Výhybku musí přehodit občané
Jan Bauer

 

Eurofilové napříč politickými stranami před víkendem oživili na parlamentní půdě debatu, kterou vyvolalo odmítnutí premiéra podepsat v Bruselu fiskální pakt. Fakta ukazují, že jde o zbytečnou hysterii.

Za prvé: premiér neměl k podpisu mandát. Neměl ho ani od vlády, ani od sněmovny. Za druhé: pokud by premiér přesto smlouvu podepsal, nebo alespoň přistoupení avizoval, nemělo by to na nás reálný dopad, protože její podmínky se v ČR uplatní až vstupem do eurozóny. Za třetí: svým rozhodnutím ostatní státy nijak neblokujeme. Za čtvrté: není vůbec jisté, zda fiskální pakt vejde v platnost. Již na jaře se může změnit politická situace ve Francii, kde mohou voliči udělat čáru přes rozpočet prezidentu Sarkozymu podobně jako kdysi při hlasování o evropské ústavě prezidentu Chiracovi. Obtížná bude ratifikace v italském a řeckém parlamentu, v Irsku se možná schyluje k referendu. Za páté: fiskální pakt je na hraně práva. Primární právo Evropské unie se sice obcházelo i v minulosti, nikdy ale tak zásadním způsobem. Poprvé tu skupina států uzavírá dohodu, kterou úkoluje evropské instituce placené všemi občany EU, včetně těch, kdo se dohody neúčastní. 
 
Čistě formální hledisko by ale politickou debatu, která včerejškem zcela jistě neskončila, určovat nemělo. Podstatné jsou dvě otázky: Je fiskální pakt skutečně výhybkou k politické unii?  Je federalizace Evropské unie v zájmu České republiky?
 
Na první otázku odpověď známe. Zní: Ano. Právě uzavřený fiskální pakt není jen reakcí na měnovou krizi v Evropě, ale připravuje půdu pro více změn, než jen dodržování fiskální disciplíny. Že je dlouhodobým cílem dovést Unii k jakémusi evropskému superstátu, nakonec otevřeně přiznávají i hlavní tvůrci paktu, kancléřka Merkelová a prezident Sarkozy. 
 
Je naším českým zájmem, abychom byli součástí postupně federalizované Unie? Nebo máme podporovat vznik vícerychlostní Unie, která nabídne možnost integrovat se jen do té míry, která bude pro Českou republiku výhodná a bude mít podporu svých občanů? Unie, která nám dá svobodnou volbu mezi sociálně laděným prointegračním jádrem a liberálnějším křídlem, které reprezentují zejména Velká Británie nebo severské země? Já si v tuto chvíli netroufnu vynést jasný soud, byť dlouhodobě inklinuji k druhé variantě.  Hledání odpovědí na tyto otázky v širším kontextu české zahraniční politiky je ale klíčové a mělo by být jádrem diskuze, kterou vedeme.
 
Zaregistroval jsem podiv nad tím, že ODS navrhuje uspořádat před přijetím eura referendum, když přitom tradičně referendům nefandí. Můj podiv ale naopak vyvolává postoj těch, kteří se v případě fiskálního paktu a eura k referendu nehlásí. Konkrétně TOP09  ve svém programu píše, že dostatečný prostor pro evropskou integraci skýtá Lisabonská smlouva. Tu přitom fiskální pakt zásadním způsobem překračuje. Dále mne pobavilo, že za okamžité podepsání fiskálního paktu horují sociální demokraté. Tedy stejní politici, kteří jindy tuto vládu kritizují za nedostatečnou komunikaci a přehlížení hlasu voličů. Lidé, kteří na evropské půdě staví rozpočtově odpovědnou politiku na politický piedestal, doma ale přespávají ve sněmovně, jen aby oddálili reformní kroky vlády. 
 
Osobně jsem byl vždy toho názoru, že být vně Evropské unie je pro Českou republiku horší volba než být uvnitř. Do Evropské unie jsme vstoupili, jsme její součástí a nikdo nás – ani po posledním bruselském summitu - na žádný okraj, ani za její hranice nevyhání. Nikdo nás ale také nemá nutit, abychom bez širšího politického konsenzu a hlavně podpory českých občanů hnali Českou republiku do svazku, který je kvalitativně jiný, než ten, o němž jsme rozhodli před mnoha lety v referendu. Takový krok může vláda učinit pouze s jasným mandátem od voličů. Bez něj by postrádal potřebnou legitimitu. 
 

Vůdčí ideou integrace

Vůdčí ideou integrace evropských států bylo mj. přiblížit pravomoc rozhodování co nejblíže "lidu", až na regiony, obce. A jakého cíle bylo prozatím dosaženo? Že stále více a do nesmyslných detailů rozhoduje přebujelý aparát úředníků v Bruselu, které nikdo nevolil a které nikdo nekontroluje a nevolá k odpovědnosti za špatná rozhodnutí.
Nesmělé námitky jsou vydávány za nežádoucí projevy potížistů s obvyklou účelovou taktikou, jak je umlčet. Např. logický požadavek čekatelů na vstup do eurozóny účastňovat se zasedání orgánu byl odmítnut jen proto, aby mohl být vyvinut nátlak pro přijetí dohody k rozpočtové odpovědnosti s úspěšným výsledkem donucování, že dva státy to vzdaly a odolala jen ČR. Vítězství může být jen Pyrrhovo, protože pochybuji, že např. polské podvolení není jen dočasné, stejně jako i u dalších, až dojde na ratifikaci.
Nadšenci centralismu by se měli zamyslet, proč největšími průkopníky se staly levicové strany, vč. naší ČSSD.. Je to jednoduché, v pozadí jsou snahy o organizování života každému občanu, vysoká míra daní a utrácení a především přerozdělování. Nic na tom nemění, že třeba pro Francii a Německo nejsou prioritou ideologické otázky, ale dávné ambice o národní hegemonii v Evropě.

Nejste tak trochu mimo?

Nejste tak trochu mimo? Nejedná se především o peníze, vliv atd. atd. Co do toho pletete národní otázky? Navíc imperiální snahy /tedy i snaha o hegemonii/ byly docela přínosem. Viz Británie... Protektorát /teda nadvláda toho silnějšího, schopnějšího/ který by nám určitě přinášel pořádek, výkonnost, dodržování zákona atd., by nám určitě prospěl, mně to však připadá, nenapadá mi jiné slovo, chucpe...

Jako suverénní rozhodnutí si

Jako suverénní rozhodnutí si představuji, když se rozhodnu, že slepicím dopřeji větší prostor a zvětším jim klece.
Jako omezení suverenity vnímám, když mi to někdo z brusele nařídí. A ještě když k tomu dodá, že jsem promeškal příležitost mlčet. Tak to mi dodá.

zdravím váženou paní

zdravím váženou paní Šauerovou a než začne zase metat kozelce a žonglovat slovy, zeptám se, zda lze v našem případě ještě hovořit o suverenním státu, když podle odborníků máme již takřka 80% zákonů převzato z Bruselu ( rozuměj nařízeno...)???!!
PS. ...poslední lahůdka se týká STK automobilů ( tónování skel, pneumatiky a pevnost tažného zařízení.....)

Prosím vás, pánové, co tak

Prosím vás, pánové, co tak hezky píšete o té ztrácené suverenitě : co je to vlastně ta suverenita ? Naposled jsem se tady ptala v roce 2009 jisté Dušici Zimové, a odpověděla mi, že dobře ví, co to ta suverenita je, neboť její syn studuje na právnické fakultě. Nevěřili byste ? Pravda pravdoucí ... :-)

Tak hurá do toho, můžete začít tím, co znamená tento pojem v dnešní době všeobecné závislosti všech na všech, zda na suverenitu nahlížíte z hlediska politické či ústavní teorie, jestli suverenitu chápete jako kategorii spíše faktického, nebo spíše normativního světa. V zásadě jde o to, jestli si myslíte, že suverenita je totéž jako nezávislost. A až odpovíte na tyto otázky, pak můžeme diskutovat o tom, jestli jsme vyměnili některá naše suverénní práva za nic nebo za podíl na suverenitě vyššího celku. Můžete se také zabývat naší suverenitou z dalších aspektů, hovořit o různých mírách závislosti politické, ekonomické, energetické, bezpečnostní, neboť je evidentní, že v tomto smyslu suverénní, v tomto smyslu nezávislé v dějinách světa byly jenom nečetné státy.

A předem děkuji za věcná stanoviska k problému, se zájmem si přečtu vaše kvalifikované odpovědi.

Možná by nebylo od věci

Možná by nebylo od věci vyložit pojetí sdílené suverenity dnešním Řekům. Třeba by po pochopení tohoto filozofického konceptu přestali vypalovat domy a začali odvádět daně.

Ale spíš si myslím, že by každého takového evangelistu hnali svinským krokem.

Vážená S.Š., na

Vážená S.Š., na kvalifikovanou nemám. Pouze se domnívám, že i ty kvalifikované odpovědi se budou lišit, podle politických názorů těch expertů. Jinak bude hovořit o suverenitě Laughland, Scruton, Klaus a mnoho dalších, jinak asi bude vypadat kvalifikovaný názor Peheho, Kellera, Knižete a mnoha jiných. Kdyby existovala jenom jedna "pravda", nebylo by asi co řešit. Navíc v čase dochází často k tomu, že "pravda" se mění v lež a naopak. Někdy se "pravdě" pomůže peticí 300 osobností, z minulosti si můžeme vzpomenout na plné Národní divadlo osobností, výkvětu národa, které podepsaly Antichartu, aniž by ji viděly. Sám za sebe si myslím, že suverenita není totéž co nezávislost, je to mnohem komplikovanější, ale z velké míry to sedí. Zdravím.

To je fér, pane Zeolite, tedy

To je fér, pane Zeolite, tedy ta první věta. Mně ale ani tak nezajímá, co říkají pánové Pehe, Keller, a dokonce ani Schwarzenberg, jako spíše (kupř.) Jan Kysela, Pavel Svoboda, Jiří Přibáň a další (právníci), případně soudci Ústavního soudu. Výkřiky "pomoc, ztrácíme suverenitu !", aniž bychom byli sto k problému říct jedinou kloudnou větu, což je naprostá, ale naprostá většina těch, kteří tak ve veřejném prostoru volají, je politováníhodná.

Na suverenitu se - krom toho, co jsem už napsala - ale dá přece dívat také veskrze formálně. A ta už pak nespočívá v tom, že vypočítáváte otázky, které stát splňuje, aby byl nebo nebyl suverénní, ale hledá se minimalistická definice. A ta minimalistická definice, která se obvykle užívá je, že suverénem je ten, kdo rozhoduje o výjimce či výjimečném stavu (dle německého teoretika Karla Schmidta). A v podmínkách EU to znamená, že ta výjimka, ten výjimečný stav spočívá v tom, že řeknete, už tam nechci být. Už mě to nebaví, jdu pryč. Takže dokud má členský stát možnost říci už mě to nebaví, jdu pryč, tak je vlastně z tohohle hlediska suverénní. A druhou věcí je, co všechno dělá nebo nedělá.

Na suverenitu se ale dá dívat ještě také způsobem, teď budu tlumočit názor doc. Pavla Svobody z Katedry evropského práva UK, který máme zakotvený v ústavě, kde se říká, že veškerá moc patří lidu. Tam se neříká, že veškerá moc patří státu. Jinými slovy, pokud je člověk opravdový demokrat, tak přiznává lidu tu možnost, aby si lid určil, na jaké úrovni chce tu nebo onu pravomoc vykonávat. Zda na úrovni rodiny, obce, kraje, státu, nebo nadstátního uskupení. A v tomhle tom ohledu samozřejmě ten pohled je velmi odlišný od pohledu z předminulého století, kdy národní stát byl ten, od koho se odvíjela moc nahoru i dolů.

Čímž se dostáváme k referendu. To ovšem odmítá nejenom Karel Schwarzenberg, ale také Václav Klaus. Protože vědí, že jde nejenom o problém právní, ale také problém věcný, politický. Je evidentní, že čím je věc složitější, tak tím jsou lidé méně kvalifikovaní v posouzení jak podstaty, tak důsledků. Referendum je vždycky spojeno se zjednodušováním problému. Proto se mimo jiné u nás asi mluví o tom, jestli ztrácíme nebo neztrácíme suverenitu, protože aniž by někdo věděl, co suverenita je, tak to působí. A i proto Václav Klaus trvá na tom, aby se politici nezbavovali odpovědnosti a o fiskální úmluvě rozhodli sami. Není to totiž žádný blbec.

Tak, pane Zeolite, jak to tak čtu, jste jediný, kdo se pokusil odpovědět poctivě. Díky za to a též Vás zdravím.

Pan Zeolit jako jediný dostal

Pan Zeolit jako jediný dostal jedničku s hvězdičkou za pokus poctivé odpovědi. Ostatní se musí polepšit.

Mirku, pochvalu od S. Š. si

Mirku, pochvalu od S. Š. si nezasloužím. Celý podvečer jsem diskutoval s Petrem u piva. Semleli jsme páté přes deváté, ale hlavní téma byla Unie. Petr by rád něco rozjel proti současným akcím eurohujerů. Titulek /proti ANO Evropě/ navrhoval NE Evropě. Snažil jsem se mu to vymluvit, protože by to mohl slíznout, že touží ne po sympatické západní Evropě, ale dokonce po ošklivém Východě, ba co dím po Moskvě. Snažil jsem se ho přesvědčit, že NE PROTEKTORÁTU* by bylo lepší. A vysvětloval jsem mu, že ta hvězdička by pomohla šířeji definovat pojem protektorátu, našinci si představují pouze Protektorát Čechy a Moravy. Podle Slovníku cizích slov z roku 1959 se lze dočíst, že se vlastně jedná o ochranitelský poměr jedné země k druhé, slabší zemi. No a není to přesně ve skutečnosti tak, že obdivuhodně pracovitý německý
80 milionový národ, s vynikající politickou elitou /která sice dokázala prohrát dvě světové války/, by opět zavedla trochu toho pořádku do toho české bordelu? Korupce by zmizela, dotace by se nerozkrádaly atd. Petr mně odpověděl, že jsem ho nepřesvědčil, že lidé pod čarou ve většině už nic nečtou, a že by to bylo příliš okatě protiněmecké. Bránil jsem marně, osobně mám s Němci ty nejlepší osobní zkušenosti z praxe. Už jsem to tady dokonce ventiloval. Tak jsem moc zvědavý, co sám vymyslí. Stejně ten Internet je báječná věc. Nevím, co se pořád těm Pirátům nelíbí, z čeho mají strach?

Nezklamala jste. Podobné

Nezklamala jste. Podobné bláboly dokonce překonaly moje očekávání. Nechápal jsem, jestli dotaz myslíte vážně nebo si děláte srandu. Suverénní je ten, který si rozhoduje svoje záležitosti sám. Kdykoliv necháte někoho, aby rozhodl vaši věc za vás, suverenitu si zmenšujete. Když nemáte právo určit, jestli zmodernizujete Brněnské nádraží, přitom vaše peníze letí někam do Řecka, je to znak omezené suverenity (mimochodem - Omezená suverenita je moc hezká písnička od Kryla - z ní byste ten termín pochopila možná i Vy ;-)

S tím výjimečným stavem - matláte tam dohromady různé významy tohoto slovního spojení jako hrušky s jabkama. Na jednom místě píšete, že o výjimečném stavu někdo rozhoduje, na druhé, že se stane. No ale tak to není. Slovní spojení "Výjimečný stav" má (nejméně) dva významy. Výjimečný stav se VYHLAŠUJE, potom je to stav, kdy v daném státě (nebo území) platí zvláštní pravidla za účelem předcházení nebezpečnýcm siuacím. Úplně jiný smysl má slovní spojení výjimečný stav, když nastane nějaká nečekaná (neobvyklá, nestandardní) událost, jako třeba že někdo chce nečekaně odněkud utéct, ale v takové situaci by pokud možno měla platit standardní pravidla. Výjimečný stav by bylo na místě vyhlásit snad jen v případě "Vystupujeme z EU a všem vám vyhlašujeme válku". S těmi výjimečnými stavy mi připadáte zmatená. Jiné možnáé vysvětlení by bylo, že se tady někým snažíte manipulovat.

Nesleduju ten seriál, jestli

Nesleduju ten seriál, jestli mluvíte o něm.

Já taky myslím, že to manželka umí líp a vzdal jsem se některých rozhodovacích pravomocí dobrovolně :-)

Ještě bych dodal, a to pro

Ještě bych dodal, a to pro jistotu, že se snažím hájit "zbytkovou suverenitu".

A co třeba toto?

ano, demokratického

ano, demokratického centralismu jsme si užili dost.....

Zkusím to správně

Zkusím to správně opsat.
Ekonom Pavel Kohout v posledním čísle Reflexu mimo jiné napsal: "Když nás má mistrovat ekonomicky negramotný Sarkozy anebo Merkelová, která nikdy nepochopila, co se pokazilo v její vlastní zemi v roce 1931, pak si říkám, že tihle soudruzi můžou jít k šípku."

Myslíte, že suverenita je

Myslíte, že suverenita je něco jako biomasa pro vaše oblíbence zelené? Jste k smíchu :-)

"Je naším českým zájmem,

"Je naším českým zájmem, abychom byli součástí postupně federalizované Unie?

Hledání odpovědí na tyto otázky v širším kontextu české zahraniční politiky je ale klíčové a mělo by být jádrem diskuze, kterou vedeme."

Článek poslance Jana Bauera je solidní. Vyzývá k diskuzi. Mně osobně o nic víc ani nejde. Opakuji se, Unie mi nevoní, ale chtěl bych slyšet názor občanů. Nevím, co je pro lidi důležitější, než otázka SUVERENITY. Mám ale obavy, že představa, že Brusel nám "dává" něco zadarmo, i v tom referendu, zvítězí už rovnou zájem založit Spojené státy evropské /já tu slevu nechci zadarmo.../.

V tomto případě je nad

V tomto případě je nad suverenitu stádnost. Vyhlašte, že na určitém místě a v určitém obchodě budou výrobky zn. Grande finale za korunu, a za hoďku tam bude fronta s kárkama, přinejmenším s taškami RVHP.

Pěkně jste to řekl. A když

Pěkně jste to řekl.

A když zapřemýšlím, co mi na EUhujerech vadí nejvíc, tak to je asi ta argumentace přes kus žvance. To, že na členství v EU vyděláváme, dostáváme dotace, atp... Jsou to jednak argumenty falešné, dvak je to málo pro to, aby to svéprávný člověk mohl akceptovat.

Kam tohle chodíte číst, pane

Kam tohle chodíte číst, pane jurasi ? :-) Ti, kteří kritizují současné postoje české vlády, přece především říkají, že stát se zcela zbytečně vyřazuje z hlavního proudu evropské integrace, a trvají na našem začlenění, zejména s poukazem na kulturně-historické souvislosti, do jádra Evropské unie, tam, kde jsme - snad kdysi dokonce ve většině - přináležet vždycky chtěli. To, že se v další řadě poukazuje i na to, že přijímáme, ani bychom sami chtěli něco dát, a dokonce argumentujeme (předseda vlády !), že nám integrace nic nepřináší (dokonce hovoří o "benefitech"), tak to je věc jiná. Ostoudná, totiž hokynářská, po pravdě řečeno.

Pár řádků o to víc

Pár řádků o to víc desinformací. Za prve ČR nepřipojením k dohodě nic neporušila, tudíž se z ničeho nevyřadila.
2. Kritici vlády mohou trvat na čem chtějí, stejně jako obhájci vlády v této záležitosti. Přitom vláda se může dotázat poslanců na stanovisko, resp. může se dotázat občanů. Nikdo objektivní nemůže popřít, že se stát dostává do pozice, že přijde o některé pravomoci, ať již někdo žongluje s pojmem suverenity, jak chce.
3. Obecné vysvětlování, zda někdo odmítá integraci je k ničemu, jelikož dosud nebyla dohodnuta konečná forma integrace. Stupeň integrace je to, oč tu běží.
4. Vytrhávání slov z kontextu je obvyklá zbraň všech demagogů na celém světě, jelikož zcela mění smysl skutečného postoje. Premiér Nečas nikdy nevystoupil s názorem, či dokonce s požadavkem, aby ČR vystoupila z EU. Něco jiného je, kam v této etapě by integrace měla dospět.
5.Neuzavřená jsou stanoviska ostatních států, takže současné tvrzení, že jde o spor dvou států s pětadvacítkou je poněkud předčasné.

Co to, proboha, je ten

Co to, proboha, je ten "hlavní proud evropské integrace"?

Je to hlavní proud dotací (pak bych chápal, proč je pro tak vehementně Monika Doughnut) nebo je to hlavní proud příkazům zákazů, regulací a předpisů, které budou v plné míře platit pro neintegrované untermänsche a jejich porušení bylo, je a bude velkoryse přehlíženo u více integrovaných übermänschů nebo to má být to, čemu se dříve říkalo nerozborná jednota bratrských zemí?

To opravdu je nutné s jásotem podepisovat kdeco, o čem si i ti takzvaně integrovaní myslí, že je to zbytečné, neužitečné nebo přímo škodlivé?

Možná, že by se ti zastánci integrace měli zamyslet (kdyby měli čím) nad tím, kam ta integrace (a to ještě nebyl ten velebený "hlavní proud evropské integrace") dospěla v Řecku. A to se neodvažuji pomyslet, kam by mohla dospět v celé Evropě.

Jestli nevíte, co je to

Jestli nevíte, co je to "hlavní proud evropské integrace", pak byste neměl vůbec diskutovat, Drahomíre.

Já nemluvím o současné

Já nemluvím o současné kritice české vlády, ale o celkovém eurohujerském hnutí počínaje Špidlou, který všechno dělal jenom proto, abychom k té EU po kolenou přilezli. Bez EU tady bude bída a tenhle zákon schálen být musí - chce to po nás EU.

Ale i kdyby - tak schválně, co bude Vaším dalším argumentem po "... se zcela zbytečně vyřazuje z hlavního proudu evropské integrace". Co když do toho proudu nechceme patřit? Proč bychom tam měli chtít patřit?

Nechceme, říkáte. A za koho

Nechceme, říkáte. A za koho mluvíte, vzácný pane?

Neříkám, to jste si nějak

Neříkám, to jste si nějak popletl. Zkuste to znovu.

Máte pravdu, neříkáte to. Jen

Máte pravdu, neříkáte to. Jen jste to napsal.

Budu předpokládat, že to

Budu předpokládat, že to neděláte úmyslně, že jste upřímný a že myslíte, že máte pravdu. Otázka "Co když tam patřit nechceme?" neznamená, že tam nechceme. Když nejste schopen to rozlišit, měl byste požádat svého opatrovníka, ať vás nepouští k internetu. Raději rychle, než se Vám podaří napáchat nějaké závažné škody. To bývají někdy otřesné případy, co všechno si takoví lidé naobjednávají, kdo je nachytá a obalamutí.

Jde o to, že mluvíte ne za

Jde o to, že mluvíte ne za sebe, ale jaksi za všechny. Jestli tohle nejste schopen pochopit, měl byste požádat svého opatrovníka, ať vás nepouští k internetu. Raději rychle, než se Vám podaří napáchat nějaké závažné škody. To bývají někdy otřesné případy, co všechno si takoví lidé naobjednávají, kdo je nachytá a obalamutí.

No nic. S Vámi nemá cenu

No nic. S Vámi nemá cenu komunikovat.

Jistě, nemáte na to.

Jistě, nemáte na to.

Přesně tak. Nemám na to

Přesně tak. Nemám na to nervy, trpělivost a čas.

Nenapsal. Ještě jednou.

Nenapsal. Ještě jednou.

Už ne, komandujte si svou

Už ne, komandujte si svou starou.

Já? kdo z nás dvou nezná

Já? kdo z nás dvou nezná funkci otazníku a začal druhého osočovat, že za někoho něco říká? Měl byste vrátit státu školné, nepodařilo se zužitkovat, co do Vás vložil během první a druhé třídy ZŠ. Možná by se to dalo reklamovat u Vašeho učitele.

Hlavní proud evropské

Hlavní proud evropské integrace naléváním peněz do bezedné díry Řecka se řítí do inflace. Některá jádra jsou škodlivá, např. z pecek meruněk.

Oni vůbec, ti euromenti, se

Oni vůbec, ti euromenti, se nechlubí tím, že zanedlouho budeme čistými plátci, takže zaklínadlo dotací je pro nedospělce.

Kéž bysme btyli čistými

Kéž bysme btyli čistými plátci, jako Německo, Francie atd. Takovou silnou ekonomiku ale ještě dlouho mít nebudeme, bohužel.

sorry, ale tohle může napsat

sorry, ale tohle může napsat jen hlupák, milsi, vy jím jste ?

Bezesporu, EU se vyvíjí a

Bezesporu, EU se vyvíjí a bude se vyvíjet trvale, takže očekávaný bod, který bude znamenat STOP pochopitelně nemůže nastat, což pochopí nejen sociální inženýr, ale každý soudně uvažující člověk Problém je, zda se vyvíjí k obrazu žádanému většině obyvatel a co s těmi, kterým se vývoj nelíbí. Ten vývoj se pochopitelně týká nejrozličnějších oblastí, ale rozhodující jsou politika a ekonomika. Přestože z počátku mezi hlavní stoupence v ČR byla ODS, jako nositel pokroku a moderny, postupně s růstem byrokracie, důležitosti fermanů, nařízení, ubývalo svobod, demokratických principů, socialisté vycítili po původním odporu že EU bude jejich parketa. Žádné pravicové - nejlepší je vláda, která téměř nevládne, ale nikým nevoleni(dosazeni) komisaři nikomu nepodléhající ( s výjimkou Sarkozyho a Merkelové) k jejichž rozhodnutí, jak ukazuje praxe, je oponentura obtížná. Proto tahounem pro užší integraci se stali levičáci k zaměření se hlásící, i pravičáci kterým se to ještě nedoneslo, komu současné tendence prospívají a jaký cíl se sleduje. A co zásadně absentuje je přirozené evropské vnímání. Evropanství nelze zařídit, nařídit, k tomu se musí evolucí dospět. A to je základ stability, přílišný tlak ji nikdy nezajistí, ale právě naopak.K dobrému fungování je třeba si vzít příklad z USA s celou řadou samostatného rozhodování unijních států (např. i v otázce trestu smrti), upustit od charakteru typu charity s velkou mírou přerozdělování. Aljaška má ropu a tak nemusí mít daně a nemusí dotovat třeba Kentucky, A nelze zapomínat i na jednu úřední řeč, logicky angličtinu, na čem se dá též poznat, jaká je míra evropanství Sarkozyho a Merkelové.

Zdařilý příspěvek, pane

Zdařilý příspěvek, pane Gardnes, chválím vás. Jen připomínám 2 věci:

- Tomu, čemu vy říkáte "pravičáci kterým se to ještě nedoneslo, komu současné tendence prospívají", se běžně říká "blbečkové označující se za pravičáky". ////

- Samotné "vzorové" U.S.A. (míněno ty dnešní, poválečné) vznikly nejhnusnějším pošlapáním občanských svobod v průběhu občanské války ("Sever x Jih"). Dejme tomu, že Unie měla jakési pochybné právo osvobodit otroky. Ale rozhodně neměla právo nutit vystoupivší státy (a jejich občany), aby setrvaly v Unii. ////

Tak, tak. Jen ty náklady na

Tak, tak. Jen ty náklady na tlumočení když každý mluví vlastní hubou (mateřštinou). Z USA si určitě příklad nevezmou.

Jaké omezení svobody hrozí

Jaké omezení svobody hrozí při zachování národních států v Evropě. A všichni rozhodnou, že už další vývoj v Evropě nebude, že to stačí ? No nazdar.

Pokud to berete takto, tak

Pokud to berete takto, tak odpovědí je Zdar!, zkuste raději odpovědět na moji první otázku, místo toho šaškování.

Co si vybavíte pod pojmem

Co si vybavíte pod pojmem "svoboda" ? To bude pro vás asi srozumitelnější.

Sami si to zvolili.

Sami si to zvolili.

K omezení svobody v EU již

K omezení svobody v EU již dávno dochází, takže vaše obavy jsou na místě. Postupně ztrácíme možnost volby.

trochu mi nedochází, jak

trochu mi nedochází, jak tohleto souvisí s technologií válcování silnic.

Je to představitelný režim, i

Je to představitelný režim, i když si myslím, že je lepšího něco jiného než myslíte Vy - o tom asi psát nemusím.

Zaujala mě ta poslední věta - bod, kdy všichni rozhodnou, že to už stačí - to myslíte, že někdy někdo se dohodne, aby se EU přestala vyvíjet? Přestane se novelizovat legislativa a tak podobně?

___________________________________________________________________________________