(K filmu Perfect Days – I ženy mají své dny)

Erika, hlavní hrdinka filmu Perfect Days (s podtitulem I ženy mají své dny), slaví narozeniny. (Děj se z valné části odehrává mezi jejími čtyřiačtyřicátinami a pětačtyřicátinami.) Slaví též „valentýna“, „den matek“ a „vánoce“ – vše v nadpisech jednotlivých oddílků psáno s malým počátečním písmenem. Pravopisná anomálie má zdůraznit gramotnost „počítačovou“. Místo toho jako by spíš slavení vytrhovala ze souvislostí a usvědčovala poslední snímek režisérky Alice Nellis z prázdnoty a jalovosti.

Sperma bez zápachu?

Copak dostane Erika k „vánocům“ – pod stromeček v parku? Inseminační pipetu. Joj, to je radosti! Erika by totiž ráda otěhotněla. Zásada „sex bez lásky je taky sex“ (čili: sex nade vše, i nad těhotenství a mateřství), vyhlášená úvodem filmu, však odvolána není … Obě priority – maximální pohlavní vyžívání na straně jedné a směřování k mateřství na straně druhé – koexistují: Při styku se Erika chrání; otěhotnět se pokouší pomocí pipety ...

Zdá se vám to za vlasy přitažené? Na logiku zapomeňte. Postavy jednají ponejvíce v náhlých impulzech, jak přijde ke slovu zájem toho kterého chlebodárce. „Jé, to je krásný sako! Není od Max Mara? …“ Vypuštění dobré poloviny scének by příběhu prospělo, inzerenti by ale řvali jak major Terazky z Černých baronů k návrhu na odstranění lehkého kulometu z vyobrazení Jana Žižky v útvarové síni tradic ... Mišmaš je podán v zářivých barvách a reklamním stylem. Nejenom korektnicky, ale až asepticky. I to sperma, jež do sebe Erika v podání Ivany Chýlkové pipetou vpravuje s přímo železnou disciplínou, je zřejmě bez zápachu (takže záměnu dárce Erika není s to poznat) ...

„Tydle ženský jsou eště před, nebo už po?“ Tak zní nejodvážnější (čti: nejméně korektní) vtípek filmu. Mlaďoch, co drsně shodil Eričinu zkrášlovací televizní show „Před a po“, jej ovšem vrchovatě vyváží (znovu vale logice!) zájmem o vrstevnici dotyčných dam! Leč setrvale hárající Erika hochovu přízeň – vedle logiky odhlédněme i od proklamovaného hedonismu – napoprvé odmítá. Dodejme: musí. Adam (v podání V. Kotka) totiž právě usrkává a na kameru ukazuje plzeňský Prazdroj (Pilsner Urquell). Reklama na alkohol má striktní pravidla, jež by se analogicky měla vztahovat i na jeho umístění ve filmu ... Erika Adamovi podlehne až po „prazdrojové“ vsuvce. (Zde se mnohým maně vybaví poručík Hamáček z Černých baronů: „Na ošetřovnu půjdete až po zaměstnání!“) Přednost má zájem inzerenta (v daném případě opatrnějšího), děj se přizpůsobí resp. počká … (Divák si mezitím může odskočit pro popkorn či pokonverzovat se spolutrpiteli ...) Máme v líčení pokračovat?

Multikulturní mosty! Nebo spíš tunýlky?

Jalovost, která prostupuje film Perfect Days skrz naskrz, souvisí nicméně, domnívám se, hlavně s apetitem tvůrců na zdroje a fondy veřejné. Pamatujete ještě snímek Tajnosti z téže tvůrčí dílny? Ten vedle českého státního fondu na podporu kinematografie dotovalo i slovenské ministerstvo kultury. Vedle češtiny tam proto zaznívala slovenština. Oba jazyky zaznívají i v Perfect Days. Avšak považte: Matka (v podání Zuzany Kronerové) hovoří s hlavní hrdinkou soustavně slovensky, tato jí soustavně odpovídá česky! Oba „bratrské“ jazyky v konverzaci matky s vlastní dcerou a dcery s vlastní matkou koexistují v ledové korektnosti. Asepticky a dokonale jalově. Aniž by došlo k jedinému přeřeknutí, k jedinké nápodobě, k jedinkému čechismu ve slovenštině či slovakismu v češtině! Natož pak k vysvětlení toho kterého výrazu! I ten major Terazky z Černých baronů byl lidštější! („A čo, Kefalín, rozumíte takým slovom ´absurdní´?“) Poslední věta filmu zní: „Díky, mami!“ Oč přirozenější a humánnější by bylo alespoň závěrem říci: „Vďaka, mamka!“

Eričino jazykové odrodilství slovenské ministerstvo kultury finančně nepodpořilo. (Ani se nedivím.) A tak pro posílení šancí na podojení – vedle fondu českého – měšce nadnárodního byl navíc začátek filmu situován do Paříže. Co se však nestalo! Právě tento prvek filmu Perfect Days byl mimoděk usvědčen z účelovosti a formálnosti nádherným filmem Woodyho Allena Půlnoc v Paříži, který pařížského genia loci (ducha místa) přímo vyvolává … Oba filmy, tj. víceobročnické Perfect Days i monotematická Půlnoc v Paříži, se totiž v tuzemské distribuci potkaly. Pro Perfect Days velká smůla či zasloužený trest ...

Shrňme: Film Perfect Days se tváří jako zvěst o mezigeneračních, mezigenderových, multikulturních a mezinárodních mostech. Při zkoumavějším pohledu vidíme pohříchu spíše nevybíravé – vyjádřeno půvabnou zdrobnělinou Bohumila Hrabala – „tunýlky“.