Po Mnichovu 1938, kdy došlo ke vzniku Druhé republiky po okleštění (od Sudet), dostalo se Slovákům autonomie, jak bylo slíbeno v USA v Pittsburgské dohodě (květen 1918) před vyhlášením 28. října 1918 za vznik Československa. Tak vzniklo Česko-Slovensko, kdy Slováci měli Masarykem slíbenou autonomii, kterou jim nedal.

Už před Mnichovem bylo na Podkarpatské Rusi oživeno hnutí „Černosotněnců“. U nás bylo toto hnutí známo pod jménem „Síčové“. Usilovalo o odtržení Podkarpatské Rusi od Československa. Byly to zákeřné bandy, které páchaly sabotáže. Po jejich vůdci se bezvýsledně pátralo a jejich destrukční činnost stále sílila. Rozebíraly tratě, vyhazovaly muniční sklady a tak napomáhaly destabilizovat Druhou republiku, Česko-Slovensko. Toto hnutí vzniklo na obranu carismu (černaja sotňa – černá stovka) za cara Mikuláše II.

Generál Prchala byl pověřen na Podkarpatské Rusi tyto bandy likvidovat. Ani netušil, že za tímto hnutím stojí a organizuje ho generál Sergěj Vojcechovský, bojovník na Rusi proti bolševikům. Když se Gajda rozešel s neschopným Kolčakem, stal se Vojcechovský posledním velitelem ustupující národní armády. Po Kolčakově popravě bolševiky odplul s mnoha jinými do emigrace, část odešla do Jižní Ameriky a část do Francie. Vojcechovský si zachránil holý život, nic víc.

Generál Gajda byl lidový člověk a oblíbený, nikoliv však u komunistů a socialistů. Rád po schůzi pobesedoval s legionáři i bývalými rakouskými vojáky. Jednou vyprávěl, že ruští emigranti, pokud si zachránili holé životy, mohli pracovat v dolech, kamenolomech, v zemědělství. Kdo měl sebou zlato, mohl podnikat. V r. 1921, když generál Gajda nastoupil na maršálskou školu v Paříži, zastavil se u muže, jenž seděl na třínožce a leštil boty chodcům. Zastavil se u něho a strnul – poslední ruský velitel národní armády, generál Vojcechovský, lesštil boty. Gajda se ho ujal a vzal ho sebou do Československa. Podporoval ho a nakonec mu zajistil velitelství brigády v Užhorodě na Podkarpatské Rusi. Gajdovým vlivem byl dokonce povýšen na divizního generála. Dotáhl to až na armádního generála, generál Prchala ale ne, ten zůstal divizionářem. Nakonec byl jmenován zemským vojenským velitelem v Brně. V r. 1938 začal organizovat na Podkarpatské Rusi „Černosotněnce“, usilující o odtržení Podkarpatské Rusi. Generál Prchala nechal rázně potírat tyto bandy spolupracující s Maďary. Dělostřelectvem osolil Maďary a zajistil průchod armády z části do Polska a z větší části do Rumunska a odtud na Blízký východ. Prchalovci v počtu několika tisíc se stali jádrem čsl. armády na Blízkém východě v bojích s Němci.

Za druhé světové války měl generál Vojcechovský klid, jako všichni ruští emigranti u nás, protože Němci bojovali proti bolševikům a jejich přátelům (Benešovcům). Klid měl až do rudého osvobození v roce 1945. Byl zpočátku využit v Brně jako tlumočník při jednáních s našimi úřady. Po skončení spadla klec, černosotněnství ho po skončení války nezachránilo, Benešem byl vydán NKVD a pak zlikvidován. Údajně měl být oběšen v roce 1947. Jako ataman Semenov, kterého po válce chytili v Mandžusku.
Generála Prchalu odmítla V.Británie po válce vydat do Československa, kde byl v nepřítomnosti odsouzen ke 20 letům žaláře, degradaci a propadnutí majetku. Takto se po válce uklízeli lidé nepohodlní pro Národní frontu. Byla to předehra ke komunistické likvidaci politických odpůrců a zabavení jejich majetků.