přestože mnohé, zejména jižní státy do tohoto jádra nepatří, téměř všichni do něj logicky chtějí, váhá už jen Česko a Británie. Británie jednoznačně pouze kvůli své chloubě, londýnské finanční City, přes kterou jde 50% všech finančních operací EU. Tahle míle čtvereční vytváří 10% HDP celé Británie a Britové zcela logicky nechtějí, aby City podléhala direktivám Bruselu, to je naprosto pochopitelné. Jaký důvod má Česko?

Třeba protože je EU přebyrokratizovaná? To pak tedy kritizují ti praví, Česko ráj byrokracie! Uvádí se, že ve státech OECD je průměrně zhruba 3x nižší byrokratická zátěž než u nás. Jako součást tvrdého jádra by naši byrokrati byli nuceni se omezit na úroveň vyspělých evropských států. Tak snad protože EU má finanční problémy a špatně je řeší? A my je snad řešíme líp? Copak snížit tempo zadlužování ze 150mld ročně na nějakých 100mld je řešení? Český stát plýtvá strašně a vůbec si s tím neví rady, doslova pořád vyhazuje stamiliony na mnoha místech. Netřeba zmiňovat kauzy, které vytahují na světlo Rakušáci, Švýcaři, Švédi, Britové a které se přitom odehráli v Česku a byly zameteny pod koberec. Jak to, že tohle zrovna Klausovi nevadí, či že si toho dokonce jakoby ani nevšímá a bagatelizuje to, to je záhada. On který ví, jak netají ledovce v Grónsku si nevšiml, že nové české dálnice, nejdražší v Evropě, se vlní a bortí, protože bůhvíkdo vlastně zas ukradl miliardy na kvalitní materiál? Účast Česka v tvrdém jádru EU s jeho ohlašovanými sankcemi za porušení finanční disciplíny, automaticky spouštěnými, by zdraví českých státních financí nutně jen prospěla. Jinak to plýtvání prostě nezastavíme, natož abychom rozpočet vyrovnali. Za daných okolností by snad dokonce slušný politik měl být pro přijetí těchto pravidel, přídavný tlak zvenčí usnadní prosazování úsporných opatření doma. Je logické očekávat, že mnozí budou proti, zejména ti napojení na takto byzantinsky spravované veřejné finance, ale proč je tak urputně proti Klaus? A proč mu prý dokonce, jako proklamovanému příznivci vyrovnaných rozpočtů ten zamýšlený koncept tvrdého finančně disciplinovaného jádra tak strašně vadí, že předem písemně ohlásil Nečasovi bojkot přistoupení k tomuto uskupení? To už je opravdu na ukroucení krku. Myslím jen svého, jak se divím.

Otázky bychom mohli vršit dále, ale přejděme rovnou k zásadnímu.


Historie nás učí, že i někteří významní představitelé českých zemí v tzv. národním obrození v 19. století zápolili s podivnou náklonností k velkému východnímu bratrovi a s lákavou představou jeho mocného objetí. Naštěstí naši předci bývali dost prozíraví, aby si takový krok pokaždé rozmyslili. Jediné období našich dějin, kdy jsme se tomu zpronevěřili, skončilo objetím Velkého bratra plánovaným na věčné časy, z něhož jsme se dostali jen zázrakem a ne vlastní zásluhou. Přitom mnozí pořád vytrvale blábolili o zemi, kde zítra znamená včera. Trvalo to nekonečných 48 let při trvalém klesání úrovně českých zemí z úrovně Rakouska k úrovni zemí balkánských. Tento sesuv probíhá nyní sice pomaleji, ale rovnáme se do řady nikoli s Rakouskem, ale s Polskem a Slovenskem. Věří snad někdo opravdu, že mimo evropské jádro bude náš osud lepší? Vsadím se, že Slovensko a Polsko nás v tom případě během pár let dokonce přeskočí. Láká někoho zase Rusko? Nebo Čína? Je to tragický a směšně trapný omyl. Každým oddálením od Západu český stát ztratil. Kdo se neumí poučit z historie, je odsouzen k jejímu opakování.

V této souvislosti je postoj racionálního ekonoma Klause o to větší záhadou. Ptejme se tedy proč. Co když jsou tam ještě jiné zájmy? Zkusme najít hledisko, z něhož by jeho postoje dostaly nějaký smysl. Co tohle:

EU je tradičně výrazně vstřícnější než Amerika vůči Arabům. Izraeli to jistě vadí a brání jejím zájmům. (Je-li v tomto kontextu politika EU dobrá či špatná není podstatné.) Nevadí Izraeli navíc a nejvíc, že lídrem nové EU by mělo být nejspíše Německo? Jsou vyloučeny historické reminiscence? Jsem přesvědčen o tom, že bohužel naopak dodnes hrají převelikou roli. Tato historická témata jsou neustále aktualizována a zdůrazňována už více než 60 let po válce. Stále ožívají historické běsy. Negativní postoj proizraelských politiků je tak celkem logický. V jejich zájmu asi není úspěch EU pod vlivem silného Německa. Tenhle projekt má ale velkou šanci uspět, protože je v naprosto bytostném zájmu většiny evropských zemí a my se můžeme ocitnout zase jednou tragicky mimo centrum evropského dění, přestože jsme geograficky téměř v něm. Je to neuvěřitelné, ale už se to v nedávné historii stalo.

Nekonzistentnosti v postojích českého prezidenta jsou pak vysvětlitelné. Nasvědčovalo by tomu i svržení české vlády při evropském předsednictví, čemuž Klaus mohl jistě zabránit. Česko se tím v Evropě dost znemožnilo, ale znemožnilo do jisté míry i fungování EU. Přímí aktéři toho kroku v naší politice se vrchovatě ztrapnili, Paroubek lačný moci na to skočil a pak ani nevěděl jak z toho ven, trapas nad trapasy. Bylo to s vědomím a nejspíše tichou Klausovou podporou, rozhodně mu to dokonale vyhovovalo, byly to 2 mouchy jednou ranou. Mistrný kousek.

Možná přeháním. Klaus se ale rád politicky povozí na starých běsech, oživil znovu Benešovy dekrety, nedávno se pokusil rozpálit české vlastenectví spolu s Přemyslem Sobotkou a s paní Němcovou. To bylo za dané společenské situace až absurdní a téměř nikdo jim na to neskočil. Zřejmě šlo o to, maximálně se vyprofilovat vůči EU. Přidáme-li pana Fischera, máme zřejmě největší současné české vlastence a současně nejžhavější kandidáty na nového českého prezidenta. A také zároveň zřejmě jádro toho, co by se dalo nazvat českou židovskou politickou lobby.

Klaus je jistě skvělý taktik a stratég a dokáže být bezohledný. Bylo by přinejmenším užitečné počítat v těchto rozhodujících okamžicích českého státu s tím, že starý lišák má pravděpodobně i jiné než proklamované zájmy a v některých případech mají s vysokou pravděpodobností přednost před bytostnými zájmy české země a většiny jejích obyvatel.