V těchto dnech si připomínáme třiačtyřicáté výročí martyria Jana Palacha. Připomínat jeho zápalnou oběť proti sovětské okupaci Československa, by bylo oním nošením dříví do lesa. Ale důležitý je rovněž jeho posmrtný osud. To, že komunisté nařídili spálení jeho ostatků bez souhlasu pozůstalých a mlátili lidi jenom proto, že chtěli v roce 1989 ucít jeho památku, je vylučuje z řad slušných lidí.

Dvacetiletý student filozofické fakulty Univerzity Karlovy byl zpočátku pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech. V roce 1973 však režim nařídil jeho ostatky spálit a urnu s popelem uložit na hřbitově ve Všetatech, odkud Palach pocházel. Příbuzných se na souhlas neptal a převoz se konal tajně a narychlo.

Rudí zločinci dokázali, že jsou odpornými zbabělci, kteří mají strach i z mrtvých lidí. Zhanobení hrobu mrtvého vyžaduje mimořádnou zrůdnost a v civilizované společnosti patří takový čin k nejodpornějším. Jistě k exhumaci hrobů dochází, ale v tomto případě k tomu nebyl žádný rozumný důvod, jenom nenávist a obava z připomínky komunistické vlastizrady.

Ze stejného soudku jsou pak i rozsáhlé policejní manévry v Palachově týdnu v lednu 1989, kdy jeho rodné Všetaty obsadili členové Státní a Veřejné bezpečnosti a Lidových milicí. V normálních zemích se taková masová nasazení ozbrojených složek konají v případech pronásledování vrahů a těžkých zločinců, ve středočeské obci však byli pochopové komunistického režimu jenom proto, aby lidem zabránili navštívit hrob Jana Palacha na místním hřbitově a položit na něm květiny. Tato šílená demonstrace rudé síly - to byly zbytečně vyhozené peníze daňových poplatníků, ovšem komunisté se nikomu nezodpovídali a tak si dělali, co chtěli.

Ovšem ve skutečnosti naši normalizátoři prokázali ubohost a zbabělost, že sáhli až k tak odpornému činu. Nechat obklíčit hřbitov policisty a bránit lidem v návštěvě hrobu blízkého člověka je vážně mimořádně zrůdné.