Teď se minulý týden strhla diskuse o exekucích, která demonstrovala hluboké právní nevědomí, despekt k soukromému vlastnictví a lživou manipulaci s národem, kterou je pověřen a kterou representuje ministr nespravedlnosti. Má to významné souvislosti, protože v éře dle The Economistu nastupujícího státního kapitalismu po selhání tržního kapitalismu v konfrontaci se sociálním státem, jsme bez ekonomické kvalifikace a právního vědomí ztraceni. Státní kapitalismus je korupční soužití velkých firem s vládami a to je v případě EU s Merkozym. A takové firmy my k naší EU bezvýznamnosti přes vládní úplatek 38 miliard Sarkozyho zástupkyni v čele MMF nemáme. Protože ten vládní úplatek je ve prospěch německých a francouzských bank, pak jsme nezískali žádnou prestiž, ale jen jsme v očích zasvěcených potvrdili, že jsme jako korupčníci vydíratelní pro hloupost.

To plýtvání 38 miliardami završuje Kalousek totálně nesmyslnou zárukou, která jen dokazuje, jak jsou všichni bezcharakterní a nekvalifikovaní. Prý, když zkolabuje MMF a 38 miliard nevrátí, tak to ČNB vrátí vláda, která tu bude v té krizi jako poslední pevně stát. Asi z peněz, co jí ČNB vytiskne! Kalousek už ví, že půjčka MMF je nevratná a i když banky solidnější než MMF chtějí, aby jim za uložení peněz bylo zaplaceno, tak žádný investor MMF půjčit nechce. ČNB ví, že MMF může ty peníze vrátit jen z nové půjčky a tak chce po vládě, aby na to plýtvání nechala schválit zákon. Vždycky mne napadá, jak můžou být tak hloupí a jak uvažují, co z toho budou mít, když čtou, jak ti lidé kolem ProMoPra odnášeli z bank desítky miliónů z bank v hotovosti a ještě tolik zbylo z těch Vondrových prošustrovaných stamiliónů. Za bolševika jsem viděl vyhazovat milióny z erárního jen za digitální hodinky. Jak to dělají ministři v případě vyhozených 38 miliard?
 
Ten náš problém je možno ilustrovat na dohánění německé životní úrovně. V takovém případě totiž nestačí, když český dělník bude mít produktivitu německého. Náš musí mít tu produktivitu nejdříve třikrát vyšší, protože má na zádech ještě jednoho státního či obecního zaměstnance a jednoho důchodce, kteří také nechtějí zůstat v bolševické bídě, a tak ten rozdíl musí v tržním prostředí pracující dohnat i za ně! A na to se prací pro německé zaměstnavatele a posloucháním Merkozyho nikdy nezmůžeme. Navíc ten německý zaměstnavatel stále bude inkasovat zisky a platit Německu daně ze svých příjmů z poskytování „know how“ svým pobočkám, které nás zaměstnávají. A ti Němci nás budou muset tvrdě vykořisťovat, protože Merkelová v Davosu lhala jak generální tajemníci na Moskevských sjezdech a slíbila, že Němci budou solidární s Řeky a že jak za socialismu bude trvalý, tudíž absolutně nemožný plánovaný růst při kterém bude sebevražedně brán prvořadý ohled na snižování emisí. Ten trvalý růst je ideologické opuštění Boha a útěk k Marxovi. Je to trest za to, že si tak brzo nepamatujeme.

Ekonomická krize tenhle národní existenční problém prohlubuje a je otázkou, zda jej můžeme prostřednictvím vlády sociálního státu zvládnout, či se pokorně musíme vrátit k budování buržoasní demokracie. Já se domnívám, že zde musí být existenční a zisková motivace k vymyšlení něčeho, co lidé koupí a co nositelům takové podnikatelské aktivity přinese zisk. To vylučuje podnikatelské aktivity vlády a obcí a zcela vylučuje stimulaci poptávky po čínském zboží sociálními dávkami. Žádný Nečas s Kalouskem a už vůbec Sobotka se Zaorálkem nic takového efektivního nevymyslí. Ti se mohou stát jedině nástroji nějakých zájmových skupin nebo dokonce organizovaného zločinu, jako je například justiční konkurzní mafie. Nebo ještě lépe nástrojem skrytější mafie, na příklad, kdy ministr nespravedlnosti rafinovaně znemožnil uplatnit institut korunního svědka, jak dokumentuje novinář Kmenta informací, že existuje již déle než rok svědectví, jak to bylo s Mrázkem, které si dle Pospíšilova zákona nejde koupit úlevou svědčícímu zločinci Petrusovi, protože to svědectví podle Kmenty míří na Mrázkem zkorumpované politiky. A právě na těch exekucích to popření právního státu jde dobře ilustrovat.

Nečas na ideové konferenci prý také řekl, že nejlepší sociální politikou je vytváření pracovních míst. Chce proto přepracovat a zjednodušit zákoník práce (aniž řekl, co mu dosud bránilo). Chce také změnou zákonů prosazovat pružnější formy zaměstnávání. A bude trvat na nákladových paušálech. Celý to dal do souvislosti, že živnostníci musí být zdrojem nových pracovních příležitostí. To o živnostnících je pravda a nejlepší možnost. Ale jinak je to celé jen přiznáním, že naše politické elity a novináři nemají ponětí o podnikání. Nikdo jakoby neměl ponětí, jak se tvoří národní bohatství. Totálně v tradici Václava Havla, jak jsem upozorňoval minule na analýzu od sociologa Libora Prudkého. Jak by politici mohli pochopit živnostníka, když nechápou ani makroekonomický příklad oceláren, které si Indové nechají buď u nás, nebo v Polsku a spíš v Polsku, protože tam je vše včetně pracovní síly levnější a sociálně závislým tolik smrad z oceláren nevadí jako u nás, kde ze sociálních důvodů necháme lidi doma topit sajrajtem.

Nečasem obhajovaný paušál totiž na zaměstnávajícího živnostníka nemá žádný vliv, protože, když zaměstnávám lidi, tak mi paušál nestačí, protože míra zisku konverguje k jednociferným hodnotám. A to by paušál musel být aspoň 90 %! Paušál má význam pro individuální subdodavatele živnostníka, kterým zjednodušuje existenci a umožňuje konkurenceschopnost individuálního odborově neorganizovaného dodavatele pracovního výkonu, to je cestu z pracáku na pracovní trh. Jenže proti tomu k usvědčení sama sebe a Nagyové z nekompetentnosti Nečas bojuje tím Kalouskovým militantně levicovým ministrem sociálních věcí a jeho inkviziční inspekcí na potírání Švarc systému. Ta inspekce může živnostníkovi kooperujícímu s jiným živnostníkem napálit likvidační pokutu vymáhanou likvidujícím exekutorem. Ale je hůř!

Nejde jen o to, aby živnostníci zaměstnávali, ale aby je to neohrožovalo. Dokonce, aby to neohrožovalo jejich děti. Nečas by měl udělat vládní kampaň, že živnostníci se mají nejdříve rozvést, pořídit si třeba společně s dalšími živnostníky nějakou garsonku, nejlépe v romské ubytovně, kde by nahlásili trvalé bydliště a provozovnu mít vždy mimo bydliště svých dětí a jejich matky. Taky je nutno být vůči svým dětem velmi zadlužen, aby v případě exekuce bylo možno náklady na exekuci snížit vyhlášením bankrotu a dlužit daleko víc těm dětem než exekutorovi. A vůbec nejlepší je melouchařit pro živnost přestárlého rodiče v domově důchodců, když máte podpisové právo k jeho účtu. Pokud máte v rodině čtyři spolehlivé, pak je ještě lepší investovat do s.r.o., tři udělat dozorčí radou, jednoho jednatelem a sebe nechat se jmenovat prokuristou, který jedná a podpisuje sám se sebou jako živnostníkem subdodavatelem. Pak vás ministr nespravedlnosti a jeho exekutorská přízeň nedostane.

Když chcete někoho zaměstnat, tak už musíte akumulovat nějaký kapitál. A to jde jen tam, kde je kapitál chráněn. A to je to, v čem tenhle stát selhává. Pravicová vláda má jen ten význam, že Sobotkům a Zaorálkům brání v ještě větších socialistických zvěrstvech. Že by mohl živnostník použít nějakou z institucí státu k obraně svého vlastnictví (například před exekutorem) je tak iluzorní, že to nikdo vůbec neočekává. I kdyby se našel advokát, co v tom taky nejede, a pak netřídní soudce, tak by to trvalo tak dlouho, že by to ztratilo význam. Jako výdobytek postbolševických poměrů si každý považuje, že za vlastnictví výrobních prostředků nebude aspoň trestně stíhán. To ale nedává žádnou šanci Nečasovi a jeho straně k tomu, aby prostřednictvím nákladových paušálů pro živnostníky zajistila živnostenské podnikání jako protikrizový zdroj zaměstnanosti. To živnostenské podnikání může fungovat v našich justičních poměrech jen jako rodinná živnost nebo legalizované melouchaření z minulosti a to ještě s riziky, pokud se to nedotáhne do dokonalosti, jak je výše uvedeno.

Nemožnost se dovolat ochrany práv u justice je jen ta menší bolest. Ti soudruzi, co se naučili používat justici nejdříve k legalizaci privatizačních podvodů a pak ve prospěch konkurzní mafie, nezaháleli a vybudovali si ještě agresivnější nástroj k zneužití státu k útoku na soukromé vlastnictví. Tím nástrojem jsou exekuce tak, jak je institucionalizoval ten nejoblíbenější ministr nespravedlnosti a jak tomu dává svým úřadem záštitu. Z těch diskusí plyne, že nikdo podstatu nezákonností exekucí vůbec nebere na vědomí. Problém není v zákoně. Ale v jeho protiústavní aplikaci. V Hydeparku na ČT24 to i před náměstkem ministra nespravedlnosti demonstrativně přiznával představitel Exekutorské komory.

Nezákonný ale justicí a ministrem trpěný zásah do vlastnických práv, do práva na pokojné užívání majetku a do domovní svobody chráněných Ústavou je zde možný a je praktikován na základě pouhé domněnky vykonavatele exekutora, že se může jednat o majetek dlužníka a nebo že se tam v domě či bytě může nacházet majetek dlužníka. Dokonce se touhle fintou obchází to, že v právním státě by břemeno důkazu o tom, že se jedná o majetek dlužníka, mělo ležet na věřiteli. Vykonavatel exekutora si mohl protiústavně osvojit větší práva než kriminálka, které domněnka k tomu, aby vám vlezla do bytu, nestačí. Dokonce se na základě domněnky sepisuje vše, co vykonavatel exekutora vidí, a vlastnictví se pak zcela absurdně určuje vylučovací metodou. Dokonalá zlodějská praktika zděděná po STB, když zabavovala majetek emigrantů. Dokud se s tímhle nevypořádáme, tak naše podvědomí je furt v pařátech bolševiků a náš stát v rukách mafie. 

V právním státě by musel věřitel označit majetek dlužníka a musel by nést odpovědnost za napáchané škody. V právním státě by do prokázání či přiznání vlastnictví dlužníka předmět sepisování nebyl vlastnictvím dlužníka. Dokonce v případě nejistoty, komu to patří, by to měl exekutor vydat podle zákona obci či státu! Soud ani exekutor, jako osoba naroveň soudci postavená, nemůže vymáhat pohledávku bez možnosti dát dlužníkovi příležitost k námitce promlčení. Ministr nespravedlnosti s Benešovou svorně nebyli na důkaz své nekompetence a spoluviny schopni reagovat na příklady velmi promlčených pohledávek vymáhaných exekutory. A naprosto jsou protiprávní nebo dokonce protiústavní exekuce, kde je exekutor ve skutečnosti významněji osobou oprávněnou než věřitel, protože jeho pohledávka včetně nákladů jeho advokáta je (mnohonásobně) větší než pohledávka věřitele. Není možno tvrdit, že exekutor hájí dle Ústavy zájmy účastníků řízení, když hájí především svůj vlastní ekonomický zájem.

Už jsem popisoval, jak jsem policejní hlídce vysvětloval, že můj dluh z vůle justice a bývalé manželky vznikl dávno před tím, než si majitelka domu podnikající jako soudní znalec a ekonomický poradce vzala mne, otce jejích dětí za manžela a dovolila mi sdílet lůžko v její ložnici. Protože jsem měl v ruce NB s ASPI a policajtům ukazoval paragrafy, kterými by se exekuce měla řídit, tak žádali vykonavatele exekutora, aby od vniknutí do domu upustili. Ti se policajtům vysmáli a policajti po poradě s dispečinkem radši odjeli k jinému případu. Dům byl celý polepen i s kanceláří soudního znalce, se zahradou a garáží, aby přežít šlo jen díky úsporám na účtech, které měla nedlužící manželka z dřívějška a které nebylo možno spojit se mnou. Přes dva roky trvalo, než soudy přistoupili na to, že věřitel nic ze sepsaného neoznačil jako majetek můj, dlužníka, a vše sepsané bylo ze soupisu vyškrtnuto. O náklady řízení a mnohamiliónovou škodu na jejím podnikání je nutno následně žalovat stát s velkými náklady a malou šancí na výhru po letech. Ministerstvo, přestože se Pospíšil bránil u Moravce vylučující lží, ani prokuratura na podrobně dokumentovaném nezákonném jednání exekutora dle pouhé domněnky neshledaly nic protiprávního.

Jde tudíž o to, jak vyřešit bezpečné podnikání v rozsahu větším než rodina a menším než zahraniční subjekt chráněný dohodami o ochraně investic. Jinak jsou podnikatelé blázni k posměchu intelektuálů a státních zaměstnanců a jako národ jsme stále jak afgánská kočovná společnost, které majetek živnostníka se musí vejít na velblouda. Důsledkem toho bude naše chudoba, která je dosud maskovaná výnosy z privatizací národního majetku a zahraničními investicemi do našeho vykořisťování v montovnách. A pokud by to někdo chtěl řešit, pak musí vzít na vědomí, že justice má zájem, aby se dlužníky nemusela zabývat a justiční mafie má prvořadý zájem, aby exekuce zůstala jako vydírací hrozba všem, kteří by se justičnímu násilí chtěli bránit. Nikdo, kdo má rodinu či zaměstnává nebo poskytuje přístřeší, si nemůže být jist, že jej nezlikviduje exekuce na majetek příbuzných, bývalých manželů či druhů, zaměstnanců nebo těch, co u něj přespali. A to hrozí i těm, co se soudí o jim způsobené škody, protože úhrada nákladů justicí preferované protistrany může být stejně likvidační. Zažil jsem ve firmě takový nájezd, kdy bývalý soudruh zaměstnanec po rozsudku, že mu máme doplatit mzdu za mnoho let, místo sdělení čísla účtu na nás poslal exekutora, bývalou prokurátorku. 

Když organizovaný zločin, justiční konkurzní mafie dokáže mít na postu ministra sobě nakloněného plzeňského právníka, který obhajuje s plným nasazením rozsáhlé justiční zločiny k stamiliónovým položkám jednotlivých případů bezdůvodného obohacení organizovaného zločinu a za tím účelem korumpuje desítky soudců, pak nemůže organizovaný zločin dovolit, aby se diskuse o exekucích věnovala Ústavou zaručeným právům a podstatě právního státu, ale zahraje zavádějící šarádu na téma zisků exekutorů a advokátů. Ostatně pan ministr to tady na Virtually v pátek presentoval. Všemu podstatnému a protiústavnímu se zdaleka vyhnul. Konkurz a exekuce musí zůstat nástrojem a záštitou organizovaného zločinu, protože organizovaný zločin je součástí tohoto státu, jak opakovaně pravila BIS. Potvrzením toho, že je to, jak říkám, je skutečnost, že prokurátoři téměř nestíhají žádné dlužnické trestné činy. Místo potrestání přestupkovou komisí či malým trestem vězení jsou mnozí bez rozsudku odsouzeni k doživotní chudobě a otroctví exekutorům, když právně negramotné dlužníky nikdo nepoučí, že i exekuovaná pohledávka se promlčuje.

Argumentace právem bránit se nezákonné exekuci u soudu je jen přiznáním, že ti právníci jsou asi většinově z Plzně, když základním právem je užívat pokojně majetek, ne právo se o něj soudit. Nakonec ještě upozorňuji, že je u nás zcela opomenuta otázka promlčitelnosti dluhů, exekutory akceptovaná nezákonná nečinnost policie a prokurátorů proti nezákonnému jednání dlužníků, protiústavnost exekučního vymáhání promlčených dluhů a národohospodářské škody způsobené dlouhodobým sociálním vyloučením dlužníků včetně až fatálních sociálních důsledků našich exekučních praktik, i když ten skvělý levicový ministr sociálních věcí rozdává dávky v hotovosti podle požádání i těm, kteří jsou v exekuci a přeplacené dávky nikdy nevrátí. A na tom ministrovi sociálních věcí bylo taky jasný, že tam nemá co dělat, když nemá ponětí o investičním penzijním zajištění, aby teď zprasil jednoduchou úlohu integrace dvou počítačových databází.

ODS bych poradil, aby pro živnostníky legalizovala, že mohou zaměstnávat Švarc systémem a tito „zaměstnanci“ mohou aplikovat paušály, a zavedla odpisy do výše zisku, čímž místo poptávky po čínským bude vytvářet nabídku českého. Pak nakročí správným směrem.