Dne 17. května 1945 přijel do Lanškrouna oddíl rudých gard, aby inicioval opožděné revoluční řádění v tomto pohraničním kraji bývalých Sudet, za účelem vyrovnání si účtů s nacisty. Čeští Němci z Lanškrouna a blízkého okolí byli druhý den shromážděni na náměstí (šlo o nevojáky), kde před místní radnicí zasedal revoluční lidový soud. Rudé gardy vedl v Lanškrouně Josef Hýbl. Podívejme se nejprve na jeho minulost. Bývalý katolický seminarista, jak je na fotografii z r. 1933 (viz kniha od E.Trojana „Tak přísahali“, vyšla v r. 2001 v nakladatelství Oftis s.r.o. Ústí nad Orlicí), zběhl ze semináře a vstoupil před II. sv.válkou do vojenské akademie a v čsl. armádě dosáhl hodnosti nadporučíka. Za protektorátu se mu nechtělo odejít do exilu a bojovat za vlast. Místo toho přijal místo na městském úřadě, kde měl na starosti hospodaření s potravinovými lístky. Začal s nimi šmelit, okrádal tak pro svůj zisk spoluobčany v protektorátu Čechy a Morava, až to nakonec prasklo. Před gestapem se mu podařilo utéct a stal se z něho partyzán, mstitel. Ve skutečnosti neměl zájem, aby vyšla najevo pravda o jeho hrdinských činech, jak se mstil na nevinných obětech. Zavrhl i svou manželku, aby se mohl po válce podruhé oženit. Málem by se mu podařilo ji zlikvidovat. Stal se z něho člověk násilnické povahy. Je dokázáno, že v Lanškrouně bylo popraveno minimálně 27 osob. Dodatečně se dnes podařilo zjistit, že jich bylo přes 50.

Co je na celém případu řádění rudých gardistů zarážející, že nešlo o řádný soud, ale o zpustlost mravů nových osvoboditelů – rozbité hlavy obětí, těla karabáči rozdrásaná, jako kdyby zde řádili otrokáři ze starověku. Toto řádění vedlo Němce k tomu, aby unikli zatčení, že si jich přes 150 vzalo životy. Byly to často celé rodiny. Komunistům a národněfrontovním bojovníkům vyhovuje dnešní stav nejít se spravedlností před 25.únor 1948.

Křesťané, kam se potom podějeme, budeme-li lhostejní k problémům dnešní doby?

Na lanškrounském hřbitově nalezlo svůj hrob několik desítek obětí nevojáků z řad českých Němců, po revolučním pozdním řádění RG v čele s nadporučíkem Josefem Hýblem. Dodnes nesmějí být zveřejněna jména obětí pochovaných do společného hrobu. Prý si to nepřejí zdejší občané a farní rada pod vedením polského katolického kněze P. Zbyška Czendlika. Taky bývalý Svaz protifašistických bojovníků, přejmenovaný po sametové revoluci na Svaz bojovníků za svobodu, je proti zveřejnění jmen na náhrobní desce. Já však jako křesťan vím, že každý, i zločinci, mají právo na důstojný odpočinek po smrti, včetně jména na náhrobní desce. Poukazovat na to, že mezi mrtvými jsou bývalí nacisti, a tak nesmějí být jména na společné náhrobní desce, je směšné.

Dnes vím, kde je zakopaný kněžský smysl pro PRAVDU a SPRAVEDLNOST. Ekumenická společenství se v Plzni scházejí při protestních akcích s příslušníky Židovské obce proti nacismu a antisemitismu. Co kdyby se probudili neonacisti v Lanškrouně a začali uctívat tyto oběti nových osvoboditelů z května 1945?